Detail předmětu

Základy komunikace

FP-ZK-CZVAk. rok: 2014/2015

Obsahem předmětu jsou relevantní psychologické poznatky nezbytné pro pochopení zákonitostí sociální komunikace a aplikaci těchto zákonitostí v praxi daňových poradkyň a poradců. Důraz je kladen na efektivní komunikační strategie a rozvíjení komunikačních dovedností studentek a studentů a na využití těchto dovedností při práci s klienty, při spolupráci v týmech, při vyjednávání na úřadech apod.

Jazyk výuky

čeština

Počet kreditů

3

Zajišťuje ústav

Výsledky učení předmětu

Studentky a studenti získají relevantní psychologické poznatky z oblasti sociální způsobilosti a kompetence s prioritním zaměřením na zákonitosti sociální komunikace. Budou seznámeni se základními teoretickými modely a strategiemi mezilidské komunikace a možnostmi jejich aplikace ve své vlastní praxi. Ve cvičeních upevní a rozvinou komunikační dovednosti podporující efektivní průběh sociální komunikace v běžných i náročných pracovních situacích.

Prerekvizity

Znalosti a dovednosti na úrovni středoškolského vzdělání.

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka probíhá formou přednášek, které mají charakter výkladu základních principů, metodologie dané disciplíny a problémů. Cvičení podporují zejména praktické ovládnutí látky vyložené na přednáškách.


Způsob a kritéria hodnocení

Pro úspěšné absolvování předmětu je nutné splnit následující požadavky:
* aktivní účast 10%
* týmová semestrální práce 30%
* individuální prezentace 40%
* závěrečný písemný test 20%

Osnovy výuky

1. Úvod do předmětu: význam sociální komunikace pro práci v oblasti daňového poradenství; koncepce předmětu, jeho základní témata a jejich návaznosti; přehled studijní literatury základní a doporučené; stanovení požadavků k zápočtu a ke zkoušce; přehled základní terminologie.
2. Charakteristika osobnosti; struktura osobnosti; utváření osobnosti v průběhu ontogenetického vývoje; možnosti poznávání a ovlivňování osobnosti.
3. Základní přístupy k osobnosti v explicitních a implicitních teoriích a jejich důsledky pro sociální komunikaci.
4. Výkonové charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci.
5. Motivační dynamika osobnosti a její vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci.
6. Profilující charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci – I. část.
7. Profilující charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci – II. část.
8. Zákonitosti sociální percepce a jejich důsledky pro poznávání sebe sama a druhých; možnosti aplikace těchto zákonitostí při zvyšování účinnosti sociální komunikace.
9. Sociální komunikace v průběhu sociálního styku; komunikační proces; vzájemné vztahy mezi tvořivostí, komunikací, motivací a stimulací a jejich důsledky.
10. Komunikace verbální a neverbální; vliv vztahu mezi verbální a neverbální komunikací na průběh a výsledek komunikačního procesu.
11. Základní komunikační dovednosti a možnosti jejich kultivování a rozvíjení.
12. Základy teoretických modelů sociální komunikace (asertivita a transakční analýza) a možnosti jejich aplikace při zvyšování účinnosti sociální komunikace.
13. Sociální komunikace v pracovním styku; vliv organizační kultury a vztahů v pracovní skupině na průběh a výsledky vnitrofiremní komunikace; příprava a organizace průběhu obchodního jednání; základní pravidla účinné prezentace.

Učební cíle

Cílem předmětu je poskytnout studentkám a studentům prakticky upotřebitelné poznatky o sociální komunikaci a klíčových faktorech, které ovlivňují její průběh a účinnost, a formou praktických cvičení upevňovat a rozvíjet dovednosti nezbytné pro efektivní komunikaci s klienty a spolupracovníky.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Účast na přednáškách je doporučená.

Základní literatura

DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace. Grada, Praha 2001, 1. vyd., 420 s., ISBN 80-7169-988-8. (CS)
HARTLEY, M. Řeč těla v praxi. Teorie, cvičení a modelové situace. Praha: Portál, 2004. 103s. ISBN 80-7178-844-9. (CS)
NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. a kol. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání. 2.vyd. Praha: Management Press, 2001. s. 184. ISBN 80-7261-042-2. (CS)
PROVAZNÍK, V. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002. 228 s. ISBN 80-247-0470-6. (CS)

Doporučená literatura

HLOUŠKOVÁ, I. Vnitrofiremní komunikace. Praha: Grada, 1998. 104 s. ISBN 80-7169-550-5. (CS)
HOFSTEDE, G., HOFSTEDE, G. J. Kultury a organizace – Software lidské mysli – Spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro jejich přežití. Praha: Linde nakladatelství, 2006. ISBN 80–86131–70-X. (CS)
STERNBERG, R. J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. 636s. ISBN 80-7178-376-5. (CS)
WAGE, J.L. Řeč těla jako účinný nástroj prodeje. Praha: Management Press, 1998. 115 s. ISBN 80-85943-71-9. (CS)

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program BAK-CŽV celoživotní vzdělávání (není studentem)

    obor BAK-DP-CŽV , 1 ročník, letní semestr, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor

Osnova

1. Úvod do předmětu: význam sociální komunikace pro práci v oblasti daňového poradenství; koncepce předmětu, jeho základní témata a jejich návaznosti; přehled studijní literatury základní a doporučené; stanovení požadavků k zápočtu a ke zkoušce; přehled základní terminologie.
2. Charakteristika osobnosti; struktura osobnosti; utváření osobnosti v průběhu ontogenetického vývoje; možnosti poznávání a ovlivňování osobnosti.
3. Základní přístupy k osobnosti v explicitních a implicitních teoriích a jejich důsledky pro sociální komunikaci.
4. Výkonové charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci.
5. Motivační dynamika osobnosti a její vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci.
6. Profilující charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci – I. část.
7. Profilující charakteristiky osobnosti a jejich vliv na intrapersonální a interpersonální komunikaci – II. část.
8. Zákonitosti sociální percepce a jejich důsledky pro poznávání sebe sama a druhých; možnosti aplikace těchto zákonitostí při zvyšování účinnosti sociální komunikace.
9. Sociální komunikace v průběhu sociálního styku; komunikační proces; vzájemné vztahy mezi tvořivostí, komunikací, motivací a stimulací a jejich důsledky.
10. Komunikace verbální a neverbální; vliv vztahu mezi verbální a neverbální komunikací na průběh a výsledek komunikačního procesu.
11. Základní komunikační dovednosti a možnosti jejich kultivování a rozvíjení.
12. Základy teoretických modelů sociální komunikace (asertivita a transakční analýza) a možnosti jejich aplikace při zvyšování účinnosti sociální komunikace.
13. Sociální komunikace v pracovním styku; vliv organizační kultury a vztahů v pracovní skupině na průběh a výsledky vnitrofiremní komunikace; příprava a organizace průběhu obchodního jednání; základní pravidla účinné prezentace.