Když se na konci června 2021 prohnalo jižní Moravou tornádo, řada vesnic v okolí Hodonína byla během pár minut zpustošena. Architekt Lukáš Janáč, který z oblasti pochází, tehdy stejně jako většina národa přemýšlel, jak místním lidem pomoct. „Zvedla se velká vlna solidarity, což bylo super. První, co mě napadlo, bylo samozřejmě poslat peníze. Jenže peněz putovalo k těm lidem hodně. Na místě byla i spousta dobrovolníků ochotná uklízet a pomáhat. Co ale chybělo, byly autorizované osoby,” říká Janáč, který se jel pár dní po katastrofě na místo podívat.

Řada domů se totiž po řádění tornáda stala neobyvatelná a statici obratem rozhodli o jejich bourání. „Domy se najednou musely rychle bourat, povolovat, stavět. A ukázalo se, že stát na takové situace není připravený a neumí dostatečně pružně zareagovat. Na místě se však všichni snažili. Byli jsme například v kontaktu s hodonínským stavebním úřadem, a ten se toho zhostil velmi dobře,” vzpomíná.

Řada lidí se tak ze dne na den ocitla v situaci, kdy jejich domy, ve kterých mnohdy strávili celý život, musely být srovnány se zemí. „Bylo jasné, že bude potřeba stavět. A já, jako autorizovaná osoba, jsem měl pocit, že právě v tom můžu nejlépe pomoct,” dodává absolvent Fakulty architektury VUT a zakladatel YUAR architects. Kromě toho mu podle jeho slov přišlo, že lidé se po prožitém šoku potřebují na něco konkrétního zaměřit a hrůzu, která se jim udála, vytěsnit.

Informace o jeho poradenských službách se mezi lidmi velmi rychle roznesla. „Najednou jsem byl v situaci, kdy jsem musel odmítat, protože mi bylo jasné, že nemůžu vyjít vstříc všem. Bylo proto potřeba vymyslet, jak můžu co nejvíce lidem pomoc doručit,” popisuje Janáč. Spojil se proto s architekty Ivanem Borošem z ateliéru Edit, Jakubem Děngem z Desk architekti a Marcem Maiem z Maio architects a vedoucím ateliéru na Katedře architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. „Spadlo hodně podobných domů. Je to takový typický venkovský dům do L. Řekli jsme si proto, pojďme ho zkusit navrhnout třikrát jinak. Nazvali jsme to pak Dům pro Slovácko,” přibližuje Janáč.

Architekti museli zachovat původní půdorys. Zejména proto, aby mohli lidé čerpat na stavbu dotaci. „Podmínkou dotace bylo, že to musí být obnova podle stavebního zákona. Nový dům tedy musel být víceméně stejný jako ten původní. Čímž začala vznikat řada problémů. Když měl někdo velký dům a spadl mu, musel postavit znovu velký dům. Ale on na to třeba neměl peníze. Nebo mu původní dům nevyhovoval, protože byl sto let starý, a on měl nyní postavit znovu stejně nevyhovující dům,” upozorňuje Lukáš Janáč na komplikovanost obnovy poničených vesnic.

I proto se architekti shodli, že jejich dům musí být vhodný pro dnešní dobu, zachovat ráz vesnice, zvelebit veřejný prostor a být pohodlný vevnitř. „Ačkoliv zadání jsme si definovali poměrně rychle, ukázalo se, že ani my nejsme na pomoc dobře připraveni. Potřebovali jsme udělat web a vymyslet, jak návrh zájemcům doručit. Tak, aby to nebylo na první dobrou zneužitelné. Abychom na zájemce převedli autorská práva. Zároveň je to odborná služba, takže jsme za to museli nějak ručit a podobně,” vyjmenovává Janáč. Nakonec se jim podařilo veškeré podklady dát lidem k dispozici za dva měsíce.

Své služby a poradenství poskytovali přibližně patnácti lidem. „Což je asi deset procent z těch, kteří měli zasažené domy a museli řešit novou stavbu,” říká Janáč. Momentálně už projekt dobíhá. „Celkově jsme objevili něco, co by mohlo i do budoucna fungovat, a hlavně rychleji a lépe. Víme, jak by to mělo být příště. A bylo by skvělé, kdyby s tím někdo pokračoval,” podotýká Lukáš Janáč s tím, že kdyby se našel například student architektury, kterého by to zajímalo, velmi by to uvítali.

Zároveň iniciativa Obnova 21 inspirovala i Českou komoru architektů. „Musím komoru, vlastně nás, pochválit, protože zareagovala výborně. V rámci komory vznikla pracovní skupina pro bono. Chodil jsem na představenstvo a referoval o tom, co jsem v zasažených vesnicích viděl, zažil,” říká Janáč, který se stal nakonec vedoucím této pracovní skupiny.

Nyní v rámci skupiny vznikají pravidla služby pro bono. „Definujeme, co to je a co už není, co všechno je s pomocí pro bono spojeno. Zjistili jsme totiž, že pomáhat je sice fajn, ale vše má svá pravidla. Když fyzické osobě vichřice strhne dům, je na místě pomoci formou pro bono, tedy hned a za sníženou cenu nebo ještě lépe zdarma. Ale když ta samá vichřice strhne obecní majetek, poskynout službu architekta nebo projektanta za sníženou cenu nelze, to by bylo na hraně nekalé soutěže. Správně je postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek,” podotýká Lukáš Janáč s tím, že cílem je nachystat pravidla a platformu pro pomoc tak, aby byla pro případ podobné katastrofy ihned využitelná. „V Česku míváme povodně, požáry, vichřice. Takže další podobná živelná katastrofa může přijít nečekaně kdykoliv. Naším hlavním cílem je nabídnout předchystaný balíček tisícům dalších autorizovaných osob, které chtějí a mohou pomoct, ale nevědí třeba jak, nemají ty zkušenosti,” vysvětluje. Podle něj je pro bono pomoc téma, které má smysl dlouhodobě rozvíjet. „Je to i otázka naší profesní zodpovědnosti a snaha vrátit něco společnosti,” říká na závěr.

(zeh)