Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Navzdory úspěchům průkopnic, jako byla Marie Curie-Skłodowská, jsou ženy ve vědě stále zastoupeny výrazně méně než muži. Při příležitosti letošního Mezinárodního dne žen jsme proto oslovili inspirativní vědkyni Michaelu Vojníkovou, aby se podělila o své zkušenosti a příležitosti, které jí práce ve vědeckém prostřední přinesla.Autor: CEITEC VUTMichaela Vojníková je doktorandkou pod vedením Zbyňka Hegera na CEITEC Vysokého učení technického v Brně a na Mendelově univerzitě. Aktuálně však působí na Kalifornské univerzitě v San Diegu (UCSD). V laboratoři se zaměřuje na výrobu lipidových nanočástic, které se používají k transportu léčiv.
1. Co vás inspirovalo k tomu, abyste se stala vědkyní, a jaké byly vaše první kroky v oboru?
To, jaká sama jsem, a způsob, jakým mě rodiče vychovali, mi od raného věku ukazovaly, že v sobě mám vášeň pomáhat lidem. Téměř každý člověk se ve svém životě setká s někým, kdo má vážnou nemoc a podlehne jí. Mně se tohle stalo několikrát a nemohla jsem pochopit, proč v tak vyspělé době stále nemáme účinné terapie. Rozhodla jsem se, že se musím vydat na dráhu vědkyně a pomáhat lidem při hledání účinných léčebných postupů. Co se týče mých prvních kroků, tak jsem se hned v prvním ročníku vysokoškolského studia připojila k výzkumnému týmu doc. Davida Salamona (CEITEC VUT). V okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že věda není o tom se naučit fakta, ale o řešení záhad, začala jsem uvažovat, kam by mé kroky mohly vést dál. Toužila jsem propojit svou vášeň pro vědu s výzkumem zaměřeným na nemoc, která mě trápila nejvíce – rakovinu, a tak jsem přirozeně pokračovala v týmu doc. Zbyňka Hegera (MENDELU).
2. Setkala jste se během své kariéry s nějakými překážkami nebo stereotypy spojenými s tím, že jste žena? Jak jste je překonala?
Mám velké štěstí, že jsem v našem týmu obklopena lidmi, kteří se mnou jednají jako s rovnocennou, i když jsem z kariérního hlediska „jenom“ doktorandka. S šéfem jsme si od začátku vytvořili vyvážený pracovní vztah. Setkávám se však s otázkami, které muži pravděpodobně nechápou: Kdy plánuji založit rodinu? Zvládnu během postdoktorského studia rodinu? Pro všechny ty, kteří si kladou tyto otázky: Mohli bychom jako společnost přijmout, že ženy i muži by měli mít v rodině stejnou zodpovědnost? Můžeme se tedy starat o rodinu, a zároveň rozvíjet profesionální dráhu. Navíc nikdy nevíte, jaký je zdravotní stav ostatních, a řešit takové věci je zkrátka přes čáru. Bohužel se někdy ve vědeckém kolektivu stává, že se ženy podceňují a mají mezi sebou nezdravou soutěživost. Měly bychom držet při sobě, vzájemně se podporovat a radovat se z úspěchů. Proto se obklopuji kamarádkami a vědkyněmi, které si navzájem nic nezávidí, a prostě jedeme dopředu společně.
3. Jak se k tomu staví české prostředí? Kde se můžeme inspirovat v zahraničí, a kde naopak jdeme příkladem?
Myslím, že velký kus práce odvádějí i sociální sítě, kde se tato témata často objevují. Ráda sleduji profil a kampaně NKC. Když se podívám do zahraničí, tak v USA se hodně řeší otázka sexuálního obtěžování na pracovišti. Sama to znám moc dobře, protože jsem během své stáže na UCSD v USA absolvovala několik školení. Měli bychom tomu dát šanci i u nás v České republice. Když se u nás řeší takový případ, oběť činu je často obětí i ve své kariéře, protože ji lidé odsuzují. To mi hlava nebere. Můžeme se inspirovat na Islandu, kde rozdíly srovnávají a vyhýbají se zbytečným otázkám. K ženám a mužům se tam přistupuje stejně, protože zavedli, že mají dohromady nárok na 12 měsíců rodičovské dovolené, takže každý rodič má nárok na 6 měsíců a dostává 80 % plného platu. To motivuje lidi, aby se vrátili do práce, ať už jsou to ženy nebo muži, na stejnou pozici.
4. Na jaký vědecký úspěch jste nejvíce hrdá a jaký by mohl mít dopad na společnost?
Jsem osobně hrdá, že se mi podařilo získat Fulbrightovo stipendium a připojit se na 10 měsíců k výzkumné skupině Josepha Wanga na UCSD. Tato stáž je pro mě osobně velmi významná a v mnoha ohledech mi jako začínající vědkyni pomůže. Poznala jsem spoustu skvělých mladých vědců, kteří (řekla bych) budou další generací ve vědě, a věřím, že díky přátelskému přístupu a spolupráci společně najdeme odpovědi na různé otázky, které tíží společnost. Dalším úspěchem, který stojí za zmínku, je, že se mi podařilo propojit naši výzkumnou skupinu se společností Enantis a máme spolu řadu plánů. Věřím, že díky tomuto spojení budeme schopni komercionalizovat naše nápady, které budou dostupné téměř všem.
5. Jakou radu byste dala mladým dívkám, které uvažují o vědecké kariéře, ale nejsou si jisté, jestli je to pro ně to pravé?
Věda je místo pro každého a dává nám prostor realizovat své sny a do nekonečna projevovat nadšení. My, ženy a dívky, můžeme být pro svou práci zapálené stejně jako muži, a proto bychom neměly mít žádné pochybnosti nebo cítit nejistotu. Často přinášíme do skupiny empatii a porozumění, a to je ve vědě stále více potřeba.Zdroj: CEITEC VUT