Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Dnes by své 145. narozeniny oslavil představitel literární moderny, experimentální psycholog, inženýr a promovaný filozof Robert Musil. Ačkoli ve světě se proslavil jako autor románu Muž bez vlastností, Vysoké učení technické v Brně si jej může připomenout také jako někdejšího studenta strojního inženýrství na brněnské technice. Od technické dráhy jej nakonec odvedla filozofie a literatura, přesto však jeho inženýrský přístup zanechal stopu i v jeho próze. „Robert Musil“ – portrét spisovatele. | Autor: Public Domain, Wikimedia Commons – Musil.jpg, Public Domain (volné dílo); editováno.
Robert Musil se narodil 6. listopadu 1880 v rakouském Klagenfurtu do rodiny univerzitního profesora Alfreda Musila a jeho ženy Hermine. Alfred Musil, později uvedený do šlechtického stavu jako Hofrat Alfred Edler von Musil, působil na tehdejší Německé vysoké škole technické v Brně v oboru strojního inženýrství, kde se zabýval například spalovacími motory a strojním kreslením. Právě prof. Alfred Musil sehrál také významnou roli v dějinách brněnského strojírenství. Byl to on, kdo na brněnskou techniku pozval inženýra Viktora Kaplana poté, co se Kaplan rozešel s profesorským sborem ve Vídni. Kaplan zde nakonec získal prostor pro výzkum vodních turbín – a právě v Brně vznikla slavná Kaplanova turbína, která se později rozšířila po celém světě. I díky Musilovu otci je tak Brno spojené s jedním z nejvýznamnějších vynálezů moderní energetiky. Robert Musil tak vyrůstal v akademickém prostředí brněnské techniky, obklopený technickými velikány a diskusemi o průmyslovém pokroku.
Zkušenosti z brněnských studií i samotné město se později významně otiskly do jeho psaní. Brno pro něj znamenalo první přechod z autoritářského světa vojenských škol k prostředí zkoumání, pozorování a samostatného myšlení. Mezi místa spojená s jeho mládím patří kromě Vysoké školy technické na Komenského náměstí také reálka na Husově ulici nebo domy na Údolní a dnešní Jaselské ulici.
Po absolvování několika vojenských škol zamířil Musil na brněnskou techniku. Získal zde nejen odborné vzdělání, ale také respekt k faktům, schopnost přesné argumentace a sklon porovnávat ideály s realitou. Zároveň jej stále více přitahovala filozofie – k technickému vzdělání si přidával četbu filozofů a spisovatelů, mimo jiné Nietzscheho, Dostojevského a Ernsta Macha.
Ačkoli Musil krátce působil jako inženýr a později jako knihovník, redaktor nebo úředník, tato zaměstnání pro něj nikdy nepředstavovala skutečnou životní dráhu. Chápal je spíše jako prostředky k tomu, aby mohl psát – psaní bylo jeho hlavním povoláním, i když mu nepřinášelo jistotu ani společenskou prestiž.
Po promocích na brněnské technice působil ve Stuttgartu v Ústavu pro zkoušení materiálů. Práce ho však nenaplňovala, a proto se začal soustředit na literaturu. Právě tehdy vznikl jeho první významný román Zmatky chovance Törlesse (1906), inspirovaný zážitky z vojenské školy ve Weisskirchenu. Krátce poté odešel do Berlína studovat filozofii, matematiku a experimentální psychologii a získal doktorát o epistemiologii Ernsta Macha. V rámci výzkumu vyvinul i vlastní vědecký přístroj – chromatometr, zvaný Musilscher Farbkreisel, používaný ke studiu vnímání barev.
Po první světově válce se Musil věnoval psaní a kritice. Přestože patřil k nejvýznamnějším autorům moderny, žil s rodinou v dlouhodobé finanční nejistotě. Po nástupu nacismu odmítl opustit svou židovskou manželku, a proto odešel do exilu ve Švýcarsku, kde roku 1942 zemřel. Dnes je považován za jednu z nejvlivnějších postav evropské literatury 20. století. Pamětní deska Roberta Musila v Brně. | Autor: Dezidor, vlastní fotografie, Creative Commons Attribution 3.0 Unported (CC BY 3.0); editováno.
Technické vzdělání zůstalo až do konce Musilova života součástí jeho uvažování. Co víc, stal se z něj základ jeho literárního stylu. Jako představitel modernismu usiloval o experimentální literární jazyk, kterým by dokázal co nejvěrněji zachytit komplexní proud lidské zkušenosti. Nezajímal se však pouze o formální stránku jazyka, ale také o to, aby literatura fungovala jako nástroj objektivní komunikace mezi lidmi a zároveň odrážela psychologické a filozofické poznání své doby.
Své texty tvořil v době, kdy se jako nová kulturní a společenská elita formovali právě inženýři. V jeho nejslavnějším – ač nedokončeném románu Muž bez vlastností (1930) archetyp inženýra Musil satiristickým stylem vykreslil v podobě protagonisty Ulricha – „muže bez vlastností“. Ulrich ne zcela rozumí tomu, proč a jak funguje skutečný svět mimo exaktní fyzikální zákonitosti. Když se na něj podívá optikou techniky, přijde mu „komický. . . ve všech vzájemných vztazích lidí nepraktický, ve svých metodách nanejvýš neekonomický a neexaktní.“
Nedílnou součástí postavy Ulricha je logaritmické pravítko, které symbolizuje odstřižení inženýrů od světa citů a emocí a zároveň vyjadřuje jistou intelektuální nadřazenost:
„Logaritmické pravítko jsou dvě bílé nalakované, do sebe zapadající posuvné tyčky o průřezu plochého lichoběžníku, jejichž pomocí lze v okamžiku vyřešit nejobtížnější úlohy, aniž je přitom třeba zbytečně vyprodukovat i jen jedinou myšlenku; logaritmické pravítko, to je malý symbol, který nosíme v náprsní kapse a připadá nám jako tvrdý bílý škrt přes srdce; když máme logaritmické pravítko a někdo přijde s velikými slovy nebo velikými city, řekneme: Okamžik, prosím, nejdříve vypočítáme hranice omylu a pravděpodobnou hodnotu celé té věci!“ (Muž bez vlastností, s. 36)
Musil pomocí Ulricha ukazuje, že samotná racionalita nepostačuje. Ulrich je vzdělaný a schopný, ale záměrně se vyhýbá pevným rozhodnutím, identitám i emocím a stává se neutrálním pozorovatelem, v němž se odrážejí touhy a ambice ostatních. Působí tak jako varování před tím, co nastane, když přesnost a odstup nahrazují účast a cit.
Román Muž bez vlastností tak zároveň otevírá otázku vztahu technického a humanitního myšlení. Musilův odkaz – v literatuře i vývoji chromatometru – ukazuje, že přesnost, analytický odstup a struktura technického uvažování mohou zajisté obohatit psaní i pohled na svět. Technické a filozofické vzdělání ale nejsou protiklady. Jedná se spíše o dvě perspektivy téhož světa: jedna měří, druhá hledá smysl. Jejich spojení umožňuje lepší porozumění člověku i době, v níž žije.
Použité zdroje: Technology and Culture, Encyklopedie dějin Brna, Musil Online, The New Criterion, Český rozhlas Brno, Muž bez vlastností (Odeon Praha, 1952)