Práci umělce Václava Kočího lze rozdělit do dvou hlavních oblastí. První z nich jsou obrazy, které zaplňují od stropu po podlahu celý jeho ateliér a které podle svých slov v poslední době mírně zanedbával. Druhou oblastí jsou pak architektonické projekty. „Spolupracuji s architekty na tvorbě prostorů, jejichž součástí je nějaké umělecké dílo,“ upřesnil Kočí s tím, že se ale jedná o užší propojení a prolnutí, nikoliv o pouhý obraz na zdi nebo sochu v rohu.

Mezi taková díla patří například reliéfní stěna v soukromém mezonetovém bytě. „Čistá, minimalistická stěna běží bytem přes dvě patra, je z krásného materiálu a výborně doplňuje a dotváří celý prostor,“ popsal Kočí. Další dvě realizace z poslední doby jsou pak zájemcům přístupnější. Jedna se totiž nachází na FIT VUT a druhá na univerzitě ve Zlíně. „Na naší fakultě informatiky jsem pomaloval tři patra ve zvláštním písemném kódu, ve kterém je zapsán jednoduchý počítačový program Hello, World!. Kromě toho, že je ten program založen na textových příkazech, se mi líbilo i zvolání obsažené v názvu,“ dodal Václav Kočí.

Své dojmy a zážitky z celého projektu popsal na svých webových stránkách. Zde jsou k vidění také fotografie ze zlínského laboratorního centra. „Jsou tam asi tři nebo čtyři typy kompozic, které procházejí celým domem. Inspirovala mě struktura molekul benzenových jader,“ uvedl Kočí.

Dalším netradičním projektem, který Václav Kočí dokončil letos, je výzdoba trojice zvonů pro piaristický chrám Nalezení svatého Kříže v Litomyšli. „Zvony v kostele chyběly už od druhé světové války. Město proto nedávno uspořádalo veřejnou sbírku na výrobu nových. Díky doporučení architekta Marka Štěpána, se kterým jsem v minulosti už spolupracoval a který působí také jako pedagog na našem ústavu, mě vedení města oslovilo s nabídkou navržení a výzdoby nových zvonů,“ objasnil Kočí.

Podle jeho slov šlo o velkou výzvu a náročnou práci. „Reliéfy jsou spíše sochařská záležitost. Pro mě, jako malíře, proto bylo těžké celý projekt uchopit. Neznal jsem technologie, nedokázal jsem odhadnout rozsah prací a počet lidí, které bude třeba zapojit,“ dodal Kočí. Udělal proto návrh a následně začal zjišťovat, co bude možné reálně vytvořit. „Hodně jsem se toho naučil od paní Dytrychové. Majitelky slévárny, kde se zvony odlévaly. Ukázala mi celý postup a řadu věcí jsem si mohl vyzkoušet. Bylo to náročné a příjemné zároveň,“ podotkl Kočí.

Ve svém návrhu vycházel z několika historických fotografií, které měl k dispozici. „Chtěl jsem, aby design navazoval na původní podobu zvonů. Zachoval jsem proto například kompozici toho, jak byly zvony vyzdobeny. V původním provedení byl nahoře na čepci široký zdobný ornament, pod ním stylizované reliéfní obrazy svatých a dole náboženské a děkovné texty. Vyhledal jsem proto nejznámější modlitby ke svatým, kterým jsou zvony zasvěceny. Jejich části jsem pak přenesl do grafického geometrického tvaru, textové krajky,“ popsal Kočí. Jednotliví svatí mají na zvonech i speciálně upravené monogramy.

Ve své práci totiž Václav Kočí dlouhodobě experimentuje se šifrováním textu a rušením pravidel písma. „I ve svých obrazech šifruji informace, texty a čísla do výtvarné podoby. Vznikají tak abstraktní vzorce, ve kterých je ale zakódováno nějaké sdělení. Na zvonech jsem tak vytvořil jakousi zvláštní abstraktní ozdobnou mřížku. Když ale člověk pochopí její fungování, je čitelná,“ dodal.

Návrh si nechal posvětit i od církevních představitelů. „Byli jsme na Biskupství brněnském a ptali jsme se, zda existují nějaká pravidla, která musíme dodržet. Co by na zvonech mělo být. Jak to vyzdobit, aby to z církevního hlediska bylo správně,“ uvedl Kočí.

Na projektu pracoval více než rok. Zvony pak poprvé uslyšel letos na Velikonoce. „V momentě, kdy jsem stál na věži a zvony začaly zvonit, jsem si uvědomil, že jsme vytvořili něco, co nás asi přežije a co tu bude třeba pět set let,“ uzavřel Kočí.

(zep)