V září fakulta po letním poklidu opět ožívá, a i studentským týmům se do žil vlévá nová krev: nabírají nováčky, plánují další sezónu a někde, jako třeba v případě formule, se vedení týmu ujímá nový leader. S dnes již minulým team leaderem TU Brno Racing Janem Kozelkem a novou šéfkou týmu Annou Piarovou jsme se bavili o plánech pro letošní rok i o uplynulé sezóně, jejíž krédo by mohlo být: „Není důležité vyhrát, ale poučit se.“

Máte za sebou závodní sezónu 2024/25 s monopostem Dragon e5. Letos jsme se od týmu nedočkali tolika skvělých umístění, jako jsme byli zvyklí, ale vy jste to, Honzo, už předem avizoval. Auto totiž prošlo zásadní proměnou, a to přechodem na pohon všech čtyř kol. Jak uplynulou sezónu hodnotíte?

Jan Kozelek: Dopadlo to víceméně tak, jak jsem doufal. Samozřejmě vždy to může být lepší a oproti minulým letům, zvláště Dragonům e3 a e4, byly letos výsledky horší, ale počítali jsme s tím. Byla to sezóna hodně podobná Dragonovi e2, kdy jsme taky významně měnili koncept auta. Letos jsme nedojeli dvě Endurance (stěžejní disciplína na dojezd, pozn. red.) ze tří, což je nešťastné, ale my jsme byli dokonce připraveni, že nedojedeme žádnou. A jsou i věci, které se nám povedly: 3. místo za jedinou dojetou Endurance, zlepšily se nám statické disciplíny…
Hlavní pointa celé uplynulé sezóny byla navrhnout auto jinak, odzkoušet to na závodech, zjistit, kde máme v návrhu rezervy, a něco s ním odjezdit. Cíl sezóny byl tedy splněn, byť máme v žebříčku soutěže objektivně horší výsledky. Teď už je na Aničce a dalších leaderech, aby výsledek do budoucna zlepšovali.

Takže to byla spíš sezóna s cílem poučit se. Jaká klíčová poučení si tedy odnášíte?

Anna Piarová: Na autě máme skvělý hardware, ale není odladěný. Proto teď děláme různá měření a testování, abychom zjistili, kde je chyba. Hlavní cíl sezóny je určitě zvýšit spolehlivost powertrainu, abychom dokázali jezdit spolehlivě na všechny čtyři motory. Další obrovskou změnou bylo umístění motorů do kol vozidla čili jsme měli úplně nový návrh převodovky, a i tam jsou rezervy. A kdyby byl čas, hezký bonus by bylo vytvořit řídicí algoritmy, abychom potenciál čtyřkolky využili na maximum, což by byl další krok směrem k nejlepším týmům na světě.

Jan Kozelek: Na každých závodech jsme se snažili obejít ty nejlepší týmy a podívat se, jak to mají řešené. Fajn věc na celé Formuli Student je, že většina týmů je schopná a ochotná své zkušenosti sdílet. Tedy, ne že by nám ukázali výkresy, ale jsou ochotní popsat, s čím byly problémy, co jak řešili… Bavili jsme o tom s týmy z Prahy i z Curychu. Pořád je poznat, že je to inženýrská soutěž pro studenty, jejíž pointou není být nutně nejlepší, ale naučit se toho co nejvíc a tým po inženýrské stránce rozvinout. A všichni k tomu tak přistupují.

Jan Kozelek: Asi jako pro každého lídra team management. Je to dost jiné než management technické stránky. Lidi jsou občas nevyzpytatelní, takže je potřeba se s nimi naučit pracovat. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si zvyknul na nějaký systém, který mně osobně vyhovuje a pořád si nejsem jistý, jestli to byl ideální systém pro tým. To je asi ta největší alchymie. Záleží na konkrétním člověku, s jakou myšlenkou a jakým charakterem do role jde, podle toho to potom taky vypadá.

Jan Kozelek: Už v týmu oficiálně nejsem, po čtyřech letech jsem skončil. Teď jsem měl dva týdny volno a neustále jsem spal (smích). Studuju teď ve čtvrťáku mechatroniku, opakoval jsem kvůli formuli třetí ročník, tak bude konečně klid na učení. Ale zůstanu jako mentor na telefonu a když bude potřeba, rád týmu poradím.

Anna Piarová: Úplná náhoda! Na začátku druháku jsem byla nemocná a chystala se pustit si nějakou přednášku ze záznamu, když jsem na fakultním streamu místo prázdné posluchárny uviděla kluky v košilích, jak mluví o formuli. Náhodou jsem si zapnula náborovou prezentaci týmu! Zaujala mě natolik, že jsem šla ještě na prezenční nábor, pak jsem navštívila dílny. Tam jsem se zapovídala s leaderem sekce podvozku, který mi moc hezky představil, co bych mohla dělat. Chytlo mě to natolik, že jsem se do sekce přidala a v týmu jsem teď čtvrtým rokem. A na magisterské studium jsem nastoupila na automobilní inženýrství.

Anna Piarová: Propojení s realitou. Chodila jsem do školy na přednášky a cvičení a strašně jsem si chtěla něco osahat, ale nebyla ta možnost. Když jsem začala s formulí, všechno ve škole začalo dávat větší smysl a víc jsem se na výuku těšila.

Na autě mě nejvíc baví dynamika vozidel, je to strašně komplexní věc, mnoho zajímavých konceptů, které se dají propojit. A taky mě baví tým jako takový: možnost sdílet s lidmi něco, na čem spolupracujeme, trávíme na tom tolik hodin a společně nás to baví, to je skvělý pocit.

Anna Piarová: Myslím, že Honza mě celkem chytře zatahoval do role už od doby, kdy si uvědomil, že bych ho mohla vystřídat. Snažil se mi ukázat dobré stránky leaderování, ukazoval mi, co a jak. Když přišel moment, kdy jsem se mohla na pozici oficiálně přihlásit, už jsem se tolik nebála a spíš se těšila. I když se musím přiznat, že jsem nečekala tolik organizace už od začátku. I tak věřím, že za tu zkušenost budu na konci roku ráda.

Jan Kozelek: Ti nejúspěšnější team leadeři bývají ti, které bylo potřeba trošku přemlouvat, takže je to tak asi správně (smích). Většinou člověk, který to má dělat, je známý třeba od půlky roku. Často je to leader některé sekce, která dobře funguje, umí pracovat s lidmi, rozdělovat práci, řešit problémy transparentně. Všechny kvality Anička splňovala.

Anna Piarová: Z pohledu týmu to není o tom, jestli jste muž nebo žena, ale o tom, jaký jste člověk a kolik energie chcete týmu věnovat. Po osobní stránce mi občas chybí pokecat si s někým o botách a oblečení, ale kolektiv je tak skvělý a všechny nás spojuje zájem o věc, že nezáleží, jestli jste muž nebo žena.
Na druhou stranu počet žen v týmu roste. Když jsem nastoupila, byly jsme dvě, loni už nás bylo pět, z toho dvě leadryně sekcí. Když přijdou ženy na strojařinu nebo do týmu, tak většinou ne proto, že chtějí něco zkusit, ale je to něco, co už si vybraly a jdou si za tím. Proto taky obvykle vydrží.

Anna Piarová: Mě bavily motorky, k těm mě dovedl táta, a to mě přivedlo i na strojní fakultu. Ale formuli ani auta jsem nesledovala, to až teď.

Anna Piarová: Předně chci říct, že jsme moc vděční za náhradní prostory. I když jsou menší, pořád je to dostatek místa, abychom mohli fungovat. Myslím si, že tento rok zvládneme v pohodě. Na co jsem zvědavá, tak na dynamiku týmu a komunikaci – protože výjimečně nesedíme všichni v jednom prostoru, ale po místnostech. Bude to výzva z hlediska organizace, aby spolu lidi a leadeři sekcí komunikovali. Ale máme na to plán, tak uvidíme.

(ivu)