Výklad je zaměřen na základní strategie umisťování uměleckých děl ve veřejném prostoru ve středoevropském kulturním rámci od 19. století do současnosti. Představí jejich specifické funkce i formální řešení, stejně jako proměnlivý obsah pojmů „veřejnost/veřejné“, „veřejný prostor“ a „kolektivní reprezentace“, a to jak v soudobém diskursu, tak ve vybraných sociologických, empirických a uměleckohistorických přístupech. Prostřednictvím reprezentativních příkladů budou posluchači seznámeni s proměnlivým poměrem heteronomie a autonomie na ose politického zadání a uměleckého řešení, neboť prakticky každou uměleckou realizaci ve veřejném prostoru lze pojímat jako politický čin s politickými důsledky. Kromě strategií umisťování umění do veřejného prostoru bude zvláštní pozornost věnována i jejich likvidaci: tzv. „minusovému efektu“, který provází odstraňování „nežádoucích“ sochařských realizací (zvláště pak pomníků). K této praxi se také váže aspekt památkové ochrany oficiální i občansko aktivistické povahy. V úvodní části kurzu budou představeny „dějiny stavby měst“ a osazovaní uměleckých děl ve vztahu k urbanistickým řešením. Zaměříme se rovněž na současnou situaci, kdy tradiční městské památníky začínají ztrácet na svém symbolickém významu i vizuální naléhavosti a umělci se (často mimo oficiální struktury) snaží vytvářet alternativní intervence do veřejného prostoru a zároveň hledat efektivnější výpovědní strategie směřované k širokému – a velmi diverzifikovanému – městskému publiku. Zajímá nás také zpětné přisvojování si těchto subversivních uměleckých projevů mocenskou reprezentací. Uvedená témata budou reflektována skrze stěžejní kategorii městského veřejného prostoru.