„Když jsem šla poprvé na střelnici, tak jsem se setkala se systémem, kdy terč snímá kamera, která přenáší obraz terče na obrazovku u střelce. Systém ale nefungoval úplně dobře a reagoval dlouho. Když jsem potřebovala vidět zásah detailně, tak měla kamera třeba i minutu výpadek a já musela čekat,“ vzpomíná na frustrující pauzy při střelbě Jana Gregorová, která studuje na Fakultě informačních technologií VUT. I přesto, že střílela z pistolí na kratší vzdálenosti od 15 do 25 metrů, nutnost kontrolovat terč zblízka ji zdržovala a rušila v koncentraci. „Řekla jsem si, že bych určitě uměla udělat něco lepšího. Vymyslela jsem, že by systém kromě detekce zásahů mohl rovnou i počítat skóre.“ Tím odpadá chození k terči a manuální sčítání.

Pokud nejde o střelbu na rychlost, střelec na obrazovce vedle sebe vidí nejen aktuální součet bodů, ale také umístění zásahů. Jednoduše a v reálném čase dokáže zkontrolovat, zda třeba nestřílí příliš na jednu stranu, takže je potřeba upravit držení zbraně.

Inovace mladé střelkyně vyžaduje pouze kameru, počítač a jejich propojení. „Můj systém dokáže detekovat změny v obraze a podle charakteru změny vyhodnotí, zda je to zásah, nebo jen pohyb terče či pozadí. Během kola porovnává systém aktuální snímek s předchozím snímkem a dokáže zjistit, kde se zásah nachází, tedy i za kolik je bodů. Kamera je připojená přes USB nebo bezdrátově k počítači, a systém uvnitř zpracovává data z kamery,“ vysvětluje požadavky Gregorová. Technicky náročnější by podle ní bylo nasazení systému při střelbě na delší vzdálenost, třeba až na 100 metrů. V takovém případě by bylo potřeba kameru umístit k terči v dálce a vyřešit, jak ji propojit s počítačem vzdáleným desítky metrů. Na test na střelnici se ale Jana Gregorová chystá až po složení státnic.

Přestože nejvíc střílí z pistolí na kratší vzdálenosti na vnitřních i venkovních střelnicích, lákají ji i delší zbraně: „Tím, že nestřílím dlouho, snažím se udělat si rozhled a zkouším různé zbraně. Ještě jsem nikdy nestřílela z AR-15, což je zbraň, kterou znají snad všichni. A taky bych chtěla vyzkoušet pušku s optikou Tikka T3x TAC A1.“

Jana Gregorová se snaží chodit střílet alespoň jednou týdně, a to pod dozorem, protože kvůli pandemii nemohla získat zbrojní průkaz: „Střelba je pro mě skvělý relax, protože aby člověk měl dobré výsledky, musí se hodně soustředit. Může se zdát, že střelba je něco šíleně akčního, ale potřebujete být v klidu.“

Že se výzev nebojí, ukazuje i fakt, že se na magisterské studium na FIT přihlásila na kybernetickou bezpečnost. „Přijde mi to náročné, a tím i zajímavé,“ uzavírá Gregorová.

(tk)