Diplomová práce pana Ondřeje Wojewody se zabývá konstrukcí, ověřením a aplikacemi experimentální sestavy pro měření fáze spinových vln pomocí Brillouinova rozptylu světla. Pan Wojewoda během řešení diplomového projektu odvedl excelentní práci při které nejenže sestavil a otestoval experimentální sestavu, ale rovněž provedl unikátní experimenty s průchodem spinových vln přes doménovou stěnu. Tyto experimenty jsou na špičkové světové úrovni, posouvají současný stav poznání v oblasti magnoniky a jako takové si vysloužily místo na titulní stránce prestižního časopisu Applied Physics Letters. S potěšením konstatuji, že všechny cíle diplomové práce byly splněny nebo dokonce překročeny, diplomovou práci doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm A.

Předkládaná diplomová práce pojednává o Brillouinově rozptylu na magnonech, vývoji aparatury pro měření jejich fáze a její aplikaci na studium rozptylu magnonů na doménové stěně.
    První poměrně rozsáhlá část práce je věnovaná úvodu do magnetismu a spinových vln (1. kapitola) a teorii rozptylu světla zaměřenou na Brillouinův rozptyl (2. kapitola). U těchto kapitol velmi hodnotím šíři a zároveň věcnost s jakou autor k textu přistoupil. Úvod tak představuje velmi relevantní text, který nejen uvozuje později použitou teorii, ale může být cenným přehledovým zdrojem pro studenty navazující na tuto práci.
    Kapitola 3. je věnovaná popisu experimentální aparatury pro měření fázově rozlišeného Brillouinova rozptylu, která byla v rámci diplomové práce sestavena. Jsou zde detailně popsány jednotlivé elementy aparatury, diskutována jejich stabilita nutná pro dlouhá prostorově rozlišená měření, jako např. optimální nastavení Fabry-Perotova interferometru. Funkce této aparatury je ilustrována na měření fáze magnonů v tenké vrstvě ze slitiny permalloy excitované pomocí litograficky připravených antén.
    Nakonec, 4. kapitola je věnovaná novému vědeckému tématu, a to studiu rozptylu magnonů na doménové stěně. Kapitola představuje jednak měření prostorového rozložení amplitudy magnonů buzených na dvou frekvencích, 7.15 GHz a 9.0 GHz, tak měření fáze magnonů při přechodu doménovou stěnou. Měření jsou také doplněna mikromagnetickými simulacemi, které jsou použity k interpretaci výsledků. Jak měření, tak výpočty ukazují, že na frekvenci 7.15 GHz se magnony dělí při průchodu doménovou stěnou okolo Blochovy linie na dvě prostorově separované vlny. Naopak, na frekvenci 9.0 GHz mangon prochází Blochovou linií.
    Celkově tato diplomová práce má velmi vysokou kvalitu. Šíře i hloubka úvodních kapitol ukazuje, že autor má velký přehled a pochopení v oblasti magnoniky a Brillouinova rozptylu. V rámci práce byla vyvinuta aparatura na měření fáze magnonu. Dvě sady měření ukazují, že aparatura je funkční a schopna produkovat vědecká data v kvalitě odpovídající současné světové úrovni. Výsledky z 4. kapitoly jsou také odeslané jako článek k recenznímu řízení do vědeckého časopisu. Text diplomové práce je velmi dobře čitelný a věcný a je navíc v angličtině, což dále zvyšuje jeho hodnotu. Práce cituje velkou řadu současné vědecké literatury.  Celkově práce je na velmi vysoké úrovni, která svou kvalitou odpovídá úrovni kvalitních doktorských prací, proto neváhám hodnotit jak její jednotlivé části, tak i práci celkově, stupněm A. Otázky k obhajobě:

1. 1. Při experimentech rozptylu na doménové stěně byla použita frekvence 7.15 GHz, i když maximum amplitudy frekvenčně rozlišeného experimentu z Obr. 4.3(c) je spíše na 7.25 GHz. Prosím diskutujte proč byla zvolená frekvence 7.15 GHz a zda by nebylo lepší použít frekvenci 7.25 GHz.
2. 2. V práci jsou uvedené poměrně detailní výsledky numerických mikromagnetických simulací ukazující poměrně dobrý souhlas s experimentem na dvou měřených frekvencích 7.15 GHz a 9.0 GHz. Zajímalo by mě ovšem určité kvalitativní vysvětlení, proč se na těchto dvou frekvencích průchod magnonu Blochovou linií tak kvalitativně liší, které by např. umožnovalo kvalitativně předpovědět výsledek experimentu pro jiné frekvence.