V souvislosti s připravovanou stavbou vysokorychlostních tratí v České republice se dostávají stále častěji do popředí odlišné požadavky na konstrukci koleje i výhybek a výhybkových konstrukcí, než byly standardem v minulosti. Výhybka určená pro vysokorychlostní trati musí splňovat mnoho kritérií, jelikož se rychlosti v přímém směru předpokládají běžně 250 až 350 km/h. Hlavním požadavkem, ke kterému v poslední době směřuje většina konstrukčních úprav a vylepšení výhybek, je omezení dynamického namáhání. Cílem disertační práce je výzkum možností snížení dynamického namáhání výhybek při průjezdu, a to především pomocí sjednocení tuhosti kolejové jízdní dráhy prostřednictvím systémů upevnění kolejnic na pražci. Práce vychází ze sledování zkušebního úseku s výhybkami se zpružněním v žst. Ústí nad Orlicí, na základě něhož navrhuje úpravu konstrukce vysokorychlostní výhybky s cílem snížení dynamického namáhání.