Detail předmětu

Dislokační mechanismy plastické deformace

FSI-9DMDAk. rok: 2026/2027

Kurz rozšiřuje základní znalosti získané v magisterském kurzu Dislokace a plastická deformace. Věnuje se mechanismům zpevnění včetně matematického popisu a pak konkrétním dislokačním mechanismům ve zvolených, inženýrsky důležitých materiálech (oceli, superslitiny, hliníkové slitiny, intermetalika TiAl, hcp kovy).
Příklady chování dislokací v dalších materiálech dle zaměření jednotlivých doktorandů.

Jazyk výuky

čeština

Garant předmětu

prof. Mgr. Tomáš Kruml, CSc.

Zajišťuje ústav

Ústav materiálových věd a inženýrství (ÚMVI)

Vstupní znalosti

Zvládnutí problematiky v rozsahu kurzu „Dislokace a plastická deformace“ v magisterském stupni

Pravidla hodnocení a ukončení předmětu

Ústní prezentace studenta spojená s diskusí.
Zpracování zvoleného tématu formou vědeckého článku.
Přednáška spojená s aktivním přispěním doktorandů jako forma kontroly zvládnutí látky předepsané ke studiu.

Učební cíle

Aktivní osvojení dislokační podstaty chování materiálů při plastické deformaci umožňující cílevědomé ovládání vlastností materiálů na kvantitativní úrovni.
Absolvent kurzu získá pokročilou představu o podstatě plastické deformace včetně zvládnutí přístupů k možné kvantifikaci dislokačních mechanismů na základě známých modelů.

Studijní opory

Studijní materiály pro předmět WDD Dislokace a plastická deformace.

Základní literatura

D. Hull, D.J. Bacon: Introduction to Dislocations (EN)
P.M. Anderson, J.P. Hirth, J. Lothe: Theory of Dislocations (EN)

Doporučená literatura

T. Kruml: Mechanismy plastické deformace (CS)
T. Kruml: Úvod do teorie dislokací (CS)

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program D-MAT-P doktorský 1 ročník, zimní semestr, doporučený kurs

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

20 hod., povinná

Vyučující / Lektor

prof. Mgr. Tomáš Kruml, CSc.

Osnova

1. Smysl studia dislokačních mechanismů - motivace k rozšíření základních znalostí získaných v magisterském kurzu Dislokace a plastická deformace.
2. Mechanismy zpevnění včetně matematického popisu.
3. Konkrétní dislokační mechanismy ve zvolených, inženýrsky důležitých materiálech (oceli, superslitiny, hliníkové slitiny, hcp kovy).
4. Dislokační mechanismy v pokročilých materiálech (intermetalika TiAl, vysokoentropické slitiny apod.).
5. Příklady chování dislokací v dalších materiálech dle zaměření jednotlivých doktorandů.