Alexander Ženíšek se narodil 29. ledna 1936 v Brně, zemřel 30. prosince 2020. Po studiích fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity se stal asistentem na Katedře fyziky. V roce 1967 se začal se zabývat matematickou teorií metody konečných prvků. V roce 1970 se stal vědeckým pracovníkem Laboratoře počítacích strojů (pozdějšího Oblastního výpočetního centra VUT v Brně), kde působil 20 let. V roce 1990 přešel na Katedru matematiky Fakulty strojní VUT v Brně jako profesor matematiky, kde byl v letech 1994–2003 ředitelem Ústavu matematiky. Má hlavní podíl na vytvoření nového studijního oboru Matematické inženýrství na FSI VUT. Po odchodu do důchodu se v roce 2005 stal emeritním profesorem VUT. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR. 

Alexander Ženíšek tvořil spolu s Milošem Zlámalem matematickou součást vědeckého týmu působícího na VUT a složeného z inženýrů (Jiří Kratochvíl, František Leitner), programátorů (Libor Holuša) a dalších odborníků. Tato skupina položila koncem šedesátých let základy teorie metody konečných prvků, dodnes považované za nejvýznamnější výpočetní metodu v inženýrství. Jeho hlavním zaměřením byla speciální teorie relativity, funkcionální analýza, teorie integrálu a numerická analýza. Napsal knihu Relativita do kapsy, kde podává matematicky přesné a zároveň jasné vysvětlení odborných prací Alberta Einsteina a důkazy některých důležitých jevů, které s teorií relativity úzce souvisí.