Popílky vznikají při spalování v uhelných elektrárnách jako vedlejší energetický produkt a tam, kde je zavedena metoda pro eliminaci oxidu dusíku obsahujícího amonné ionty ve formě vysoce rozpustných sloučenin, se tyto dále, především přes roztok, uvolňují do okolí. Vědci z Fakulty chemické se už několik let zabývají tím, jak „čpavek“ v těchto směsích eliminovat. Amonný kationt v popílku je však rozpustný ve vodě a způsob, jak ho oddělit od zbytku směsi, je poměrně složitý. „Proto jsme se rozhodli, že raději půjdeme jinou cestou a ze čpavku uděláme nerozpustnou sloučeninu, tudíž se nebude dále uvolňovat do okolního prostředí,“ vysvětlil jeden z výzkumníků Tomáš Opravil.

Výzkumný tým, jehož součástí jsou také studenti, se proto rozhodl sáhnout po taninu, což je tříslovina, která se nachází mimo jiné například i v červeném víně či běžných dřevinách, jako je např. kaštan, a hojně se využívá v lehkém i těžkém průmyslu, ale také při výrobě krmiv pro zvířata. Vědci tuto sloučeninu přimíchali do popílku, čímž došlo k chemické reakci, kdy vzniká amonná sůl, která se dále nerozpouští a je stabilní i v alkalickém prostředí (například ve směsi s vápnem). Bez přídavku aditiva by se jinak v alkalickém prostředí z popílku uvolnil plynný amoniak. „Dochází tak ke stabilizaci amonných iontů v nerozpustné formě a ke snížení environmentální zátěže např. při přípravě stabilizátu, který se ukládá na deponiích, či při výrobě betonu,“ uvedl Opravil. Směs obsahující popílek a taninové aditivum je tak využitelná zejména v energetice a ve stavebnictví, a to při ukládání popílků do úložišť, přípravě malt a betonů. Pro běžné využití by mohl být vynález dostupný ještě letos, výzkumníci totiž aktuálně jednají o výrobě směsi s jednou nadnárodní společností.

(kah)