Před čtyřmi lety si absolvent VUT a manažer Pavel Plachký přečetl článek o internetu věcí „Do té doby to byl pojem, který jsem neznal. Při čtení článku jsem si ale uvědomil, jaký ohromný potenciál taková technologie má,“ popsal Pavel Plachký. Sepsal si proto možná využití, a nakonec se rozhodl vytvořit trackovací senzor pro psy. „Na trhu sice nějaké jsou, ale musí se často nabíjet. Domluvil jsem se s velkoobchodem s chovatelskými potřebami i s externím vývojářským týmem. Ukázalo se ale, že ta technologie je natolik nová, že s ní vývojáři neumějí pracovat. Pořád mě tlačili do řešení, která znali, ale která nesplňovala požadavky. Stálo to plno peněz, ale nikam to nevedlo,“ uvedl Plachký.

Nakonec tedy opustil původní plán vytvořit produkt, sehnat partnera a technologii prodat. Místo toho založil startup a pustil se do vývoje s vlastním týmem. „V Senzoor pracuje asi deset vývojářů, z nichž šest přišlo z Honeywellu a v podstatě všichni jsou absolventi VUT. Škola jim dala potřebnou teorii a Honeywell je naučil řemeslu,“ přiblížil Plachký tým, který v součtu čítá okolo dvaceti interních a externích zaměstnanců.

Senzoor společně s VUT také nedávno podal projekt v rámci Technologické agentury ČR. Obecně je ale podle Pavla Plachkého těžké s univerzitami spolupracovat. Mají totiž jinak nastavené cíle a očekávání. „Byznysový a univerzitní cíl se v nastavení liší. Zatímco na univerzitě chtějí dlouho bádat, my musíme rychle vyvíjet a posouvat se vpřed. Grantové projekty jsou obvykle na tři čtyři roky a vést diplomanty se také musí potkat v určitých termínech. Nám by nejvíc vyhovovalo, kdyby nám univerzita vybrala vhodné lidi a my jim mohli nabídnout praxi, aby se u nás něco naučili,“ podotkl Plachký.

Zaměření na trackovací systém pro psy už Senzoor opustil. Dnes se technologický startup orientuje na vývoj senzorů, které využívají IoT sítě NB-IoT a LoRa, a zkouší s čidly prorazit v mnoha odlišných oblastech. „Jsme poměrně široce rozkročeni a zaměřujeme se jak na korporace a byznysová partnerství, tak na koncové zákazníky. Věřím, že právě šíře uplatnění nám může přinést úspěch,“ vysvětlil Pavel Plachký.

Jedna skupina senzorů od brněnského startupu měří fyzikální veličiny. „Umíme měřit teplotu, vlhkost, kvalitu ovzduší a řadu dalších věcí,“ potvrdil Plachký. Druhá se pak zaměřuje na detekci událostí. „Například pohyb, zaplavení, zatížení. Čidlo tak například pozná, zda člověk sedí, nebo nesedí na židli,“ dodal Plachký s tím, že právě možnost integrovat čidla do jakékoliv výrobku skýtá na straně výrobců ohromné možnosti. „Dají se díky tomu sbírat informace, optimalizovat výroba i používání výrobku. Bude to ale ještě trvat, než si to výrobci uvědomí a začnou toho využívat. Zatím chybí edukace trhu a lidé nevědí, k čemu je internet věcí dobrý,“ uvedl.

Koncový zákazník si může nyní pořídit senzory určené pro domácnost – Senzoor Aqua a Senzoor Move. První umí detekovat vodu a upozorní tak například na prasklé potrubí či vytékající pračku dřív, než majitel vytopí sousedy. Druhý detekuje pohyb. Kromě upozornění na nezvané hosty ale podle Plachkého umí sbírat i zajímavé informace například o zařízení domu. „Když se nainstaluje na okna, může při otevírání a zavírání sbírat informace jak o chování uživatelů, například míře větrání, také o opotřebení výrobku,“ dodal Plachký.

Novinkou letošního roku je Senzoor Push určený pro osamělé seniory. „V Česku žije asi šest set tisíc seniorů samo. Nežijí ani s rodinou, ani v nějakém zařízení. Mobilní telefony často nejsou zvyklí nosit u sebe, nabíjet a ovládat. Proto jsme vyvinuli senzor, který vydrží na jedno nabití až rok a funguje i tam, kde mobilní síť ne. Stačí v případě ohrožení zmáčknout tlačítko a čidlo už se postará o zalarmování nejbližších,“ přiblížil Pavel Plachký.

Podle Plachkého svým zaměřením Senzoor předběhl dobu a zcela připravení na masové používání senzorů ještě nejsou výrobci ani v Česku, ani na žádném zahraničním trhu. Plánuje proto především dál vysvětlovat výhody, které technologie nabízí ve srovnání se zařízeními fungujícími na WIFI či GSM, a hledat nejrůznější uplatnění čidel. Zároveň přiznává, že ačkoliv jsou startupy populární téma a lidé i instituce něm rádi mluví, reálná pomoc a podpora není příliš velká. „Podpora startupů obecně není velká. Nebo spíš není směřována efektivně. Na řadě míst už jsme zažili, že se chvástali podporou začínajících projektů, ale nikdo nám pak ani neodpověděl na zprávy,“ upozornil Plachký.

To, zda startup ve finále uspěje, je podle něj vždy velmi složitá kombinace řady faktorů. „Určitě musí mít určité předpoklady, ale ve finále je to vlastně náhoda. Ve správný čas potkat ty správné lidi či partnery. Hlavně vás to ale musí bavit. Bez toho to dělat nejde. Člověk musí pořád zkoušet, prototypovat a nebrat ne jako odpověď,“ uzavřel Plachký.

(zeh)