čeština

4

Student by měl mít základní znalosti z oblasti pravděpodobnosti a statistiky. Dále by měl mít základní znalosti z oblasti konstruování ve strojírenství nebo elektrotechnice.

Způsob a kritéria hodnocení se řídí Studijním a zkušebním řádem VUT.
Podmínky udělení zápočtu: Znalost podstaty a vzájemných souvislostí probíraných problémů a schopnost praktické aplikace jednotlivých metod a postupů. Základními podmínkami udělení zápočtu jsou účast na cvičení a samostatné vypracování zadané práce bez vážných nedostatků.
Zkouška: Při zkoušce jsou prověřovány znalosti teoretických základů spolehlivosti a technik používaných při zabezpečování spolehlivosti vozidel a strojů. Schopnost praktické aplikace teoretických poznatků je prověřována při řešení praktických úloh. Zkouška se skládá z písemné a ústní části.
Účast na cvičeních je povinná, kontrolu účasti provádí vyučující. Forma nahrazení zameškané výuky se řeší individuálně s garantem předmětu.

Cílem předmětu je seznámit studenty s moderními přístupy a metodami používanými pro zajištění spolehlivosti u složitých technických systémů a zvláště u vozidel a strojů. Úkolem předmětu je objasnění základů teorie spolehlivosti a vyložení základních technik používaných při zajišťování spolehlivosti v průběhu celého životního cyklu systému. Dalšími úkoly jsou objasnění problematiky údržby, objasnění problematiky zkoušek spolehlivosti, vysvětlení základních aspektů souvisejících se zajišťováním spolehlivosti v provozu a vysvětlení ekonomických aspektů zajišťování spolehlivosti.
Absolvováním předmětu studenti získají komplexní přehled o problematice zajišťování spolehlivosti u složitých technických systémů a zejména vozidel a strojů. Získají základní znalosti z teorie spolehlivosti a naučí se modelovat spolehlivost prvků a systémů a provádět základní analýzy spolehlivosti systémů s využitím metod analýzy blokových diagramů bezporuchovosti (RBD), analýzy způsobů a důsledků poruch (FMEA) a analýzy stromu poruchových stavů (FTA). Dále se naučí orientovat v problematice údržby, vyhodnocovat informace získané z provozu nebo zkoušek spolehlivosti systémů a provádět základní analýzy nákladů životního cyklu systémů.

BIROLINI, Alessandro. Reliability Engineering: Theory and Practice. 8th ed. Berlin: Springer-Verlag, 2017. ISBN 978-3-662-54208-8.
BLISCHKE, W.R. a D.N.P. MURTHY. Reliability: Modeling, Prediction, and Optimization. New York: John Wiley & Sons, 2000. ISBN 9780471184508.
KECECIOGLU, Dimitri. Reliability Engineering Handbook, Volume 1 and 2. Lancaster: DEStech Publications, 2002. ISBN 978-1-932078-00-8 (vol. 1), 978-1-932078-01-5 (vol. 2).
VINTR, Zdeněk, David VALIŠ a Michal VINTR. Základy spolehlivosti technických systémů. Brno: Univerzita obrany v Brně, 2020. ISBN 978-80-7582-303-8.
HOLUB, Rudolf a Zdeněk VINTR. Spolehlivost letadlové techniky [elektronická učebnice]. Brno: VUT v Brně, 2001.
STODOLA, Jiří. Provozní spolehlivost a diagnostika. Brno: VA Brno, 2002. ISBN 80-85960-43-5.

22 hod., povinná