Disertační práce se zabývá analýzou detailu uložení prvku ozubem, a to jak po stránce teoretického modelování a praktického dimenzování metodou příhradové analogie, tak po stránce experimentálního ověření únosnosti a chování detailu během zatěžování pomocí zatěžovacích zkoušek a navazující numerické fyzikálně-nelineární analýzy. Byly shrnuty známé způsoby jeho konstrukčního a statického řešení uváděné v odborné literatuře a také představena metoda příhradové analogie jako vhodný nástroj pro konzistentní řešení detailu, prvku nebo celé konstrukce. Byl prezentován teoretický základ této metody obsahující také obecnou metodiku navrhování a posuzování. Byly popsány vybrané praktické problémy plynoucí ze známého řešení analyzovaného detailu podle německého přístupu a teoreticky zpracována jeho modifikace zohledňující praktický způsob vyztužování. Byl navržen experiment za účelem verifikace prezentovaného výpočetního postupu a vlivu použitého poměru svislé a šikmé vyvěšovací výztuže na únosnost a chování detailu během zatěžování. Součástí experimentu byly také doprovodné materiálové zkoušky betonu, které spolu s inspekčními certifikáty použité výztuže sloužily jako podklad pro srovnávací fyzikálně-nelineární analýzu metodou konečných prvků. Na základě dosažených výsledků lze považovat představený způsob dimenzování za bezpečný. Z dosažených výsledků také vyplývá, že volba poměru svislé a šikmé vyvěšovací výztuže nemá v rámci praktického vyztužování vliv na mezní únosnost, ale pouze na vznik, rozvoj a výslednou šířku trhlin. S rostoucím poměrem šikmé vyvěšovací výztuže klesá šířka a hustota trhlin ve všech stádiích zatěžování. S ohledem na jejich omezení zejména v provozním stadiu se tedy doporučuje navrhovat alespoň konstrukční šikmou výztuž.