Danylo se nacházel v nelehké osobní situaci. Opustil zemi bránící se válečnému napadení a v českém prostředí musel vedle diplomového projektu zvládat i pracovní povinnosti, které mu umožňovaly zde fungovat. Tento fakt nevnímám jako polehčující okolnost, ale jako vedoucí práce mám pro jeho situaci lidské pochopení.

Musím však zároveň upřímně konstatovat, že je na projektu místy patrná určitá rezerva. Byla období, kdy práce na čas ustrnula, aby se následně znovu posunula kupředu. Oceňuji však závěrečný finiš, v němž Danylo prokázal schopnost projekt dotáhnout do kompletní podoby.

Diplomová práce je dokončená a doporučuji ji k obhajobě. Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 64

Koncepční řešení:

Téma hraničních přechodů považuji za velmi aktuální, a přesto společností téměř vytěsněné. Rychle jsme si zvykli na pocit otevřenosti Schengenského prostoru. Teprve nedávné krize (pandemie covidu, migrační tlaky) a následné znovuzavedení kontrol nám připomněly, o jak křehkou hodnotu jde.

Předložená diplomní práce otevírá velmi zajímavá témata, klade důležité otázky, avšak bohužel na ně nenabízí adekvátní odpovědi. Je škoda, že takto zásadní typologie „vstupního bodu do země“ není koncepčně hlouběji propracována. Vnímám zde absenci hlubšího analytického úsilí o pochopení místa a širších souvislostí dané lokality. Práce by si zasloužila intenzivnější dialog mezi architektonickým výrazem a nově navrženou funkční náplní objektu.

Otázka pro studenta:

V které části diplomní práce je dle studenta nejjasněji artikulována hlavní konceptuální myšlenka a jakým způsobem se tato myšlenka promítá do konkrétního architektonického řešení stavby?

Urbanistické řešení:

V urbanistickém řešení bohužel autor rezignuje na snahu o modifikaci standardních požadavků dopravních inženýrů a ŘSD. Návrh stávající situaci pouze konzervuje a doplňuje ji o generické parkoviště, jakých podél našich dálničních tahů nacházíme nepřeberné množství. Postrádám zde autorskou ambici vymanit se ze striktních „křivek a poloměrů“ a překonat estetiku standardizovaných, úzkých zelených pásů.

Práce postrádá hlubší zamyšlení nad tím, jak by bylo možné z pozice architekta artikulovat téma národní identity v dopravní stavbě. Zároveň (pravděpodobně nechtěně) zcela ignoruje širší kontext lokality Mikulovska a Pálavy. V předložené dokumentaci citelně chybí analytická rešerše, která by ukotvila návrh v jeho unikátním geografickém a kulturním rámci. Formálně urbanistická část naplňuje standardní požadavky na diplomní projekt, koncepčně však nejde do tématu hlouběji.

Otázka pro studenta k této části:

Jaké parametry by podle studenta měla stavba dopravního charakteru mít, aby se stala nositelem identity daného místa a nefungovala pouze jako čistě utilitární infrastruktura?

Provozní řešení:

Provozní uspořádání vnímám jako konvenční, postrádající výraznější architektonickou invenci či ambici adaptovat zvolený koncept na specifika daného místa. Autor se zjevně soustředil na splnění technických norem a legislativních požadavků, avšak toto úsilí bylo vykoupeno ústupky v kvalitě architektury i provozní logice.

Funkční rozvržení dominantního objektu považuji za diskutabilní; prostorové upřednostnění administrativy (jejíž reálná potřeba v dané lokalitě není přesvědčivě doložena) na úkor ubytovací kapacity jde i proti deklarovanému konceptu. Dále provozní scénář „tržiště“ s integrovaným kinem vyvolává pochybnosti. Autor se nezabýval analýzou akustického komfortu – je otázkou, zda je v dané lokalitě, v přímém kontaktu s rušným dálničním tahem, vůbec reálné zajistit plnohodnotné fungování takto náročného kulturního provozu.

Otázka pro studenta:

Na základě jakých podkladů a analýz jste dospěl k závěru, že právě tato skladba provozů (kanceláře, hotel, kino) představuje pro danou lokalitu optimální potenciál, a jak jste při návrhu zohlednil limity vnějšího prostředí, zejména hlukovou zátěž?

Technicko-konstrukční řešení:

Předložené technické řešení a prezentované detaily považuji za v principu reálné. Nicméně pro komplexní posouzení kvality návrhu mi v dokumentaci chybí vyšší míra technické podrobnosti, zejména například v napojení na stávající konstrukce. Návrh bouracích prací se v kontextu stávajícího provozu jeví jako technicky opodstatněný a logicky vystavěný. Samotné konstrukční návrhy novostaveb jsou sice proveditelné, ale postrádají hlubší provázanost s architektonickým výrazem – technické řešení zde působí jako čistě utilitární doplněk, nikoliv jako integrální součást autorského záměru.

Otázka pro studenta k této části:

Jakým způsobem je navrženo technické řešení nového přemostění nad dálnicí?

Architektonické řešení:

Návrh přistupuje k původní architektuře 90. let 20. století skrze radikální redukci – autor volí odstranění stávající sedlové střechy a celkové „očištění“ objemu. Tento proces purifikace však působí poněkud mechanicky; autor v práci nikde explicitně neobhajuje, proč je původní střešní krajina nevyhovující a jakým způsobem její absence přispívá k novému architektonickému celku.

Výsledná nová forma bohužel postrádá kontextuální ukotvení. Odstraněním původního tvarosloví se vytrácí i poslední náznak identity stavby, která byla přitom pro danou lokalitu (a její tehdejší regulativy) příznačná. Návrh tak paradoxně vizuálně připomíná spíše minimalistický objekt v brněnské vilové čtvrti než suverénní stavbu v jihomoravské krajině. Z mého pohledu je škoda absence hlubší koncepční úvahy o tom, jaká forma by měla reprezentovat „bránu do země“ v 21. století. Architektura nyní působí až přehnaně genericky, což vede k otázce, zda autor při návrhu nepřišel o vše co stavbu definovalo.

Otázka pro studenta k této části:

Co považuje na původním objektu za architektonicky cenné a jakým způsobem s těmito hodnotnými fragmenty ve svém návrhu pracuje? Jaká je obhajoba rozhodnutí pro přestavbu stávajícího objektu v kontrastu s možností vybudování zcela nového architektonického celku.

 

Formální úroveň:

Formální zpracování práce je bohužel místy nekonzistentní. Autor se zbytečně utápí v nadměrné míře technických popisů a rigidním využívání stavebně-inženýrské terminologie (např. nadměrné operování s čísly SO 01, SO 02). Tento přístup se jeví v kontextu diplomního projektu v oboru architektura nemístně, místo aby text čtenáře provázel koncepční úvahou, nutí jej k hledání významu těchto označení čímž trpí celková prezentace. I přes tyto výhrady k redakčnímu zpracování práce splňuje základní formální požadavky kladené na diplomní projekt. Výsledný počet bodů navržený oponentem: 67