Student měl za úkol realizovat poslechový test zkoumající úrovně, kdy posluchač dokáže či už nedokáže rozpoznat, zda se jedná o spektrum harmonické, neharmonické nebo šumové, případně spektra různě kombinovaná, a navíc posazená do jiných Barkových pásem s různě intenzivními složkami výše zmíněných tří druhů témbrů.

Student samostatně nastudoval příslušnou literaturu a připravil pilotní test. Ten sloužil k pozdějšímu ostrému testu, který student rozdělil na dvě části: v první části pomocí sémantického diferenciálu a polarit zkoumal, jakou měrou respondenti hodnotí drsnost/hladkost, ostrost/tupost, temnost/jasnost, úzkost/širokost, tónovost/šumovost čistějších i kombinovaných vzorků. V druhé části pak zkoumal pomocí adaptivního schodovitého testu rozpoznatelné prahy rozladění a práh šumovosti.

Student pomocí syntéz vyrobil 15 zvukových vzorků určených pro sémantický diferenciál, dle spektrálních a psycho akustických metrik změřil jejich hodnoty související s danými polaritami a 54 vzorků pro adaptivní schodovitý text. V prostředí HTML, CSS a JavaScript připravil online dotazník. Zabezpečil panel deseti odborných respondentů (převážně zvukových inženýrů) a provedl poslechové testy.

Pomocí korelace provedl vyhodnocení polarit, popsal a vyhodnotil i vztahy mezi jednotlivými pěti kategoriemi. Okomentoval jednoznačné i rozporuplnější výsledky, a hlavně provedl Pearsonovu kontrolu odpovědí (ověření homogenity odpovědí a stability metodiky měření) i Spearmanovu kontrolu odpovědí (konzistentnost pořadí v hodnocení jednotlivých vzorků). Na základě shod potom posoudil věrohodnost získaných výsledků celkově i v jednotlivých kategoriích.

Oceňuji studentovu samostatnost i detailní práci. Výsledný počet bodů navržený vedoucím: 95

Název diplomové práce: Poslechový test pro rozpoznání harmonických, neharmonických a šumových spekter
Celkové hodnocení diplomové práce: C (70 bodů ze 100)
Prezentační úroveň:
Vymezení cíle a jeho naplnění: Cíl práce není autorem explicitně vyjádřen. V Pokynech  pro vypracování je uvedeno: 1. nastudování literatury o rozdílech mezi hustými harmonickými, neharmonickými a šumovými spektry, 2. příprava
poslechového testu a aplikace pro něj za účelem stanovení hladiny, kdy posluchač do/nedokáže rozpoznat jakost spektra pro jednotlivá i kombinovaná barková pásma v návaznosti na hladiny citlivosti lidského sluchu, 3. pomocí
Pearsonovy či Spearmanovy metriky stanoví ideální počet respondentů a bude-li do počtu 30, provede s tímto počtem test.
V Abstraktu je uvedeno: 1. že se práce zabývá psychoakustickou analýzou zvukových spekter různého charakteru a porovnáním harmonických, neharmonických a šumových spekter, 2. výstupem má být též stanovení prahových hladin citlivosti lidského sluchu, 3. cílem je ověření teoretických poznatků prostřednictvím poslechového testu a vyvození závěrů a přínos práce. K tomu byly vybrány a vytvořeny zvukové ukázky na základě teorie a předchozího
experimentálního výzkumu.
V Úvodu je uvedeno: 1. Cílem je experimentálně ověřit schopnosti lidského sluchu v rozlišování různých typů spekter. K tomu byl navržen a vytvořen interaktivní poslechový test k rozeznání v jakých minimálních mezích je
respondent ještě schopen rozpoznat rozdíly v narušení harmonicity či míře šumovosti, 2. Cílem je stanovit prahové hladiny rozpoznatelnosti na základě různě odlišných a podobných vzorků, přičemž data jsou statisticky analyzována,
metrikami korelace, které umožňují kvantifikovat míru shody mezi jednotlivými respondenty.
V Závěru je uvedeno: Úkolem bylo na základě nastudované odborné literatury o zvukovém spektru a jeho vlastnostech připravit psychoakustický poslechový test, který ověří teoretické poznatky o vnímání zvuku člověkem a podle reálných výsledků stanoví prahové hladiny lidského sluchu.
Je tak obtížné posoudit naplnění cíle. Z práce vyplývá, že autor postupoval podle 1. a 2. bodu Pokynů pro vypracování, z jejich 3. bodu jsem našel pouze ověření korelační shody posluchačů, nikoli stanovení ideálního počtu.
Formální úprava, původnost, logická stavba, členění práce:
Práce je členěna do Úvodu, 7 kapitol s členěním na podkapitoly, Závěru, Literatu ry a Příloh. V kapitole 1. Psychologická akustika jsou stručně uvedeny základní pojmy (psychoakustika, témbr, maskování) a mechanismus slyšení (sluchový orgán a oblast slyšitelnosti). Údaje jsou zde však až příliš stručné (např. uveden je jen to notopický princip určení výšky) a i nepřesné (jako ukázku nepřesnosti uvedu např.: „na bazilární membráně … vzniká samotný zvukový vjem“ - ne, ten vzniká až ve sluchové kůře; „rychlost šíření zvukové vlny v hlemýždi se mění … dochází
k místnímu zesílení vibrací bazilární membrány“ - ne, zesílení nemá příčinu ve změně rychlosti šíření, ale v sekundárních zdrojích z prvotních výchylek membrány; „Každý hudební nástroj nebo lidský hlas má své unikátní … rozložení forman tových oblastí … i v případě, kdy daný souzvuk mění svou výšku tónu, formantové oblasti zachovávají svůj tvar“ - ne, takto je tomu jen u některých zdrojů zvuku; „k jevu zvanému maskování dojde … dva podobné zvukové signály … jeden je silnější“ - ne, kmitočtové maskování není dáno podobností signálů, ale přítom
ností dominantních frekvenčních složek spektra, které neumožní detekci dalších složek spektra, a to i v rámci téhož signálu; nepřesností je ještě více).
V kapitole 2. Spektrum jsou definovány klíčové vlastnosti zvukového spektra, ze kterých mají následně vycházet návrh a tvorba testovacích zvukových vzorků (autor používá tento název namísto obvykle více používaného psychoakustického pojmu podněty nebo stimuly). I zde jsou nepřesnosti (např. „Neharmonické spektrum … frekvenční složky zvuku nezaujímají celočíselné poměry vůči její základní frekvenci“ - ne, nejde o poměry, ale o násobky; „šedý šum, jehož charakteristika je inverzní křivkou citlivosti lidského sluchu vnímání hlasitosti ve spektru“
ne, charakteristkou je rozložení amplitud ve spektru, které má inverzní průběh ke křivkám stejné hlasitosti; „vzorec (1) vyjadřuje, jak široký filtr používá lidské ucho“ - ne, lidské ucho nepoužívá filtr, při zpracování na BM může být vnímání frekvenčních složek oslabeno, jako by tomu bylo při filtraci, ale správně by mělo být: vzorec modeluje šíři frekvencí kolem dominantní střední frekvence, ve kterém je vnímání ostatních frekvencí oslabeno).
V kapitole 3. Periodické signály jsou uvedeny matematická podstata periodických signálů a principy harmonické analýzy (přesněji by mělo být spektrální analýzy).
V kapitole 4. Praktický výzkum experimentem jsou uvedeny principy 2 použitých psychoakustických metod (sémantický diferenciál, schodovitá metoda), výběr respondentů a charakterizace vlastností zvukových podnětů, které autor pomocí uvedených metod předkládá k posouzení (drsnost, jasnost, ostrost a rozpětí spektra, rozladění, šumovost, harmonický poměr). Formálně jsou v kapitole pro pojeny, ale jde o představení metod, které nemají logickou souvislost, měly by být prezentovány odděleně. I zde jsou nepřesnosti (např. „test se adaptivně
stává složitějším anebo snazším“ - ne, test je stejný, mění se míra odlišnosti testované vlastnosti, autor v následující větě míru odlišnosti označuje nepřesně jako „hloubka odlišnosti“; „Drsnost … (15 až 300 Hz) a je definována jako energie tepových frekvencí … Ukazuje, jak rychle dochází k amplitudovým změnám (tření)“ - ne, dolní mez je udávána 20 Hz, nepoužívá se tepová frekvence či tření, nezpůsobuje rázy, text působí, že jde o nezkontrolované vyhledání a překlad pomocí AI; „vnímaná hloubka této modulace (rozdíl mezi vrcholem a propadem vnímané hlasitosti)“ - ne, nejde o hlasitost, ΔL je charakteristika signálu, nikoli sluchového vjemu; „jasnost … těžištní bod … indikuje, kde je zvuk kmitočtově nejhustší“ - ne, nejde o hustotu kmitočtů; „hodnotí zvukové vzorky tzv. obkroč
mo“ - obvykle se používá pojem retest).
V kapitole 5. Vzorky je uveden postup vytváření testovaných podnětů. Autor je označuje jako vzorky a v jejich názvech používá označení gradient G (u 3 typů vlastností, které proměňuje: změny míry G1 harmonicity a rozladění, G2 harmonickosti a šumovosti, G3 drsnostních rázů) nebo žebřík Z (Z1 pro 8 změn rozladění harmonických složek vůči celočíselnému násobku základní frekvence: o 40, 25, 15, 10, 6, 3, 1 a 0,5 centu, Z2 pro 8 procentních poměrů zvukové energie mezi šumem/sinusovým tónem: 80/20, 60/40, 40/60, 25/75, 15/85, 8/92, 4/96, 2/98 %). Výsledný seznam je uveden v Tab 5.1 a 5.2. V názvech vzorků je však polovina textu jen variací písemného kódu (např. G1_C_MediumDetune). Pro čtenáře by bylo vhodné tuto část názvu vynechat a více upřesnit, co a o kolik bylo variováno (u Z podnětů přehled variované vlastnosti chybí úplně).
V kapitole 6. Implementace testu do uživatelského rozhraní je uveden přehled o realizaci aplikace vytvořené autorem k testování (výpis programu je uveden v Příloze) a ukázka obrazovek z jejího použití. Jsou zde i technické podmínky
provedení testu, které by ale měly být podrobnější a patří do kapitoly o provedení testu (kterou postrádám) nebo alespoň do popisu metodiky (v Kapitole 4).
V kapitole 7. Vyhodnocení a výsledky experimentu jsou nejprve uvedeny principy korelační analýzy, které by měly být v Kapitole 4. v metodách, následně jsou prezentovány výsledky inter-individuální shody a pak jsou diskutována porovnání subjektivních výsledků jednotlivých typů poslechových testu s výpočtymodelů psychoakustických metrik. Očekával bych nejprve uvedení samotných výsledků a následně jejich vyhodnocování k jednotlivým účelům dle zadání (shodarespondentů, rozlišitelnost určitých vlastností, odhad prahových hodnot). Grafická forma použitá v Příloze v Obr. 8.22 až 8.26 neumožňuje čtenáři rychlou orientaci v odpovědích respondentů ani neprezentuje výsledky jednotlivých statistických analýz.  Diskuze k získaným výsledkům by měla být oddělena od prezentovaných
dat, jelikož v ní autor často spíše vytváří hypotézy na úkor objektivních analýz.
V kapitole 8. Závěr autor shrnuje své v pohledy na získaná data (diskutované v Kapitole 7.) a zabývá se přínosem a možnostmi použití těchto poznatků.
Práce s literaturou:
Odkazy na informační zdroje jsou souhrnně uvedeny v části Literatura. Problema tické jsou zde odkazy na bakalářské práce, které ze své podstaty nejsou dosta tečně recenzovanými vědeckovýzkumnými pracemi. Stejně jako v této Bc práci je v nich často řada informačních a metodických chyb. U rovnic (12 až 16) výpočetních modelů psychoakustických metrik odkaz na literaturu zcela chybí a tak to spolu s nepřesným českým popisným textem ještě více nasvědčuje, že jde o výsledek vyhledání pomocí AI. 
Jazyková, stylistická a terminologická úroveň:
V práci se vyskytuje minimum pravopisných a stylistických chyb nebo překlepů. Terminologické nedostatky jsem uvedl v textu Formální úprava … .     
Odborná úroveň:
V práci se vyskytují nedostatky, které snižují odbornou úroveň jinak rozsáhlého a provedením časově náročného výzkumu, který autor realizoval. K nepřesnostem, které jsem uvedl v textu Formální úprava … se přidružují i metodické chyby (není známo, že stupnice použité v metodě sémantického diferenciálu jsou metrické, Pearsonova korelační analýza nemá být použita; kritické hodnoty bez vazby na statistickou významnost neposkytují přehled o hodnocených dějích; ostrost, jako výsledek jasnosti, úzkosti a drsnosti měla být zpracována metodicky odlišně). V
samotné metodice kvantitativního výzkumu postrádám stanovení hypotéz, které by pak bylo možné snadněji diskutovat a potvrzovat/vyvracet statistickými metodami. Jelikož bakalářská práce nemusí nutně přinášet nové poznatky, nepředpokládá se, že se během bakalářského studia student seznámí se všemi potřebnými detaily, které má odborná vědecká práce a publikace splňovat. Proto se nezabývám problémy s použitými typy spekter a variováním charakteristik, které do podnětů přinášely další skryté faktory ovlivňující získané výsledky. Z hlediska
budoucího uplatnění získaných výsledků by ale měl být tento výzkum doplněn dalšími experimenty, které by skryté faktory eliminovaly a pak by výsledky mohly být přínosné pro praxi.
Aktuálnost tématu, případné využití v praxi: Téma je stále aktuální. V praxi kolují modely psychoakustických metrik, které nedávají v konkrétních situacích relevantní hodnoty. Výsledky však v praxi nejsou přímo použitelné, budou vyžadovat další doplňující experimenty, které by měly odstranit odborné nedostatky (např. autor sám uvádí, že ve skupině respondentů nebyl zohledněn faktor výběru vhodného počtu a zastoupení různých skupin v populaci posluchačů).
Celkové shrnutí hodnotitele: Autor postupoval podle pokynů pro vypracování. Některé nemohl splnit (bez předběžného experimentu neměl možnost stanovit, jak početný panel respondentů je pro shodu ideální; bez dalších experimentů, které by ověřily metriku mezi hodnotami škály nemohl použít Pearsonovu korelaci). Množství nepřesností a chyb v teoretické části však není vyváženo rozsahem uskutečněné práce (obvykle je rozsah práce na úkor zpracování textů, na který již nezbývá čas). Autor prokázal, že základy metodiky zvládl a požadavky na vypra
cování splnil. Nedostatky, které mě vedly ke snížení hodnocení, jsem uvedl vpředchozích odstavcích. Otázky k obhajobě:

1. 1. Z čeho vycházejí matematické modely Vámi použitých psychoakustických met rik? Prosím o vysvětlení principů i o upřesnění jednotlivých proměnných v rovni cích a jejich názvů.
2. 2. Jaké byly histogramy četností hodnot odpovědí v jednotlivých testech? Prosím o přesnější odlišení test/retest či prahy nejen pro jednotlivé vlastnosti, ale i pro jednotlivé zvukové podněty (u nich prosím o více intuitivní vystižení odlišnosti, než pořadovým číslem, např. miniaturou spektra). V případě, že použijete 3D graf (jako v Obr. 8.22 až 8.26), prosím o monochromatickou škálu, kde 0 bude bílá barva.

Výsledný počet bodů navržený oponentem: 70