Sídelní struktura se postupně a kontinuálně vytváří a proměňuje v souvislosti s proměnou přírodních a společenských podmínek.
Disertační práce se zabývá reflexí současných vědeckých poznatků z hlediska jejich uplatnění na základě zhodnocení dosavadního modelu tvorby a rozvoje sídel. Na urbánní strukturu je pohlíženo jako na živoucí organismus, který reaguje na podněty a proměňuje se. Zdravá a životaschopná je struktura, která je schopná adaptace.
Zvláště sídla v perimetru velkých měst jsou konfrontována s potřebami adaptace na narůstající a proměňující se požadavky, jejich struktura reaguje na probíhající suburbanizaci. 
V této práci je zkoumána adaptabilita struktury sídel v Metropolitní oblasti Brna, a to na území dvou správních obvodů obcí s rozšířenou působností – Židlochovic a Kuřimi.  Je provedena kvalitativní analýza vývoje a proměny urbánních struktur s využitím mapových podkladů. Je porovnána míra dosavadního a plánovaného plošného rozvoje urbánních struktur, vypovídající o dynamice vývoje sídel.  Analýzou vývoje a proměny urbánních struktur byla vysledována kvalitativní kritéria, jejichž výskyt ve sledovaném území zaznamenává poslední fáze výzkumu a které mají vliv na schopnost proměny sídelní struktury.  Na základě nejfrekventovanějších jevů byly popsány charakteristiky, které jsou adaptabilním strukturám vlastní a které je proto potřeba sledovat při vytváření, rozvíjení a proměnách sídelních struktur tak, aby byly co nejlépe připraveny čelit aktuálním problémům.