Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Podpora žen působících v technických oborech patří na Vysokém učení technickém v Brně mezi klíčová témata. Proto při příležitosti Mezinárodního dne žen v inženýrství, který oceňuje přínos inženýrek a podporuje větší diverzitu v technických profesích, přinášíme příběh studentky a zároveň ambasadorky studijního programu Fyzikální inženýrství a nanotechnologie Petry Kalouskové, který ukazuje, že v technice má místo každý, koho baví objevovat, jak funguje svět.Fyzika ji fascinovala od malička. | Autor: Václav ŠirokýPetra měla k technice velmi blízko už jako malá. Její táta, jakožto zapálený fyzik, ji od dětství vedl k logickému myšlení a prostřednictvím různých hraček či zvídavých otázek představoval, jak svět fyziky funguje. Na tento základ následně navázali pedagogové na střední škole. „Měla jsem výborné učitele, což je naprosto zásadní. Bavili jsme se třeba i o kvantové fyzice, ale tak nějak příjemně. Bez výpočtů, bez složitostí,“ vzpomíná a dodává, že právě hodiny fyziky přispěly k tomu, že se rozhodla stát se inženýrkou.Vždy se totiž chtěla věnovat něčemu, co ji bude bavit a co jí bude dávat smysl, a to studium fyzikálního inženýrství jednoznačně splňuje. „Poznávám, jak věci fungují, což mi dává jakýsi nadhled nad světem,“ říká Petra s radostí. Přestože se jedná o složitý obor, kde se člověk musí smířit s tím, že ne všechno jde hned, si studium maximálně užívá a čerpá z něj i v běžném životě. „Zocelilo mě to. Díky náročnosti oboru jsem psychicky odolnější a jen tak něco mě nerozhází.“Touha poznávat, jak věci fungují, ji žene dopředu. | Autor: Václav Široký
Na studiu Fyzikálního inženýrství a nanotechnologií na VUT oceňuje, že se ve škole může věnovat jak experimentální fyzice, tak teorii. „Líbí se mi, že jdeme s fyzikou hodně do hloubky, ale zároveň si můžu sama volit, jestli chci být víc experimentátor, teoretik nebo třeba konstruktér,“ říká Petra. Naplňuje ji také práce v laboratoři, kam se k jejímu překvapení dostala už v prvním ročníku. „Hned v počátku studia jsem si mohla vyzkoušet praktické věci, což bylo skvělé. Být v laboratoři vedle elektronového mikroskopu a vidět atomy snad musí zaujmout každého,“ popisuje se smíchem nyní už čerstvá absolventka bakalářského studia.Dalším benefitem, který brněnská technika studentům programu Fyzikální inženýrství a nanotechnologie nabízí, je možnost vyrazit na studijní pobyt do zahraničí. „Skutečně to máme nastavené tak, že kdo chce, může ve čtvrtém ročníku vyjet na Erasmus. Navíc je to součástí studijních plánů, takže potom nemusíme prodlužovat studium, což je velká výhoda,“ vysvětluje a dodává, že pro ni osobně je zahraniční zkušenost naprosto zásadní. Na podzim sama nastupuje do čtvrtého ročníku a stejně jako její spolužáci stojí před volbou, kde semestr v zahraničí stráví. Její cesta povede pravděpodobně do Skandinávie, pro konkrétní univerzitu se však zatím nerozhodla.V rámci Erasmu ji nejvíce láká Skandinávie. | Autor: Václav ŠirokýBěhem tří let bakalářského studia získala Petra základní přehled v celé řadě oblastí, od elektřiny a magnetismu, přes optiku, až po kvantovou mechaniku. A jaká oblast fyziky ji nejvíce fascinuje? „Kdybych měla vypíchnout jen jednu, byla by to kvantová fyzika. Je to oblast, která je nejméně intuitivní a hodně abstraktní. Dějí se v ní pro člověka nepředstavitelné věci a mě vždycky bavilo se v nich tak trochu ztratit,“ popisuje.V laboratoři se Petra věnuje výzkumu a vývoji fotonických pamětí – miniaturních nanostruktur, které by jednou mohly sloužit jako energeticky úsporné optické paměti pro moderní výpočetní systémy. „Zatím je to spíš taková vize, ale pokud se to jednou podaří, znamenalo by to také ekologičtější svět,“ prohlašuje s tím, že výzkum chce dál rozvíjet v navazujícím magisterském studiu a jednou možná i v rámci doktorátu.V laboratoři pracuje na vývoji fotonických pamětí. | Autor: Václav Široký
Vedle studia zvládá Petra doučovat středoškoláky, kterým se snaží předávat fyziku srozumitelně a bez stresu. „Kdyby byla fyzika učená víc praktickým způsobem,víc se pracovalo s experimenty a neřešily by se jen vzorečky, byla by pro děti i dospívající mnohem dostupnější,“ říká. Přístup středoškolských učitelů podle ní hraje klíčovou roli při rozhodování studentů o jejich dalším směřování, proto je důležité, aby byli angažovaní v humanitních i přírodovědných oblastech. Petra se během svého vysokoškolského studia zapojila také do spolku Science and Technology, který pořádá populárně-naučné přednášky pro veřejnost, a díky funkci ambasadorky studijního programu pravidelně mluví s uchazeči a motivuje je ke studiu na brněnské technice.
Ačkoliv je v technických oborech stále méně žen než mužů, cítí se Petra jakožto žena v inženýrství dobře a nikdy se nesetkala s žádnými předsudky. Její kolegové i vyučující oceňují způsob uvažování, který ženy do výzkumných týmů přináší, a stejně jako ona vnímají diverzitu těchto týmů jako klíčový faktor pro úspěch. „Myslím si, že právě v diverzitě a individuálním přístupu je obrovská síla. Každý z nás má trošku jiný úhel pohledu a je strašně důležité, abychom všichni přispívali tím, co nám jde nejlépe,“ prohlašuje.
A co by vzkázala středoškolačkám, které uvažují o studiu podobných oborů? Hlavně ať se nebojí! „Fyzika není pro vyvolené, ale pro každého, kdo ji chce dělat. A pokud to někoho baví, měl by do toho jít a zkusit to,“ říká s odhodláním. Fyzikální inženýrství má podle Petry obrovský potenciál – od ekologických inovací přes využití v umělé inteligenci až po medicínu – a potřebuje nadšence, kteří jej budou posouvat dál. Důležité je, aby se dívky fyziky nebály. | Autor: Václav Široký