Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Vysoké učení technické v Brně (VUT) tvoří kromě studujících a akademiků také na 1250 technicko-hospodářských pracovníků. Mezi nimi je okolo 800 žen, které mohou zdánlivě zůstávat v pozadí, ale bez jejich práce by univerzita nemohla fungovat. V zákulisí VUT je série krátkých rozhovorů, která představuje neakademické pracovnice, které svou kariéru spojily s VUT. Jako první jsme vyzpovídali Kateřinu Polzerovou, která se stará o ekonomický provoz Centra informačních služeb VUT (CIS). Kateřina Polzerová se na CIS VUT stará o administraci malých veřejných zakázek. | Autor: Václav Koníček
Dostala jsem se sem díky ekonomice. Technologie, které s mou prací souvisí, jsou pro mě spíš takovým bonusem. S ekonomickým vzděláním z MUNI se dá pracovat všude tam, kde se tvoří objednávky nebo vydávají faktury, a já jsem ráda, že mohu své znalosti využít právě na VUT. V rámci univerzity je CIS už moje druhá profesní zastávka. Začínala jsem na Fakultě strojního inženýrství VUT (FSI), kde jsem se několik let věnovala provozním věcem pracoviště. Na CIS se mi líbí, že mám možnost pracovat v rámci oboru, který jsem studovala a který je mi blíž.
Moje práce je tvořena především smlouvami, objednávkami a obecně nákupy. Administruji i malé veřejné zakázky. Každá nově pořízená nebo už vlastněná věc, ať už je to hardware nebo software, vyžaduje své vlastní papírování. Je třeba tvořit objednávky, smlouvy s dodavateli a řešit související administrativu. O smlouvách je navíc nutné mít neustálý přehled – jestli jsou ještě platné, nebo se už musí přesunout do archivu, jestli je tam nějaké specifické plnění a podobně.
IT a ekonomika se v posledních desítkách let tak nějak propojily samy. V dnešní době asi nenajdete administrativní pracovníky nebo ekonomy, kteří by dnem i nocí nepoužívali různorodou elektroniku se specifickými softwary. Co se týče složitějších technologií, které řeším ve veřejných zakázkách, opírám se o kvalifikované kolegy z CIS, kteří připravují detailní odborné formulace a zodpovědně hodnotí všechny ty specifické parametry.
Moje ekonomická práce se tedy v tomto ohledu úzce propojuje s jejich technologickou. Sama ale v podstatě nedělám velké rozdíly při řešení objednávek drahých vysokovýkonných serverů pro VUT nebo našeho běžného spotřebního materiálu včetně „švábů“ a myší. Vše je nakonec důležité.
V životě mám asi trochu toho štěstíčka, protože jsem vždy měla možnost pracovat s lidmi, od kterých jsem se mohla učit. Své kolegy a kolegyně na oddělení vnímám jako tým lidí, se kterými se na sebe můžeme vzájemně spolehnout. Sice se říká, že zkušenost je nepřenosná, ale pro mě osobně je spolupráce s lidmi, kteří mi dokážou na základě svých zkušeností užitečně poradit, velmi hodnotná. V tomto ohledu si vážím nejen svých kolegů, ale i naší paní tajemnice Alexandry Peschlové. Umí své lidi pracovně i lidsky podpořit a ocenit za dobře odvedenou práci, což je velmi motivující pro nás všechny. Podpora vedoucího pracoviště Tomáše Krutiše je za mě také velmi důležitá. Pracuji s pocitem, že v případě „potíží“ se na oba mohu obrátit.
Moji kolegové z IT oddělení jsou na mě milí a řekla bych, že spíš oni to mají náročné. Často jim vůbec nerozumím, když mi svou specifickou řečí začnou vysvětlovat, co nutně potřebují koupit. I ostatní ekonomové by mi asi dali za pravdu, že občas je těžké sladit jazyk ekonoma s jazykem, kterým hovoří technici. My ekonomky se pohybujeme v účtech a číslech, oni řeší především odborné technické parametry. Nakonec se ale vždycky nějak domluvíme, a to je hlavní.
Z pohledu své práce bych ocenila větší propojení našich systémů (SAP, e-spis) a širší digitalizaci administrativy – jediný záznam s automatickým propisem do dalších systémů by byl užitečným nástrojem. Duplicitní zadávání je časově náročné a zbytečně vytváří prostor pro chyby. Digitalizace je naším dobrým pomocníkem – šetří nám čas i papír. Na druhou stranu, žijeme v přirozeném světě, ve kterém vznikají chyby a je třeba s tím počítat. Digitalizace tedy určitě usnadňuje práci, ale také velmi záleží, do jaké míry je vhodné ji zavádět, aby elektronika pracovala pro nás, a ne my pro ni.
Nikdy jsem netoužila budovat kariéru – našla jsem klid a smysl v tom, co dělám. Ráda se rozvíjím ve svém oboru a dávám přednost kvalitě před kvantitou. Mým pracovním cílem je pokračovat na současné pozici. Agenda se postupně digitalizuje a dá se očekávat, že všudypřítomná AI i v našem oboru brzy převezme rutinní činnosti – umělou inteligenci bude ale stále potřeba kontrolovat a učit, což mě čeká jako nová další pracovní výzva. Díky získaným zkušenostem se na tuto změnu těším a věřím, že ji zvládnu.
Své mužské kolegy vnímám především jako gentlemany, ale jsem zároveň vděčná, když v rámci své práce mám možnost úzce spolupracovat i s kolegyněmi. Přirozená různorodost v týmu je velkým přínosem a dává naší práci rozmanitost. Mladým ženám bych poradila, že dnes mohou pracovat v jakémkoli oboru a že rozdílné pohledy žen a mužů obohacují práci. Ať si věří a nehledají v týmu soupeře, ale partnery, se kterými se mohou doplňovat a vzájemně respektovat.