Předložený text shrnuje  práci studenta v oblasti analýzy šíření signálu v průmyslovém prostředí, přičemž cílem mělo být především porovnání výsledků měření osmikanálovým koherentním přijímačem s kruhovou anténní řadou a výsledků raytracingu v prostředí Sionna.  Vzhledem k ne příliš dokonalým vstupům (nemožnost přesně modelovat komplexní prostředí továrny nebo technická specifikace v prostoru umístěných antén) se nejednalo o lehký úkol a v oblasti nastavení simulací tak vznikalo více stupňů volnosti.

Student pravidelně docházel na konzultace a podle pokynů vedoucího  provedl úkoly dle zadání. Zadání tak lze považovat za splněné.

Výhrady lze určitě mít k logické struktuře a k formální stránce práce.  Práce by také zcela jistě mohla být zpracována pečlivěji. Kapitola „Cíle práce“ je redundantní. Rovnice na str. 22, 23 mají charakter odpovídající spíše obrázku, některé kapitoly nepůsobí příliš odborně, např. Problémy 5G, literární zdroje jsou sice uvedeny, ale nejsou důsledně citovány v rámci textu. Mělo by být zdůvodněno proč je jaký typ modelu antény použit v jakém případě. Obrázky by měly být konkrétně popsány, např. jaký příklad znázorňuje Obr. 2.10 ? 

Vyjadřování je často netechnické, např. „absolutní amplitudu přijatého paprsku“, „základní implementace MUSIC algoritmu, tedy úzkopásmový odhad za použití vlastních vektorů“, „Impulzní charakteristika také trpí omezeným šířením“, případně s překlepy: „byl zvolen pouze body p1“. Dnes tolik moderní a trendy černé pozadí je zcela nevhodné pro prezentaci obrázků v publikaci. Popis os je často čitelný.

Přes výše uvedené výhrady práci doporučuji k obhajobě. Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 60

Předložená diplomová práce se věnuje aktuálnímu a náročnému tématu: korelaci reálných měření 5G rádiového kanálu s deterministickou ray-tracing simulací v prostředí Sionna. Na začátku je potřeba říct, že autor evidentně pracoval s omezenými informacemi o reálném prostředí a musel geometrický model odhadovat z dostupných nákresů a fotografií. Bohužel, autor k tomuto vpravdě náročnému úkolu přistoupil nesystematicky.

Teoretická část práce (kapitola 1) je zpracována na stranách 22 až 24, přesně 3 strany. Úvod, teoretická část, formulace problému a nástin řešení jsou nedostatečné. O algoritmu MUSIC, na kterém student staví celou analýzu výsledků, je zde napsán jediný odstavec o čtyřech řádcích (kapitola 1.4). Nejsou zde uvedeny žádné rovnice popisující ray-tracing, žádný matematický aparát za výpočtem Angle-of-Arrival, žádná definice vlastních čísel pro MUSIC. Teoretická část je tristní. V kapitole 1.5 se student již zabývá popisem a  modelováním prostor, ve kterých bylo provedeno měření.

V kapitole 2 (str. 25–51) by měl student exaktně popsat vlastní metodu řešení. Skutečná metodika je zde však odbyta jen velmi úsporně a autor nesrovnatelně větší prostor věnuje obecnému popisu 5G toolboxu v prostředí Matlab. Text ilustruje množstvím ukázkových příkladů, které spíše kopírují oficiální dokumentaci, než aby vysvětlovaly konkrétní kroky zpracování vlastních naměřených dat. Celá tato pasáž tak nepůsobí jako metodika, ale spíše jako slepenec spuštěných tutoriálů (Sionna a Matlab 5G Toolbox). Z toho přirozeně plyne otázka, zda student vůbec chápe vnitřní fungování těchto nástrojů, na jejichž výstupech následně staví celou praktickou část.

Praktická část práce, zpracovaná na stranách 51 až 80 v kapitole: “Výsledné porovnání a analýza” trpí hned na začátku absencí popisu vstupních dat z měření, která byla studentovi poskytnuta. Protože tato data nejsou v práci jakkoli detailně prezentována, lze se pouze domnívat, jaký mají formát (zda se jedná o surové IQ vzorky, či přímo CIR/CFR), množství naměřených bodů, nebo další parametry měřicí kampaně. V případě, že student některé údaje neměl k dispozici, měl to v práci zmínit.

Na tento základ se balí chyby metodiky (kterou student měl mít zpracovanou a připravenou v teoretické části práce, viz celkem 3 strany kapitoly 1). Hlavní nedostatek spatřuji v tom, že student píše, že porovnává data naměřená osmiprvkovou přijímací anténou v kruhovém uspořádání (UCA), a dále píše, že v simulaci použil jako anténu přijímače jednoprvkovou anténu, přičemž nejdříve tvrdí, že Sionna takovou konfiguraci neumí (str. 33) a v dalším textu je to zdůvedněno výpočetní náročností (str. 51). Bez použití více antén by bylo určení směru příchodu signálu nemožné, z textu práce nelze vyvodit, jakým způsobem informaci o směru příchodu signálu získal..

Na str. 48 autor provádí výpočet minimálního úhlového rozlišení s výsledkem 46° a uvádí to jako mez rozlišení včetně algoritmu MUSIC. To by však znamenalo, že právě použití algoritmů typu MUSIC nepřináší jakýkoliv benefit. Rozlišení 46° zjevně odpovídá minimálnímu úhlovému rozlišení (Rayleigh Limit) bez použití dalších metod, což je opět důsledkem nedostatečně zpracované teoretické části práce.

Student naráží na neshody v grafech (např. str. 79 u TX2) a následně se je snaží řešit umělou úpravou překážek ve 3D (změnou výšky strojů) tak, aby zablokoval cestu signálu, který se nehodí. Z textu není patrné, že by student experimentoval s elementárními fyzikálními parametry Ray-Tracingu (např. permitivita materiálů, limit odrazů, apod.). Argumentace nedostatečně výkonným hardwarem je v tomto kontextu irelevantní.

Namísto postupu od jednoduchého ke složitějšímu (tj. pochopení principů šíření v prázdném modelu a laborování se základními parametry simulátoru) se autor přímo zaměřil na modelování složitého geometrického modelu a jeho následné úpravy tak, aby výsledky simulace vizuálně odpovídaly výsledkům měření. Tento přístup autora přivedl k mnoha nepodloženým nebo chybným závěrům. V závěru práce student tvrdí, že “Byla navržena metoda simulování …”, avšak žádná metoda navržena nebyla, evidentně byl převzat kód v Matlab z několika dostupných příkladů (5G Toolbox), viz str. 41: “Zpracování signálu bylo provedeno pomocí příkladu NR Cell search”. Je zde velké množství scénářů, jejich přehled, nastavení simulace a výsledky by měly být shrnuty jak v textu, tak přehledně pomocí tabulky. Bohužel obojí chybí. Jistě by takové vyjádření pomohlo autorovi při formulaci závěrů získaných výsledků.

Formální úroveň úpravy textu neodpovídá magisterskému stupni studia:
● Seznam literatury obsahuje pouhých 7 zdrojů, což je pro magisterskou diplomovou práci nedostačující. Zcela chybí citace na primární vědeckou literaturu (např. skripta k teorii antén, původní články k algoritmům AoA). Norma ITU je citována s chybou v názvu (ITURP20403 namísto ITU-R P.2040-4). Student cituje pramen v textu jako “[7] TS 38.211”, přitom takovou referenci v seznamu literatury vůbec nemá.
● Všechny rovnice v textu (např. výpočet IR z diskrétních paprsků, rovnice pro Maximal Ratio Combining) nejsou číslovány, nejsou citovány jejich zdroje a chybí v nich řádná definice proměnných.
● Práce působí jako nezkontrolovaný koncept. Strana 20 je prázdná, na straně 21 zůstala poznámka "TODO REVISE" a navíc je zde pouze zkopírováno zadání práce. Kapitola 1.1 zcela chybí. Text je zatížen špatnou shodou podmětu s přísudkem a řadou tautologií.
● U mnoha klíčových obrázků (zejména heatmap, např. Obr. 2.1 a 2.2) zcela chybí legendy, popis os a fyzikální jednotky.

Magisterská diplomové práce studenta Bc. Tomáše Svěceného tak, jak byla předložena k oponentuře, vykazuje zásadní nedostatky ve formální úpravě, teoretickém aparátu i ve zvolené metodice porovnávání dat. Způsob, jakým autor přistoupil k ladění simulačního modelu (účelová úprava geometrie namísto úpravy fyzikálních parametrů) a interpretaci výsledků zpracování signálu (ignorování vlastností anténního pole), neodpovídá standardním vědeckým a inženýrským postupům. Práci navrhuji klasifikovat stupněm F/45 bodů a doporučuji její přepracování. Otázky k obhajobě:

1. V práci porovnáváte odhad úhlu dopadu signálu z reálného měření (8prvková anténa a algoritmus MUSIC) se simulací na jediné izotropní anténě. Vysvětlete komisi, jak lze z jedné antény získat směrovou informaci a proč považujete takto získaná data za metodicky porovnatelná s výstupem algoritmu MUSIC z reálného anténního pole
2. V teoretické části uvádíte redukci spojité impulzní odezvy na diskrétní tapy. Vysvětlete princip vzniku těchto diskrétních tapů a demonstrujte např. při použití systému LTE 900 s šířkou pásma 1,4 MHz.
3. Na str. 54 jste změnil výšku překážky, abyste eliminoval nevyhovující paprsek v simulaci (Obr. 3.6) Pokusil jste se snížit počet paprsků v simulaci, abyste obdržel podobné výsledky jako v měření? Lze v simulaci vypínat jednotlivé paprsky? Lze upravit jiné parametry simulace v knihovně Sionna? Jaké jsou krajní případy? Testoval jste je?

Výsledný počet bodů navržený oponentem: 45