Student Jakub Nohejl se ve své diplomové práci snažil vyzkoušet způsob myšlení v architektonickém diskurzu, který byl a bohužel stále je v kontextu střední Evropy přehlížen či dokonce vytěsňován. Strukturalismus je problematickým, zjednodušujícím až zavádějícím pojmem. Student je si toho ve své práci a způsobu myšlení vědom. Proto kromě příkladů klasického "strukturalismu" rozebírá i další příklady, které nejsou „strukturalistické“, ale mají podobný způsob uvažování o vztahu architekt/uživatel, stálost/proměnlivost, kontrola/svoboda apod. Reakce na tyto nebezpečné dichotomie, snaha s nimi pracovat, rozbíjení jejich polarizujících zjednodušení je důležitou součástí práce.
Osobně oceňuji, že si student z mnoha příkladů vybral spojení Constatnova myšlení s jeho Novým Babylonem a myšlení MVRDV na projektu Freeland. Oba tyto příklady zachází s pozicí architekta a uživatele jinak než klasické práce Van Eycka nebo Hertzbergera. Oba navrhují spíše metodu než řešení. Stejným způsobem vnímám i studentský diplomový projekt. Nejdůležitější a nejcennější na práci je vytvoření aditivní, otevřené, nekonečné metody. Metody, která odmítá ambice architekta mít vše pod kontrolou. Nejde ani tak o odmítnuti EGO architekta, jako o schopnost přijmout NEZNÁMÉ. V tomto kontextu musel fyzický projekt odpovědět na otázku, zda je možné simulovat aditivní proces. Bylo by to trochu jako simulovat chaos. Student nechtěl předstírat (simulovat) a rozhodl se použít svou metodu v kontextu diplomové práce. Je jasné, že metoda, kterou vyvinul, by v reálném provedení s mnohem větším počtem účastníků, často s jiným myšlením a očekáváním, přinesla zcela jinou stavbu. Ne však horší. Ne lepší. Jinou. Ve které by muselo být více paradoxů, více konfliktů, více neočekávaného. Tedy stavbu ještě otevřenější rozmanitosti (jako Constantův Nový Babylon, jako Heckerův Ramot Polin po 40 letech). Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 96

Student Jakub Nohejl prokázal velkou odvahu hledáním nekonformního řešení svého úkolu, který založil na podrobném studiu tématu strukturalismu. Velkou část jeho diplomové práce tvoří analýza prostudovaného materiálu, který nejen cituje, nýbrž také analyzuje, podrobuje kritice a vyhrazuje se vůči němu.
Student pomocí kombinace konkrétních realizovaných projektů a vyhodnocených znalostí vytvořil manifest, v němž poukazuje na podstatná témata současnosti. Právě schopnost pochopit současný stav společnosti a snaha být svou prací jejím přínosem, vidím jako nejpodstatnější předmět jeho diplomové práce. Ve svém hodnocení vyzdvihuji především studentův přesah za hranice běžného projektování a uvědomění si roli architektury a urbanismu v současném světě, za hranicí tradičního vnímání našeho oboru. Diplomová práce dokazuje intelektuální připravenost studenta k rozvíjení načerpaných témat v budoucí praxi, namísto běžného dokazování odpovídajících technických znalostí, které jistě v průběhu studia už vícekrát splnil.
Vzhledem k tomu, že se student pustil i do praktického ověření svého manifestu, který z mého pohledu není možné během omezeného času rozpracovat do konečné podoby, nehodnotím praktickou část jako rozhodující, ale doplňující. Pro případný budoucí rozvoj studentovy teze uvádím konkrétní otázky, které jsou z mého pohledu zásadní pro případnou realizaci.
Na závěr musím uvést, že finanční ohodnocení vypracování posudku je zarážející a rozsahem hodin pro vyhotovení, dovolím si říct, že i dehonestující vůči práci studenta. Otázky k obhajobě:

1. - Je skutečně výstavba realizovatelná individuálně obyvateli a zároveň ohleduplně vůči zmiňované klimatické krizi ? Bez reálné představy výstavby by se projekt mohl stát pouze utopickým. Způsob realizace, vlastnictví pozemků a staveb, ekonomie projektu je nedílnou součástí společnosti, které projekt aktivně modelují. Legislativu opomíjím, protože předpokládám, že ji bude nutné s projektem změnit. Výstavba realizovaná individuálně vrstvením postupně v čase, naráží na limity zásahu do osobního vlastnictví a odpovědnosti za ostatní výstavbu. Obyvatel přízemí by tak musel strpět dodatečnou stavbu sloupů na svém pozemku. Těžkou výstavbu, zakládání apod. Zmiňované řešení před-dimenzováním je ovšem značně neekologické a neekonomické. Jakým způsobem tedy bude celá struktura „upečena“ dohromady?
2. - Jakým způsobem by probíhal proces navrhování? Pro úspěšnou realizaci celku, bude nutná domluva všech zúčastněných. Jakým způsobem bude probíhat výběr a definitivní selekce 3D parcely? Jakým způsobem budou řešeny kupř. požární úniky, dimenze kapacit instalací apod. Kým budou navrženy? Budou návrhy v reálném čase aktualizovány? Budou na sebe vlastníci v průběhu navrhování reagovat, nebo se bude struktura navrhovat postupně zespod nahoru, případně naopak?
3. - Je proklamovaná flexibilita apod. skutečně dosažitelná? Výsledná struktura je pro mě spíše novým typologickým fenoménem, proklamací svobody formy, svobodného výběru, posun od zmiňované homogenity a oslava možnosti spíš, než proklamovaná flexibilita, proměnnost, adaptabilita a absorbce v dnešním tekutém světě. Z mého pohledu bude nutné strukturu navrhnout „upéct“ před samotnou výstavbou, tak aby byl návrh ekologický, ekonomický a akceptovatelný. Z důvodu ekonomičnosti projektu, který motivuje zástavbu v patrech namísto samostatných parcel v rovině, bude pozemek intenzivně vytěžen.
4. Při zastavěnosti odhadem 80% a přibližného naplnění limit území osluněním a osvětlením vidím možnost dostaveb, úprav a přestaveb spolu s nemožností se se stavebními stroji dostat do středových poloh a pater minimální. Možnost reagovat na tekutý svět se tak sníží na minimum.
5. - Jsou zbytkové prostory vhodným místem pro veřejné prostory? V návrhu necítím jasný názor na fungování veřejného prostoru a vůbec interakci mezi obyvateli. Na jedné straně se mi jeví snaha proměnit a zapojit soukromý prostor do veřejného násilná, na druhé straně je veřejný prostor v „meziprostorech“ pouze zbytkovým prostorem, na kterém se „může něco dít“. Tato definice mi připomíná svou nejednoznačností právě to, čemu se student vyhrazuje u bytových domů. Nedefinovaná velikost může být v extrému problematická z důvodu následné údržby, nebo na druhou stranu nedostatečné velikosti.
6. - Co konkrétního přinesou veřejné cesty obyvatelům na soukromém pozemku? Jakým způsobem budou vyvolávat zmiňovaný dialog? Čím je přesně přesun cesty do soukromého prostoru obohacující. Kdo bude hradit cesty a vertikální komunikace na soukromých pozemcích, které ovšem neslouží jejich účelu?

Výsledný počet bodů navržený oponentem: 90