1. Výstava není neutrální: médium, aparát, situace. Úvod do exhibition studies: výstava jako uspořádání pohledu, pohybu, času, textu, autority a pozornosti; od „výstavního komplexu“ 19. století po současnou výstavu jako diskurzivní, afektivní a materiální infrastrukturu. (Tony Bennett, Carol Duncan, Bruce W. Ferguson, Reesa Greenberg, Sandy Nairne)

2. Výstava mezi dokumentem a událostí: vystavování pomíjivých událostí, performancí, protestů, efemérních instalací a historických výstav. Rekonstrukce, reenactment, remake a repríza jako způsoby zpřítomňování minulosti, které vždy znovu rozhodují o tom, co se uchovává, kdo smí mluvit za minulost a jaký status nabývá dokument; kritická aktualizace, ale také estetizace či neutralizace dějin; proměnlivý význam „originálu“ v konceptuálním, performativním a participativním umění. (The Artist Is Present Mariny Abramović, MoMA 2010; reenactmenty Jeremyho Dellera; rekonstrukce neoficiálních, akčních, konceptuálních a performativních praxí po roce 1989; Alexandra Pirici)

3. Live in Your Head: When Attitudes Become Form – Works, Concepts, Processes, Situations, Information (Kunsthalle Bern, 1969): díla chápaná jako procesy, situace, gesta, materiálové zkoušky a dočasné zásahy; výstavní prostor jako kolektivní otevřený ateliér. documenta 5 (Harald Szeemann, Kassel, 1972): model výstavy jako autorsky komponovaný výstavní svět; „Befragung der Realität – Bildwelten heute“, individuální mytologie, politická ikonografie, reklama, kýč, science fiction a outsider art; výstava jako sociální prostor, v němž se znovu otevírá otázka, co je považováno za umění. (Harald Szeemann, Joseph Beuys)

4. Les Immatériaux (Jean-François Lyotard a Thierry Chaput, Centre Pompidou, 1985): vztahy mezi technologií, jazykem, materiály a věděním. Experiment s prostorovým řešením mimo lineární sekvenci prostorů white cube; interface, dezorientace návštěvnictva, zvuková navigace, mediace a „nemateriálnost“. Kritika imateriality prostřednictvím materiální základny digitálních prostředí v těžbě, datových centrech, energetických systémech, logistice a práci.

5. Magiciens de la Terre (Jean-Hubert Martin, Paříž, 1989): globálnost, asymetrie a pokus o narušení eurocentrického kánonu prostřednictvím paralelního zastoupení umělců a umělkyň z různých částí světa. Kritika exotizace, etnografického pohledu a kategorie autenticity; univerzalismus, pluralita, reprezentace, apropriace a přetrvávání nerovných rámců, které pozdější postkoloniální kurátorství radikálněji zpochybnilo. (Rasheed Araeen, Thomas McEvilley, James Clifford)

6. documenta11 (Okwui Enwezor, 2002): postkolonialita a proměna velké mezinárodní přehlídky v transnacionální epistemickou platformu. Pět platforem projektu propojilo diskuse, workshopy, filmové a video programy na čtyřech kontinentech s tématy demokracie, pravdy a smíření, urbanity, migrace, hranic a globalizace. Kasselská výstava tyto otázky rozvinula prostřednictvím projektu The Black Box, dokumentárních praxí, filmu a otázky diasporické modernity. (Okwui Enwezor)

7. documenta fifteen (ruangrupa, Kassel, 2022): kurátorský rámec založený na pojmu lumbung, indonéském označení společné sýpky. Kolektivní organizování, vytváření společných zdrojů, jejich sdílení a spravedlivější distribuce. Spory o historickou a politickou interpretaci obrazů, veřejné financování, institucionální odpovědnost, mediální polarizaci a limity transkulturního překladu.

8. Rekonstrukce východoevropského umění a vymýšlení Východu: „východní Evropa“, Balkán a postsocialistická transformace jako uměleckohistorické a kurátorské kategorie po roce 1989. Geografické zkratky, tranzitní narativy, západní inst