Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Dnes je tomu právě 135 let, co se narodil Jaroslav Dědek, chemik a expert na cukrovarnictví. Tento významný vědec a analytik zanechal významnou stopu také na Vysokém učení technickém v Brně (VUT), kde byl od roku 1929 mimořádným a od roku 1934 řádným profesorem na Ústavu chemické technologie potravin a uhlohydrátů. V akademickém roce 1934/1935 také zastával funkci děkana odboru chemického inženýrství. Jaroslav Dědek v laboratoři. | Autor: Archiv Daniela Froňka, LCaŘ 128, č. 1, leden 2012
Jaroslav Dědek (1890–1962) byl významnou osobností české chemie a průkopníkem cukrovarnického výzkumu. V době, kdy cukrovarnictví v českých zemích procházelo rychlým rozvojem, se výrazně podílel na zavádění moderních technologií a výzkumu. Jeho působení na VUT posílilo postavení univerzity jako jednoho z center chemického inženýrství a potravinářských technologií.
Jaroslav Dědek se narodil 12. června 1890 do rodiny gymnaziálního profesora. Byl všestranně nadaný — zajímala ho architektura, hudba i malířství — nakonec však zvítězila chemie, kterou vystudoval na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Zde také později v roce 1917 získal doktorát z teoretické organické chemie.
Kromě pražské techniky působil Dědek i na Univerzitě Karlově (UK) a krátce v berlínské firmě AGFA. Za první světové války pracoval místo odvodu v laboratoři při Německé universitě v Praze a po válce se naplno ponořil do bádání ve Výzkumné stanici cukrovarnické v Praze při ČVUT, kde vedl fyzikálně-chemické oddělení. Roku 1925 odjel do Dánska, kde vybudoval centrální výzkumnou základnu pro tamní cukrovarnický průmysl a v roce 1928 se na ČVUT habilitoval na docenta v oboru cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů.
Jaroslav Dědek sehrál klíčovou roli v rozvoji chemického inženýrství na VUT, zejména v oblasti sacharidů a potravin. V roce 1929 zde byl osmnáct let po vzniku chemického odboru jmenován mimořádným profesorem oboru Chemická technologie IV (uhlohydráty a potraviny) a od roku 1934 profesorem řádným. V akademickém roce 1934/35 zastával funkci děkana odboru chemického inženýrství a od roku 1935 byl členem zkušební komise pro autorizované civilní inženýry v technické chemii. Během svého působení vedl také Brněnskou výzkumnou stanici cukrovarnickou.
Jmenování Jaroslava Dědka mimořádným profesorem, část 1. | Autor: Archiv VUT Na počátku svého působení na VUT stál Dědek před velmi složitým úkolem – reorganizovat a sladit zavedené katedry s pevně zakořeněnými tradicemi a zvyklostmi a zároveň budovat nové a usilovat o to, aby se vše propojilo v jednotný, funkční celek. Vedle pedagogických povinností na univerzitě úzce spolupracoval s cukrovarnickým průmyslem a současně koncipoval zcela nové kurzy.
Období vědec popisuje ve své autobiografii jako velmi náročné, ale zároveň profesně inspirativní. „Bylo to velmi vzrušující a krásné období mého života. V Brně se nám podařilo vytvořit tým spolupracovníků a prostředí, které brzy začalo přitahovat i studenty a mladé odborníky v oblasti cukrovarnické technologie ze zahraničí — například z Dánska, Francie, Irska, Polska, Itálie, Maďarska, Rakouska, Turecka a dokonce i z Falklandských ostrovů.“
Kromě cukrovarnictví se Jaroslav Dědek na VUT věnoval fermentačním technologiím, kdy byl pověřen vedením Katedry fermentačních technologií, kterou bylo třeba reorganizovat a koordinovat s Výzkumným ústavem piva.
Cukrovarnictví mělo v českých zemích dlouhodobě zásadní význam pro rozvoj zemědělství, průmyslu i celé společnosti. V průběhu 18. a 19. století se naše území stalo malou cukrovarnickou velmocí — původní dovoz třtinového cukru nahradila výroba z cukrové řepy, kterou urychlila Napoleonova kontinentální blokáda. České cukrovarnické strojírenství patřilo ke světové špičce, domácí inovace významně posouvaly obor vpřed a cukrovary často formovaly celé regiony.
Rostoucí průmysl vyžadoval i systematický vědecký přístup, v němž sehrál klíčovou roli právě i Jaroslav Dědek. Zdůrazňoval důkladný výzkum a jako první používal mobilní přístroje přímo v provozech. Proslul zejména inovacemi v čištění řepných šťáv a optimalizací odpařování cukerných roztoků. Jeho metoda progresivního předčeření, vyvinutá společně s Josefem Vašátkem, snížila spotřebu vápna a získala mezinárodní patent i uznání. Byl uznávanou autoritou v Evropě a jeho práce dodnes ovlivňuje moderní technologie výroby cukru.
Během okupace, kdy byly české vysoké školy uzavřeny, se Jaroslav Dědek kromě práce ve výzkumné stanici intenzivně věnoval studiu teoretických základů chemických procesů v cukrovarnictví. Po válce místo očekávané úlevy čelil zákazu vstupu na školu a podezření z kolaborace.
Turbulentní období popisuje i ve své autobiografii. „Když se situace v Československu stávala stále neklidnější a byl jsem soukromě varován, že mi hrozí zatčení a vyloučení z univerzity, rozhodl jsem se s manželkou a dětmi zemi nelegálně opustit – doslova s holýma rukama. V červenci 1948 jsme úspěšně dorazili do Belgie, kde jsem se mohl usadit a začít pracovat jako technický poradce svých přátel ve svobodné Evropě.“ Udělení čestného doktorátu na Technické univerzitě v Berlíně-Charlottenburgu (1956). | Autor: Archiv Daniela Froňka, LCaŘ 128, č. 1, leden 2012
V Belgii našel Dědek nové působiště jako technický poradce a pokračoval ve své vědecké práci. V roce 1952 získal francouzské občanství a stal se poradcem předních evropských cukrovarů. V roce 1956 mu byl udělen za zásluhy v oblasti řepařství na Technické univerzitě v Berlíně-Charlottenburgu čestný doktorát agronomických věd a zároveň zde byl jmenován stálým hostujícím profesorem pro cukrovarnickou technologii. Kontakty se zeměmi za železnou oponou byly z jeho strany přerušeny, což znamenalo velkou ztrátu pro československou vědu.
Jaroslav Dědek byl na VUT známý svým nasazením, které vyžadoval i od ostatních. Ačkoliv se po emigraci již nevrátil na českou vědeckou scénu, jeho odkaz žije dál na Ústavu chemie potravin a biotechnologií VUT Fakulty chemické VUT, kde se problematika výroby cukru vyučuje i dnes, například v bakalářském programu Chemie a technologie potravin.
Použité zdroje: Listy cukrovarnické a řepařské; Encyklopedie dějin Brna; Historie.cs; Cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci