Ze světlé místnosti doplněné pokojovými rostlinami se ozývá pravidelné pípání. V křesle sedí student druhého ročníku Fakulty strojního inženýrství, který si nepřál uvést své jméno, na uších a na hlavě má připevněné lektrody, které do počítače odesílají informace o činnosti jeho mozku. Na monitoru se objevují jednotlivé křivky vlnových délek, které nejsou pro laika příliš srozumitelné. Jana Pačinková ale okamžitě pozná, jestli se student soustředí, nebo naopak v klidném prostředí pomalu upadá do spánku. „Někdy potřebuje člověk aktivovat. Měla jsem tady jednoho studenta, který po deseti minutách pospával a říkal, že i když je na sebevíc zajímavé přednášce, tak při ní usne. Pracovali jsme proto na zlepšení vlnových délek,“ a ukazuje na jednu z klikatých čar na displeji před sebou. 

Vybudit pozornost klientů, nebo naopak uklidnit se snaží pomocí počítačových her, které v reálném čase reagují na změnu EEG aktivity. Na obrazovce naproti křeslu zrovna po závodním oválu krouží červená formule, kterou student ovládá pomocí nastavení aktivity svého mozku. Nejedná se o žádné šarlatánství. Hra pouze zhmotňuje změny, které se ve vlnových délkách odehrávají. Ve chvíli, kdy se mu daří udržovat se mezi lektorem nastavenými hranicemi, dostává odměny jak v podobě bodů, tak i zvukového signálu. „Mozek sám zjistí, že se mu lépe funguje, pokud při určité pozornosti nevydává tolik energie a celé tělo je uvolněnější,“ přibližuje princip biofeedbacku Pačinková. 

Většina lidí, kteří do centra Alfons přichází, potřebuje pomocí s tím, aby se při zátěži nedostávali do zvýšeného napětí. Takový byl i cíl studenta brněnské techniky, který na biofeedback docházel už na střední škole a po přijetí na vysokou školu se po něm poohlédl i v Brně. „Cítil jsem, že by mě to mohlo nakopnout a dodat nějakou energii k učení. Poslední dobou už se opravdu moc nestresuji, přineslo mi to dost uklidnění a rozhodně si myslím, že mi to zkvalitňuje život,“ rekapituluje zhruba čtyřicítku sezení s tím, že chce pokračovat i nadále. „Na začátku bylo stresující, že se ta hra zadrhává, ale postupně se do toho člověk dostane a je pořád jednodušší se uvést se do toho stavu, kdy to funguje.“

Kromě jízdy formule může Jana Pačinková vybírat z jednadvaceti dalších her. Zatímco techničtější typy možná zaujme otáčení kostkou nebo ozubenými kolečky, na někoho lépe funguje rozpohybování motýla nebo rybek. Pokud se klient dobře soustředí a zároveň je v klidu, říční koryto je zalité vodou, ze které vyskakují pestrobarevné ryby. Na některé funguje pustit ke hře tichou hudbu, nebo zatáhnout žaluzie. Jana Pačinková pracuje s každým individuálně a pracuje zejména s klienty se specifickými potřebami. „Měla jsem dva studenty, kteří měli problém s řečí. Dostávali se do stavu, kdy se na zkoušce výrazně zadrhávali a jeden student měl velké obtíže při telefonování. EEG biofeedback jim hodně pomohl. Zvýšený stres zvýrazňoval logopedické problémy.“ Mezi klienty jsou také studenti, kteří řeší úzkostné stavy medikací nebo malé děti trpící poruchami pozornosti.

Zájemce prý poměrně často odrazuje pocit, že nebudou v tréninku úspěšní a budou mít špatné výsledky. Smyslem biofeedbacku ale není nikoho překonávat nebo něco dokazovat. „Někteří můžou zažívat pocity jako po meditaci,“ připodobňuje Pačinková rozpoložení většiny klientů při odchodu z lekce. Pro klienty z VUT je metoda zajímavá i tím, že můžou sledovat svoji EEG aktivitu v grafech a hodnotách, porovnávat dosažené výsledky z minulých sezení, a tak porozumět více svému rozpoložení těla a mysli. To může být výhodou například právě pro ty, kteří jsou zaměření více technicky a racionálně.

Více informací k EEG biofeedback najdete na stránkách Poradenského centra Alfons.

(tk)