Odborná náplň předmětu je členěna do dvou odborných oblastí:

a) zkušebnictví ve stavebnictví,

b) metody diagnostiky staveb.

ad a)

• Obecné požadavky na stavební materiály a systém zkoušek stavebních materiálů, dílců a konstrukcí.
• Rozdělení zkoušek na průkazní a kontrolní, destruktivní a nedestruktivní.
• Regresní vztahy a statistické hodnocení výsledků.
• Základy nedestruktivních zkušebních metod a jejich aplikace v laboratořích (elektroakustické, elektromagnetické, tvrdoměrné a ostatní nedestruktivní metody) a možnosti jejich využití při kontrole provádění konstrukcí.
• Základy tenzometrického měření a destruktivních zkušebních metod.

Ad b)

• Úloha diagnostiky při kontrole provádění nových konstrukcí.
• Aplikace destruktivních a nedestruktivních zkušebních metod při zjišťování vlastností materiálů a konstrukcí, upřesněné nedestruktivní zkoušky, hodnocení výsledků statistickými metodami.
• Užití celého spektra metod nedestruktivního zkoušení na zkušebních tělesech, modelech i reálných konstrukcích (kontrola betonu v konstrukci, ověření krytí a polohy výztuže, měření tlouštěk, odchylek rozměrů, průhybů apod.).
• Diagnostika vad a poruch při provádění staveb.

Hlavní témata

1. Úvod do zkušebnictví a diagnostiky, zkušební metody pro čerstvý beton.
2. Objemové změny betonu.
3. Ultrazvuková impulzová metoda.
4. Dynamické a statické moduly pružnosti betonu.
5. Trvanlivostní zkoušky betonu.
6. Metoda odrazových tvrdoměrů.
7. Tvorba regresních vztahů pro stanovení vlastností z NDT měření.
8. Hodnocení betonu nových konstrukcí v případě pochybností (NDT metody, jádrové vývrty).
9. Lokalizace výztuže.
10. Metody diagnostiky dřeva a dřevěných konstrukcí.
11. Tenzometrie.
12. Zatěžovací zkoušky.
13. Kontrola geometrické přesnosti ve výstavbě, závěrečné shrnutí.

Výsledky učení

Po úspěšném absolvování předmětu by měl studující mít následující odborné znalosti, odborné dovednosti a kompetence.

Studující bude mít základní povědomí o zkoušení stavebních materiálů, zejména betonu. Bude vědět:

• jaké jsou nejrozšířenější destruktivní i nedestruktivní metody a způsoby testování,
• jaké zkoušky se používají při stanovení mechanických, fyzikálních a trvanlivostních vlastností,
• které metody lze využít v laboratorní praxi a které metody lze využít při diagnostice nové stavební konstrukce v případě pochybností.

Studující bude znát a bude umět:

• rozhodnout, které vlastnosti stavebních materiálů, zejména železobetonu, a v kterých případech je vhodné požadovat a jak je určit,
• základní zkoušky provést a vyhodnotit,
• navrhnout zkoušky při diagnostickém průzkumu nové stavební konstrukce tak, aby byly vlastnosti v případě pochybností ověřeny s co nejmenším zásahem do konstrukce.

Studující bude mít kompetence k provedení běžných destruktivních i nedestruktivních zkoušek materiálů v laboratoři i in-situ, včetně jejich vyhodnocení a zhodnocení stavu materiálu či nově budované konstrukce.