Zakladatelé jihomoravské firmy FolklorStyl se potkali před 9 lety na folklorní konferenci. Absolventka FP VUT Veronika Hrubá Krásná na akci vyrazila s kamarádkou Magdalénou Němečkovou. Společně tehdy vyráběly tištěná trika s lidovými ornamenty pod názvem Svéráz folklorní drobnosti. Ta ji představila absolventovi FP VUT Ladislavu Matuškovi, který měl zkušenosti z textilní výroby. Brzy zjistili, že toho mají hodně společného.

Všichni tančili ve folklorních souborech a navštěvovali školu Folklorních tradic organizovanou Národním ústavem lidové kultury „Na konferenci jsme se potkali a měli na sobě folklorní trička. Akorát ta naše byla šitá v Bangladéši, a to se nám nelíbilo. Dávat ornament na oblečení, které šije kdoví kdo a jede v kontejnerech přes půl Evropy. Tak jme se rozhodli, že to dáme dohromady,“ popisuje Krásná.

Naše rodina tím vždy žila – babička chystala kroje nejen nám, ale i ostatním z dědiny. Teď kroje pro naši rodinu a kamarády chystám já. O folkloru jsem psala závěrečnou prácu. Chodila jsem do souboru, který jsem i organizačně vedla. Dělala jsem správu účetnictví a vedla i spolek. Zkušenosti jsem tak využila i v diplomové práci.

Předala mi umění škrobení sukní a rukávců. A jak se o kroj starat, aby co nejdéle vydržel. Babička pletla krajky na rukávce z tenké příze. Já se to chtěla naučit, ale ona říkala – nejdřív se nauč pořádně plést, pak budou krajky. A já chtěla hned krajky. Neměla jsem u hladce a obrace výdrž. Chtěla jsem hned plíct krajky a ne šály. Ona ale neuměla vyšívat, tak jsem začala já. Když babička umřela, sháněla jsem, kdo by krajky na jehlicích uměl. A všichni vymřeli. Uměla něco, co se asi nedochovalo.

První kolekce byly inspirovány našimi domácími kroji. Magdalena má Podluží, Láďa má Boskovice s Malou Hanou a já mám Hanácko Slovácko. Konzultovali jsme to s etnografy a lidovými malérečkami. Začali jsme vyrábět ucelené kolekce Svéráz podle jednotlivých regionů. Komplety sukně, trička, kraťasy. Aby se mohli obléknout oba – kluk i holka –– a byli sladění.

Tam patří jiné oblečení. Tohle není kroj, ale krojová inspirace. Hodí se to do práce, do školy nebo na festivaly. Aby člověk měl možnost vyjádtřit lásku k folkloru. K objednávkám přidáváme informační kartičky z jakého regionu vzor pochází a jaké jsou tam zajímavosti či tradiční tance.

Pak jsme navrhli i společenskou kolekci Premium, kde zákazníci najdou na míru šité obleky z vlny s výšivkou či kostýmky. To už si můžete vzít na obchodní jednání či na ples. Vyšívané obleky vyrábíme na zakázku třeba na svatby. Sako FolCo má střih kacabaje – to je vyšívaný mužský kabátek, který se nosíval v zimě. I kalhoty mají v zadní části výšivku. Celé je to vyšperkované včetně podšívky.

Odhadem tak čtyřikrát déle než normální oblek. Musíme to zařadit do šicího plánu, nastříhat na jednotlivé díly a každá velikost musí být precizně vyšitá. Vše šijeme zákazníkovi na míru. Hodně si to berou lidé na svatby nebo vinaři na oficiální události. A podnikatelé, kteří chtějí v zahraničí reprezentovat svůj moravský původ. Jsem na naše obleky hrdá, nikde jinde nic takového nemají.

Musíte na to mít cit. Každý region má svoje barvy a vzory, nemělo by se to míchat. Na první pohled je to jablíčko, ale pak si všimnete, že je třeba jinak zakroucené. Podluží má ornamenty ve 4 základních barvách, na Uherskohradišťsku je úplně jiná paleta barev. Často se používá srdéčko, chrpa, tulipánek nebo šneček. Nejrozšířenější jsou strážnické ornamenty známé z brambůrek.

Mají dávat člověku ochranu. Proto je kreslili okolo oken a dveří, sloužily jako ochrana domu před duchy a zlými energiemi. Naše ornamenty na tričkách tvořila třeba malérečka Zuzana Zimková a ta to posouvá do modernější roviny. Moc se to povedlo a někteří lidé nám to kradli. Ale není možné, aby dva lidé na světě vytvořili naprosto stejný ornament složený ze stejných prvků, velikostí, barev a ve stejné orientaci i pořadí.

Třeba škrobení sukní. Pozveme lektorku, většinou je to starší zkušená paní. Žehlí se to jako kdysi starými hladkými žehličkami. Škrobení je dost namáhavá práce – bolí z toho ruce a záda. Je to služba, kterou si můžete zaplatit. Ale chtěli jsme to lidi naučit, aby se toho nebáli a ušetřili. Nebo jsme měli lekci péče o kroj. Procházeli jsme jednotlivé krojové součásti a říkali si, jak o ně pečovat a jak kroj skladovat. Aby to přežilo bez molů.

Aktuálně pořádá Magdaléna s Muzejním spolkem Prušánky každý podzim burzu krojů z regionu Podluží. Já jsem letos na jaře udělala první burzu krojů v Rakvicích zaměřenou na kroje z Hanáckého Slovácka.

Myslím, že budou chodit rády. Dcerky začaly vyšívat. Dělám to já, tak chtějí taky. Jezdí na hody a vnímají, že je to událost. Někdy je to velký šrumec – nachystat všem kroje, uklidit dům, umýt okna, vytrhat trávu před domem, pokopat zahrádku, nachystat jídlo. Abychom pak mohli se jít v klidu podívat na průvod a pod máju se pobavit. Dělali jsme seznam, co nakoupit na hody. A malá šestiletá dcerka si vzala tužku a psala – buchtu uděláme jahodovou a koláče makové, tvarohové a povidlové. Naše rodina tím žije, děti to vidí a přijde jim to už normální součást života.

(mar)