Pro absolventy architektonického vzdělání může být velkou výzvou propojit své nabyté znalosti s praxí. Architektura je velmi komplexní obor, jehož významnou součástí je reálný konečný výstup. Znalosti a schopnosti nutné pro úspěšné zkompletování tohoto produktu se problematicky simulují v akademickém prostředí. Metoda design-build má v tomto ohledu velký potenciál pro rozšíření možností výuky architektů.
Metoda řešení projektů formou design-build je v této práci rozebrána ve dvou úrovních - vzdělávání architektů a architektonické praxe v kontextu malých staveb s přesahem do možností rozvoje výzkumu, veřejného prostoru a komunitních projektů.
Z hlediska výuky architektů a definování výsledků učení (learning outcomes) se jedná o efektivní formu praktické výuky vycházející z metody learning by doing. Pro studenty architektury je tato metoda jedna z možností, jak lépe uchopit celý komplexní proces realizace stavby, mezioborové spolupráce, organizace projektu a rozvíjet tak své aplikovatelné znalosti pro praxi. Nedílnou součástí je i určitá možnost experimentu, který tato metoda nabízí. Tento faktor poskytuje potenciál pro přesah do výzkumu a vývoje i pro adresování některých společenských témat.
V souvislosti s architektonickou praxí jsou zajímavé aspekty urychlení, zlevnění a zjednodušení procesu výstavby určitých typů malých staveb a zároveň tato metoda umožňuje testování možností i flexibilnější práci s konstrukcí a použitým materiálem. V kontextu příležitostí rozvoje veřejného prostoru a komunitních projektů lze metodu uplatnit jako nástroj pro formulování konkrétních záměrů a změn.
Tato práce obsahuje podrobný popis realizovaných design-build projektů studentů Fakulty architektury VUT z let 2017 až 2024 převážně z ateliéru Kristýny Smržové a Barbory Ponešové a z architektonické praxe. Díky těmto případovým studiím je pojednána i souvislost s veřejným prostorem a práce je tak i sondou, jak tyto realizace v konkrétních případech fungují a jakým způsobem lze s touto metodou pracovat v souvislosti s adresováním různorodých témat.
Cílem této práce je mapovat možnosti a limity metody výuky design-build v kontextu ČR, analyzovat průběh konkrétních projektů tohoto typu s nastíněním potenciálu uplatnění v určitých formách architektonické praxe i možností výzkumu a rozvoje. Na základě těchto poznatků byla identifikována hlediska a vzorce, které je adekvátní zvážit v případě začlenění metody design-build do studijního plánu, především v kontextu FA VUT. Případové studie, které jsou založeny na osobní zkušenosti autorky s vedením těchto typů projektů v akademické prostředí i v architektonické praxi jsou jedním ze stěžejních aspektů závěrů kvalitativního výzkumu vedeného formou research by design uveřejněných v této práci.