Studentka Anna Obrovská se rozhodla aplikovat své vědomosti a osvojené metody na urbánní strukturu mé milované Olomouce. Lynchova teorie obrazu města v Olomouci silně rezonuje a přímo vybízí ke zkoumání, navázání na stávající strukturu a v ideálním případě k dalšímu rozvoji a posílení. Analýza je subjektivní a může být doplňována, respektive průběžně revidována. Jisté však je, že prostor v okolí bývalé městské tržnice je pro budoucnost Olomouce klíčový a má obrovský potenciál.
Stabilizace území novými objekty a pevně vymezenými veřejnými prostory je logická a z mého pohledu správná. V tomto ohledu nemám co vytknout. Studentka však poměrně ledabyle pracuje se zelení ve veřejném prostoru, ačkoli by mohla svou urbanistickou kompozici prostřednictvím zeleně — dnes stále významnějšího prvku urbanismu — výrazně podpořit. Mrzí mě, že veřejný prostor není v návrhu detailně promyšlen a je nepochopitelně prezentován až v závěru práce, protože jej v duchu zadání považuji za kruciální součást návrhu.
O to větší péče je věnována návrhu veřejné městské knihovny. Tato dominanta by mohla nabídnout komunitě tolik potřebné třetí místo — „obývák města“. Studentka zná současné typologické trendy a do své práce je velkoryse zapojuje. Výsledná architektonická forma však působí zejména směrem do nového náměstí těžkopádně a zasloužila by si přesvědčivější a současnější facelift. Interiér ústředního atria je bohužel prezentován torzálně. Nejkrásnější prostor nacházející se pod střechou knihovny není zobrazen. Jaká škoda! Velké domy si žádají robustnější CAD nástroje.
I přes nedostatky v dotažení diplomové práce do perfektní podoby pokládám výsledné dílo za velmi kvalitní a rozhodně jej doporučuji k obhajobě. Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 80

Na základě provedené analýzy pěti Lynchových prvků autorka identifikovala nároží při křížení Mlýnského potoka a třídy Svobody jako místo s výjimečným urbanistickým potenciálem. Reakcí na tento potenciál je navržená veřejná knihovna, která má ambice stát se novým městským uzlem jižní části historického centra Olomouce. Autorka svoji práci vystavěla na přesvědčivém analytickém hledání cest, rozhraní, oblastí a uzlů a výsledkem je adekvátní architektonický návrh.

Co mi v teoretickém základu pro zpracování práce – tedy zejména její návrhové části scházelo, je podrobnější analýza referenčních staveb, která by se zaměřila nejenom na základní koncepční a výrazové principy, ale také na provozně technické aspekty staveb moderních knihoven tak, aby návrh odrážel aktuální požadavky na prostředí knihoven. V kapitole cíle diplomové práce autorka píše o aktivním zapojením knihovny jako otevřené instituce přesahující své stěny do života města prostřednictví přilehlého veřejného prostoru – tento cíl však bohužel v práci jako splněný nevidím – kromě variantního uspořádání přilehlého veřejného prostoru

V kapitole věnované urbanistickému konceptu autorka vysvětluje motivy osazení objektu knihovny do řešeného prostoru – jako protipól stávající tržnice, s hlavním vstupem orientovaným k vytvořenému předprostoru. Budova je dále prostupná směrem k Sokolovně a Šantovce (a naopak). Vjezd do podzemních garáží je umístěn ze slepého ramena ulice Kateřinská.

Tato východiska považuji za správná, ale uměl bych si představit ještě hlubší zamyšlení nad kontextem nejbližšího okolí, které nabízí další možné interakce, které by mohly stavbu obohatit – například zapojení pěších na lávce směrem k Šantovce a umožnění jejich vstupu do objektu knihovny, nebo lehké odsazení stavby od severovýchodní a jižní hranice pozemku a vytvoření parčíku, do kterého mohly být orientovány vnitřní prostory stavby a mohly zde vzniknout příjemné mikroprostory. Jako další se nabízelo propojení stavby s mlýnským potokem nebo práce se zpevněnou plochou před knihovnou nebo zelení v této ploše.

Architektonické řešení stavby mě pocitově odkazuje na referenční stavbu od ateliéru SUMA Arquitectura a víceméně z ní zdařile vychází. Prázdný prostor okolo stavby dovoluje autorce vytvořit okolo centrálního jádra uvolněné půdorysy, které svobodně tvaruje do půdorysného krystalu, který následně tvaruje i ve vertikálním směru a následně ho akcentuje výraznými průhledy (které mohly být více zdůvodněny proč zrovna takové průhledy a zrovna na místech, kde jsou zvoleny).

Co mě zaráží je jižním směrem orientovaná stěna v úrovni parteru bez jediného okna. Práce s vnitřním prostorem stavby je kreativní, postavená na jasně umístěných komunikačních a technických jádrech s hygienickým zázemím.

Z provozního hlediska mi v prezentaci chybí jasnější popis provozního řešení, nebo alespoň čitelnější provozní řešení v rámci dispozičního řešení. Očekával bych, že v knihovně, která má cca 10 400 m2 podlahové plochy se bude nacházet poměrně výrazný archiv, avšak kromě 20 m2 uzavřeného archivu a cca 50 m2 otevřeného archivu jsem žádný archiv nenašel. S pochopením, že se může jednat o moderní knihovnu, kde se již s tištěnými knihami nepočítá, mi to stejně přijde málo (nabízí se mimo jiné využití prostoro pod hledištěm auditoria). Obdobně prostorově podceněná mi přijde šatna pro veřejnost (8,6 m), poměrně dost vzdálená od hlavního vstupu (pokud je záměrem autorky, že si zde mohou návštěvníci odkládat své věci), nebo celkem 2 pulty pro vyhledávání knih. Při práci s půdorysným meřítkem mi přijde, že autorka v některých případech podcenila množství denního světla, které může okenními otvory dopadat do hloubky interiéru (cca 10 m) jedním okenním otvorem ve fasádě – například v místnostech kanceláře (56 m2) a klubovna 60 m2). Některé navržené pobytové prostory jsou zcela bez denního světla (herní místnost 2.05 a zákoutí před touto místností, 4.12 studijní box, 4.04 reprezentační místnost apod). V zázemí pro personál postrádám hygienické zázemí. Zákulisí auditoria by mohlo být provozně propojeno i jinak než pouze přes auditorium. Místnosti vrátnice (-1,05) v úrovni 1.PP nerozumím. Umístění hlavního výtahu, který předpokládám jako hlavní vertikální komunikací prvek, mi přijde lehce upozaděné a očekával bych pro takto rozhlehlou stavbu výtahů větší počet.

Naznačený konstrukční systém prostorového skeletu koncepčně odpovídá prostorovému návrhu stavby a je zdařile integrovaný v rámci dispozičního řešení.

Vzhledem k tomu, že komunikační jádra budou složit jako úniková, měly by se dveře do nich otevírat ve směru úniku. Postrádám vyústění těchto jader na terén – mimu budovu. V technické popisu práce jsou obvodové stěny popsány jako nosné, zděné z keramických tvárnic s integrovanou tepelnou izolací, což je u skeletového systému překvapivé a pro tento typ stavby nezvyklé. Dále je překvapující využití plynu jako hlavního média pro vytápění objektu.

Zvolené měřítko hlavního situačního výkresu (1:1000) nebo půdorysů (1:250) však nepovažuji za vhodné. Situační výkres je díky velkému měřítku schematický, a to mu ubírá na propracovanosti. Stejně tak u půdorysů má velké měřítko za následek, že ne všechny místnosti mají své číslo a popis svého účelu, což považuji pro správné pochopení práce za nezbytné. Natočení situačního výkresu mimo sever považuji za zbytečné. V půdorysech chybí naznačené řezové značky. Stromy, které se nacházejí ve 2. – 4.NP se v půdorysech slévají do tmavého fleku. Otázky k obhajobě:

1. Proč jste se v návrhu rozhodla minimalizovat množství prostoru pro depozitář knižního fondu?
2. Jakou důležitost v rámci návrhu přikládáte práci s denním světlem? Do jaké hloubky od otvoru přinášející do místnosti denní světlo je možné místnost považovat za prosvětlenou (v návaznosti na velikost okenního otvoru)?
3. K čemu slouží reprezentativní místnost v posledním patře objektu?

Výsledný počet bodů navržený oponentem: 85