Cílem práce bylo navrhnout využití vhodných metod 3D tisku při konstrukci nosných částí leteckých nadzemních návěstidel, s ohledem na požadavek jejich křehkosti. Studentka danou problematiku pojala komplexně - od definování  leteckých návěstidel a legislativních požadavků na ně kladených (technicko provozních, požadavků na křehkost apod.) - v úvodních kapitolách práce, přes problematiku technologií 3D tisku, včetně použitelných materiálů pro daný účel, až po samotný návrh nosných částí leteckého návěstidla (včetně výpočtové a návrhové části tiskového modelu).
Vzhledem k celokové šíři dané problematiky (se kterou se studentka musela postupně seznamovat) a časové náročnosti, nebylo možné vhodnost výsledného návrhu modelu ověřit prakticky a tudíž ani podrobit potřebnému testování (o kterém se autorka v závěru práce rovněž zmiňuje).
Přes uvedené výtky hodnotím práci kladně - jelikož představuje použitelný základ pro návazné plnohodnotné řešení dané problematiky např. formou diplomové práce.

V první části bakalářské práce, zabývající se využitím metod 3D tisku při návrhu konstrukcí leteckých nadzemních návěstidel, jsou shrnuty požadavky souvisejících předpisů. Autorka se v problematice dobře zorientovala, jen místy se objevují ne zcela vhodně zvolené překlady a terminologie. Podobně ve druhé části, kde jsou shrnuty základní technologie a materiály aditivní výroby. Následný výběr a zhodnocení jsou racionální a logické. Třetí část tvoří návrh zlamovací spojky, coby klíčové součásti pro splnění požadavku na křehkost návěstidla. Nepovažuji za vhodné rozhodnutí převzít původní tvar součásti bez úprav. Změny materiálu a výrobní technologie vyžadují úpravy tvaru součásti s ohledem na technologičnost a zachování užitných vlastností. S tím souvisí i rozptyl materiálových vlastností, který nebyl zcela opomenut, ale mohl být vhodněji začleněn do stanovení návrhové únosnosti mezi požadovanou pevností a křehkostí. Pevnostní kontrola je provedena metodicky správně, avšak prezentovaný tvar součásti obsahuje nezohledněné ztenčení průřezu. Kladně hodnotím práci s tiskovou polohou pro optimální využití anizotropních vlastností materiálu. Vhodné by však bylo zařadit také související zhodnocení vlivu tiskových poloh na geometrickou a rozměrovou přesnost funkčních ploch součásti, případně úpravy zlepšující technologičnost součásti. Na s. 37 je chybný popis sil ve vetknutí, následný výpočet je však proveden správně a jedná se tak spíše o nevhodně formulované vyjádření. V práci jsou shrnuty i požadavky na testování součásti. Graficky je bakalářská práce na dobré úrovni. Přesto, že použitý postup v konstrukční části nepovažuji za správný, autorka splnila cíl práce a předložila ucelený a dobře komentovaný přehled problematiky. Práci proto doporučuji k obhajobě. Otázky k obhajobě:

1. Které plochy součásti jsou funkční? Jak je možné součást upravit, pokud se zvoleným materiálem pevnostně nevyhovuje?
2. Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých tiskových poloh z hlediska tvarové přesnosti případně povrchu součásti?