Téma diplomové práce je z oblasti biomechaniky a jejím autorem je MUDr. Trtík z nemocnice v Havlíčkově Brodě. Jedná se tedy o řešení aktuálního problému z klinické praxe, pro které bylo využito výpočtové modelování. Po úvodu a kvalitně zpracovaných rešerších, ve kterých mi trochu chybí zmínka o výrobních odchylkách, jejichž vliv je hlavním cílem DP, se diplomantka zabývá tvorbou výpočtového modelu. V práci se zabývá i citlivostní analýzou hustoty diskretizace na výsledky výpočtového modelování. Celkem vytvořila 20 variant, které se lišily typem zatížení a velikostí radiální vůle mezi kontaktními plochami. Analýzy získaných výsledků jsou provedeny velmi detailně a na vysoké úrovni. Závěr práce je napsán stručně a výstižně.

Práce v rozsahu 69-ti stran je napsána srozumitelně s minimem překlepů, má vhodnou a jasnou strukturu. Jediným problémem byla skutečnost, že práci řeší s přestávkami již několik let a komunikace s vedoucím nebyla kontinuální. Nejčetnější komunikace nastala v týdnu, kdy se DP odevzdávala (do té doby jsem viděl pouze prezentace)- první finální části DP jsem obdržel 20. 5., pokračování následovalo 22. 5. a v den odevzdání DP (23. 5.) jsem před polednem obdržel „část analýzy výsledků“.

Celkově lze říci, že diplomová práce splnila všechny cíle a proto ji doporučuji k obhajobě a hodnotím stupněm „A-“.

Předložená práce se zabývá napjatostně deformační analýzou totální náhrady trapéziometakarpálního kloubu se zahrnutím tvarových odchylek kontaktních ploch. Rešeršní část se věnuje anatomii ruky se zaměřením na trapéziometakarpální kloub a dále popisu nejčastěji používaných náhrad. Rešeršní část je zdařilá, studentka v ní porovnává údaje z velkého počtu zdrojů. Bylo by ovšem vhodné přidat alespoň stručnou kapitolu věnující se tvarovým odchylkám, které mohou nastat při výrobě náhrady.

Následuje část, ve které studentka podrobně představuje výpočtový model. Výtku bych měl k aplikaci okrajové podmínky vetknutí na celý povrch druhého metakarpu. Tato okrajová podmínka znemožňuje jeho deformaci, což může ovlivnit napnutí vazů vIML a dIML. Vzhledem k tomu, že se jedná o srovnávací analýzu a deformace metakarpu bude malá, není vliv použité okrajové podmínky významný. Nicméně v kapitole věnující se síti studentka uvádí, že použitá síť jen těsně splňuje zvolené kritérium přesnosti a další zjemnění vede k významnému nárůstu výpočetního času. Nabízí se tedy otázka, proč studentka nemodelovala metakarpál pouze zjednodušeně, případně na něm nevytvořila ještě hrubší síť.

V analýze výsledků studentka porovnává výpočty s různými tvarovými odchylkami a určuje, které veličiny jsou tvarovými odchylkami ovlivněny. Studentka správně zdůvodňuje nepřesné hodnoty napětí a kontaktních tlaků v místech skokové změny tuhosti, dále je ovšem uvádí v tabulce srovnávající výsledky bez toho, aby uvedla i maximální hodnotu kontaktního tlaku mimo tuto oblast.

Práce je psána srozumitelným jazykem téměř bez překlepů s použitím několika nepřesných pojmů (např. redukované napětí je označováno jako ekvivalentní). Práce je na dobré grafické úrovni, vytknout lze chybějící legendu na obrázku 7.1 a to, že některé porovnávané výsledky by mohly být vykresleny ve stejné barevné škále.

Vzhledem k výše uvedenému a tomu, že cíle práce byly splněny doporučuji tuto práci k obhajobě a navrhuji hodnocení stupněm B. Otázky k obhajobě:

1. Axiální zatížení je aplikováno jako síla působící v remote pointu a dále pomocí momentů, které kompenzují moment vzniklý vyosením síly. Bylo by možné upravit okrajovou podmínku tak, aby tyto momenty nebylo nutné používat?
2. Mohla by studentka uvést maximální hodnoty kontaktních tlaků v tabulce 7.3 bez hodnot ovlivněných skokovou změnou tuhosti?
3. Na obrázku 7.12 je znázorněna přetěžovaná tkáň při maximálním zatížení. Bylo by možné vykreslit tento obrázek v řezu tak, aby bylo patrné, do jaké hloubky je spongiózní tkáň přetěžována?
4. Pro výpočty byl použit předpoklad malých deformací. Mohla by studentka na výsledcích přetvoření zdůvodnit, zda bylo možné tento předpoklad použít?