Došlo k prověření několika oblastí odchylek CFD výpočtů od měření v tunelu i od skutečné jízdy. Ze srovnání metod simulace rotace kola plyne, že jednodušší stacionární přístupy někdy dokáží nahradit opravdovou rotaci kola, ale mohou být příliš citlivé na natočení kol. Pomocí srovnání proudových polí ve výpočtech a měření byl identifikován spodní úplav za koly jako klíčová oblast zájmu nejen při srovnávání metod, ale pro přesnost výpočtů obecně.
Dále bylo prokázáno, že míra detailu pneumatiky a její deformace u kontaktu s vozovkou nemá na shodu s měřením velký vliv. Díky chybě způsobené absencí rotace pneumatiky byla identifikována bočnice pneumatiky jako místo odtržení proudění se zásadním vlivem na proudové pole i silové účinky. Bylo také potvrzeno, že zanedbávání úhlu náběhu při hodnocení aerodynamického odporu způsobuje jeho podhodnocení. Pro přesnější posouzení by bylo vhodné získat data z reálného prostředí i pro horší povětrnostní podmínky. Poslední zkoumanou oblastí byla radiální expanze pneumatiky, která způsobuje pokles koeficientu odporu s rostoucí rychlostí a mění obtékání zádě. Její zanedbávání proto může negativně ovlivňovat aerodynamický vývoj vozu.