Přístupnostní navigace
Přejít k obsahu
|
Přejít k hlavnímu menu
VUT
Menu
Život na VUT
Submenu
Atmosféra VUT
Prostory školy
Koleje
Stravování
Sport na VUT
Studentský život
Brno
Pro uchazeče
Submenu
Proč na VUT
Studijní programy
Dny otevřených dveří
Aktivity pro juniory
Celoživotní vzdělávání
Zpracování osobních údajů uchazečů o studium
E-přihláška
Pro studenty
Submenu
Studium
Předměty
Studijní programy
Harmonogram akademického roku
Závěrečné práce
Celouniverzitní doktorská škola
Legislativa a předpisy
Studijní předpisy
Poplatky za studium
Zpracování osobních údajů studentů
Zahraničí
Studium a stáže v zahraničí
Uznání zahraničního vzdělání
Podpora při studiu
Stipendia
Knihovny
(externí odkaz)
Doktorský příjem
Sociální bezpečí
Studium bez bariér
Podpora podnikání
Věda a výzkum
Submenu
Věda a výzkum na VUT
Podpora excelence
Mezinárodní vědecká rada
Systém zajišťování kvality výzkumu
Výzkumné infrastruktury
Transfer znalostí
Open Science
Projekty
Projekty ze strukturálních fondů
Specifický výzkum
Spolupráce
Submenu
Firemní spolupráce
Zahraniční spolupráce
Spolupráce se školami
Služby univerzity
Mezinárodní dohody
Univerzitní sítě
O univerzitě
Submenu
O univerzitě
Profil univerzity
Udržitelná univerzita
Podnikavá univerzita / ContriBUTe
Bezpečná univerzita
Vyznamenání
Organizační struktura
Legislativní a úřední záležitosti
Úřední deska
Ochrana osobních údajů
Kariéra a pracovní prostředí
Pracovní příležitosti
(externí odkaz)
Rovné příležitosti
Sociální bezpečí
HR Award
Ostatní
Kontakty
Pro média
Absolventi
(externí odkaz)
Fakulty a vysokoškolské ústavy
Fakulta stavební
Fakulta strojního inženýrství
Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií
Fakulta architektury
Fakulta chemická
Fakulta podnikatelská
Fakulta výtvarných umění
Fakulta informačních technologií
Ústav soudního inženýrství
Centrum sportovních aktivit
Středoevropský technologický institut (CEITEC VUT)
Součásti
Centrum informačních služeb
Centrum vzdělávání a poradenství
Koleje a menzy
Nakladatelství VUTIUM
Ústřední knihovna
České polovodičové centrum
Rektorát
EN
Přihlásit se
Přihlásit se
Web VUT
Intraportál
Studis
Teacher
Vavis
Elearning
Hledat
EN
Vyhledávání
Vyhledat
Zavřít
VUT
Udržitelnost
Co děláme
Téma
Nemohli si pořídit vlastního psa, tak si vzali do péče vodicího
Udržitelná univerzita
Úvod
Co děláme
Udržitelná univerzita
Inspirujeme
Kontakty
Nemohli si pořídit vlastního psa, tak si vzali do péče vodicího
Malého Ironmana mohli až do letošního února potkávat lidé na chodbách Fakulty chemické VUT. Nešlo o filmového superhrdinu, ale o štěně labradorského retrívra. Patřil doktorandovi Václavu Štursovi, který se s přítelkyní rozhodl vzít si do výchovy vodicího psa. Dnes je Václav Štursa na stáži v Rakousku a Ironman už je v další fázi výcviku pod vedením profesionálů. Ačkoliv prý bylo loučení těžké, zkušenosti Štursa nelituje a péči o dalšího vodicího psa v budoucnu nevylučuje. Noví dobrovolníci jsou vítáni, musí se ale připravit na časovou i psychickou náročnost.
Václav Štursa s přítelkyní zvažovali pořízení psa. Věděli ale, že se budou brzy stěhovat a v novém bydlišti psa nebudou moct mít. Řešení našli u spolubydlícího, který si vzal do výchovy budoucího vodicího psa. „Člověk dostane přibližně na rok do péče štěně, které má v budoucnu sloužit lidem se zdravotním hendikepem. Právě proto, že to spadalo do období, kdy jsme ještě psa mohli mít, oslovili jsme brněnskou
Školu pro výcvik vodicích psů
v Pisárkách. Prošli jsme pohovorem a následně nám ukázali volná štěňátka. Vybrali jsme si právě Ironmana, o kterého jsme se starali od loňského července do konce letošního února,“ popsal začátek Václav Štursa.
V prvním roce života si Ironman musel zvyknout na různá prostředí i situace | Autor: archiv Václava Štursy
Protože v prvním roce života jde především o socializaci, musel malý Ironman se svými pečovateli chodit v podstatě všude. Se svolením vedení ústavu i kolegů Václava Štursy tak Ironman pravidelně pobýval i na Fakultě chemické. „Tito psi nesmí být delší dobu sami. Není tedy možné je mít na zahradě v kotci a jít do práce. Pes si musí zvyknout na lidi, na malé děti, dopravu a hluk města,“ upozornil Štursa s tím, že se sleduje, zda pes dokáže zachovávat klid či zda reaguje neadekvátně. „Ať už je pes příliš plachý nebo příliš divoký, oboje se bere jako jistá povahová vada. Pokud se nezklidní, je z projektu vyřazen a putuje do běžných rodin,“ vysvětlil Štursa.
I proto se Ironman musel hned v začátcích naučit, že reflexní vesta kolem těla znamená, že je v pracovním režimu. Nesměli ho tak hladit ani pečovatelé, ani cizí lidé. Až po sundání vesty dostal volno a prostor pro hru. „Bylo vždy srandovní sledovat, jak začal dovádět, hrát si a olizovat všechny kolem, když jsme mu vestu vysvlékli a věděl, že už má volno,“ dodal se smíchem Štursa.
Václav Štursa radí na psy ve výcviku nesahat. Učí se totiž zachovávat klid | Autor: archiv Václava Štursy
Václav Štursa s přítelkyní si zvolili první typ dobrovolnického programu. Jedná se o takzvanou předvýchovu, kdy se pes učí základní hygienické návyky, běžné příkazy a zvyká si v různých prostředích. Jednou za čtrnáct dní pak musí chodit na srazy s ostatními psy v péči dobrovolníků. Zde pod vedením pracovníků školy rozvíjí různé dovednosti a zároveň odborníci sledují, zda je pro poslání vodicího psa vhodný. Druhý typ dobrovolnického programu pak spočívá v péči o psa, který už podstupuje intenzivní výcvik. „Od prvního do druhého roku života psa probíhá odborný výcvik. Pečovatelé tak psa ráno odváží do výcvikové školy a odpoledne jej vyzvedávají. Je to jako školka pro psy. Zde už s nimi pracují odborníci a nacvičují specifické povely a situace, aby si pes uměl poradit při práci s hendikepovaným člověkem,“ objasnil Štursa.
Škola platí veškeré výdaje na krmení, veterinární péči, odborný dohled i pomůcky. Navíc dobrovolníci dostávají drobnou finanční kompenzaci, která má pokrýt především náklady na zničené věci nebo sloužit k nákupu hraček. S dobrovolníky je na začátku vždy sepsána smlouva. Její součástí je i upozornění, že pes patří oficiálně škole, nikoliv pečovateli. Ten ho proto musí vždy v dohodnutém termínu vrátit.
Malý Ironman je dnes už v péči odborných školitelů, kteří ho připravují na dráhu vodicího psa | Autor: archiv Václava Štursy
I proto Václav Štursa upozorňuje, že dobrovolnická práce není pro každého. „První dva měsíce jsou obvykle velmi náročné. Přeci jen je to štěně, takže jsme měli neustále všechno rozkousané, počůrané. Druhá věc je pak vracení psa. Rok s ním trávíte v podstatě veškerý čas. Stane se váš nejlepší kamarád. Takže i když člověk počítá s tím, že je to jen na omezenou dobu, tak ho to sebere,“ dodal Štursa. I proto, že se řada pečovatelů rozhodne opakovaně do starosti o vodicí psi nejít, je po nových zájemcích stále sháňka. „Jsou ale i lidé, kteří takto spolupracují se školou třeba dvacet let,“ podotkl Štursa. Je potřeba vidět za svou prací se štěnětem nevidomého člověka, pro kterého pes bude jednou pracovat. On sám zkušenosti nelituje a do budoucna by se nebránil tomu vzít si zase na chvíli do péče štěně. „Přítelkyně už by ale chtěla spíše svého psa, pokud by to bylo možné,“ uzavřel s tím, že nyní nad věcí stejně příliš nepřemýšlejí. Václav Štursa je totiž v rámci svého doktorského studia na dlouhodobější praxi v Rakousku. Věnuje se zde stejnému tématu, na které je zaměřen jeho dizertační výzkum, a to geografické autenticitě různých druhů potravin.
(zep)
Publikováno
22.05.2018 12:08
Odkaz
https://www.vut.cz/udrzitelnost/co-delame/f38144/d171334
Fakulta chemická
absolventi
Odpovědnost:
Bc. Tereza Kučerová
Nahoru