Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Firemní spolupráce
Zabýváme se právní ochranou výsledků výzkumu na VUT a usnadněním jejich využívání v praxi. Můžete se na nás obrátit, pokud chcete:
Odbor transferu technologií je tu pro vás, když máte nápad a uvažujete o výzkumném projektu nebo už máte řešení, které chcete ochránit a nabídnout k využití. Celým procesem vás provedou a podají pomocnou ruku pracovníci Odboru transferu technologií přímo na fakultách.
Transferem technologií se v prostředí vysokých škol rozumí přenos poznatků vytvořených v akademické sféře do praxe. Na straně příjemce jsou většinou výrobní podniky, sdílení může probíhat ovšem i s neziskovým sektorem a jinými výzkumnými organizacemi. Od modelu otevřené vědy se v současnosti vysoké školy přiklánějí k modelu otevřené inovace, kdy do klasického modelu výzkum – publikace poznatků vstupuje mezičlánek ochrany duševního vlastnictví, která umožňuje získat uživateli poznatku konkurenční výhodu. Komercializací poznatku v užším smyslu se rozumí jeho uplatnění v praxi výměnou za finanční nebo jinou kompenzaci. Možnými formami komercializace je poskytnutí licence nebo převod poznatku, navázání spolupráce na dalším vývoji poznatku nebo založení nové společnosti (spin-off firmy) za účelem uplatnění poznatku.
Odbor transferu technologií získává informace o nových poznatcích většinou v rámci konzultace s vědeckými pracovníky, nejpozději z formuláře ohlášení vzniku poznatku. Každý ohlášený poznatek je posouzen s ohledem na jeho komerční potenciál. Pokud je výsledek posouzení příznivý, transferoví pracovníci zvolí nejvhodnější postup a formu komercializace a hledají zájemce o využití poznatku. Pokud je to vhodné, zajistí jeho ochranu formou patentu, užitného vzoru nebo jiným způsobem. U komerčně významných případů je zpracován projekt komercializace, kde jsou naplánovány a schvalovány vyšší náklady, jako je např. zahraniční patentová ochrana. V průběhu komercializace je nenahraditelná součinnost výzkumného pracovníka, který má jedinečné informace o technické podstatě poznatku a jeho možných aplikacích.
O tom, jaký je nejvhodnější způsob komercializace, rozhoduje více faktorů. Mezi nejvýznamnější patří potenciální velikost trhu a úroveň nové technologie či produktu, zejména však preference případného zájemce. Prodej licence je vhodným řešením, pokud nová technologie může být využitelná na více trzích a tedy může být prodána více zájemcům. Dalším důvodem je nedostatek kapacit nebo zájmu věnovat se náročnějším formám komercializace. Hůře se licencují poznatky v rané fázi vývoje. Společný výzkumný projekt je častou alternativou tam, kde jde o poznatek v raném stadiu vývoje. V projektu VUT spojí síly s komerčním partnerem a výsledkem je poznatek šitý na míru praxi. Bývá spojen s poskytnutím licence k stávajícím poznatkům. Založení nové firmy může v případě úspěchu zajistit všem zúčastněným nejvyšší příjmy, předpokladem je aktivní zájem výzkumných pracovníků a jistá podnikatelská odvaha a myšlení. Tato cesta je vhodná, pokud poznatek do značné míry spočívá na osobním know-how vědců. Nevýhodná je v případě, že by se nová společnost musela prosadit na trhu ovládaném několika velkými hráči.
Zaměstnanci, zejména akademičtí pracovníci, by měli jednat v zájmu univerzity a v souladu s jejím posláním. Konflikt zájmů vzniká všude tam, kde jsou pochybnosti, že by zaměstnanec mohl být při rozhodování souvisejícím s výkonem jeho práce pro VUT ovlivněn svými zájmy osobními a soukromými, které nemusí být se zájmy VUT zcela v souladu. Protože tyto zájmy nelze objektivně od sebe oddělit, je nutné nastavit transparentní pravidla pro řízení střetu zájmů. Typickými situacemi konfliktu zájmů jsou např.: VUT spolupracuje s firmou, ve které je vědec zaměstnán nebo je v ní společníkem; vědec používá zdroje univerzity (přístrojové a jiné vybavení, svoji pracovní dobu) k jiným činnostem než k výkonu práce pro VUT; vědec využívá duševní vlastnictví VUT ve svůj prospěch nebo prospěch třetí osoby (jiného zaměstnavatele, svoji firmu…). Nejjednodušším řešením je konfliktu zájmu se vyhnout. Aby se bylo možné konfliktu vyhnout, musí si jej zaměstnanci uvědomovat. Výzkumný pracovník by proto měl znát typické situace, za kterých ke střetu zájmů dochází, a při své činnosti na tuto oblast stále pamatovat. Ne vždy se ale konfliktu zájmů vyhnout lze, ať již z objektivních příčin nebo proto, že by to na zaměstnance kladlo nepřiměřené nároky a omezení. Výzkumný pracovník by v takovém případě měl o možném střetu zájmů uvědomit svého vedoucího, který je schopen po objektivním posouzení přijmout taková opatření, která riziko vzniku konfliktu minimalizují nebo zcela vyloučí.
Součástí transferu znalostí je i právní ochrana ohlášených poznatků. V univerzitním prostředí slouží patenty jako prostředek přenosu poznatků do praxe. Výzkumní pracovníci se věnují vědě a výzkumu, jejich výsledky univerzita ochrání patentem a poskytne je firmě, která chráněné řešení implementuje do svých produktů. Průmyslově právní (např. patentová) ochrana je svého druhu společenskou smlouvou. Vynálezce zveřejní svoji inovativní myšlenku a tím rozšiřuje hranici vědění lidstva. Zveřejnění samo o sobě může inspirovat další pokrok a po uplynutí doby ochrany může poznatek využívat kdokoli. Na oplátku vynálezci společnost (stát) garantuje časově omezený monopol, kdy jen on sám může těžit z vynálezecké myšlenky. Na straně vynálezce tak patent slouží k ochraně investice.
Majitel ochranného dokumentu může chráněný předmět výlučně užívat, poskytnout souhlas k jeho využívání dalším osobám (formou licence), nebo na ně předmět převést. Nikdo nesmí bez souhlasu majitele průmyslového práva vyrábět, nabízet, uvádět na trh, dovážet, skladovat nebo s ním jiným způsobem nakládat nebo používat výrobek či způsob, který je předmětem ochrany. Chráněný předmět lze volně využívat při činnosti prováděné pro neobchodní účely a pro experimentální účely. Proti porušování chráněných práv se může majitel bránit tak, že bude požadovat zákaz porušování, odstranění jeho následků (např. stažením výrobků a jejich znehodnocením), poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vydání bezdůvodného obohacení a náhradu případných škod.
Patent a jiné formy průmyslově právní ochrany platí vždy jen v tom státě, který jej udělil (zásada teritoriality). V České republice uděluje patenty na vynálezy a rozhoduje o dalších formách průmyslově právní ochrany Úřad průmyslového vlastnictví v Praze (dále jen Úřad). Obdobné zápisné úřady existují téměř v každém státě. Na základě uzavřených mezinárodních smluv je možné získat ochranu ve více státech najednou. Např. European Patent Office uděluje "evropský patent" a WIPO přijímá mezinárodní přihlášky patentu (PCT) a provádí některé počáteční fáze v řízení o jeho udělení (poté však musí přihlašovatel vstoupit do národní fáze a pokračovat v řízení u jednotlivých národních patentových úřadů. Doposud neexistuje jednotný mezinárodní či světový patent).
Při ochraně poznatků se nejčastěji využívají patent, užitný vzor a průmyslový vzor. Každý z nich má vlastní podmínky získání, více či méně odlišný průběh řízení a různou dobu trvání ochrany. Formy ochrany lze při splnění stanovených podmínek kombinovat.
Patent se uděluje na vynález (technické řešení), který je nový (není součástí stavu techniky, tedy nebyl dosud zpřístupněn veřejnosti), je výsledkem vynálezecké činnosti (nevyplývá pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky) a je průmyslově využitelný (lze jej opakovaně vyrábět nebo užívat). Jako takové (samy o sobě) nelze patentovat např. matematické metody, objevy a teorie, počítačové programy, plány, pravidla vykonávání činnosti, obchodní metody, estetické výtvory. Řízení o udělení patentu je časově a finančně náročné, zejména v zahraničí. Maximální doba ochrany patentem je 20 let od podání přihlášky.
Užitný vzor je znám jako malý patent, protože také slouží k ochraně technického řešení. Užitným vzorem nelze chránit některé kategorie vynálezů, k jeho udělení ovšem postačí překonání pouhé odborné dovednosti. Oproti patentu má slabší autoritu, protože Úřad žádost o registraci zkoumá pouze z formálních hledisek a nezkoumá např. podmínku novosti řešení. Na druhou stranu je řízení levnější a značně rychlejší. Maximální doba ochrany je 10 let od podání přihlášky. Užitný vzor je vhodný pro ochranu menších inovací. Ochrana podobná užitným vzorům není ve světě tak rozšířená jako patentová ochrana, nicméně zejména v evropských zemích se také uplatňuje.
Průmyslový vzor chrání vnější vzhled (design) výrobku nebo jeho části. Design musí být celosvětově nový a musí mít individuální povahu (u informovaného uživatele budí celkový odlišný dojem než jiné designy). Maximální doba ochrany činí 25 let od podání přihlášky.
Software je běžně chráněn prostřednictvím práva autorského, a to jako dílo literární. Tato forma ochrany plně nevyhovuje, protože nechrání principy (algoritmy), na kterých je počítačový program založen. V USA je běžné, že se patenty udělují i na předměty, které nejsou tak docela technickým řešením, včetně obchodních metod a software. Evropa, včetně ČR, je konzervativnější. Platí, že počítačové programy nelze patentovat jako takové, tedy, pokud se patent týká pouze tohoto předmětu. Patentovat lze takový vynález, kde je počítačový program jeho součástí a kde má počítačový program technický účinek přesahující běžnou interakci programového vybavení (např. pokud řídí výrobní linku). Proces získání patentové ochrany pro software v Evropě je náročný a nejistý.
Jednou z podmínek pro získání patentu je jeho světová novost, to znamená, že technické řešení nebylo před podáním patentové přihlášky zpřístupněno veřejnosti. Na závadu je zveřejnění jakoukoli formou: písemnou (odborný článek, učebnice, příspěvek na webu), ústní (konference, obhajoba kvalifikační práce, sdělení třetí osobě bez závazku mlčenlivosti) nebo jinou (uvedením výrobku, který vynález realizuje, na trh). Jakékoli zveřejnění podstaty vynálezu může mít za následek neudělení patentu nebo jeho pozdější zrušení. Vždy je tedy lepší nejprve podat patentovou přihlášku a poté výsledek publikovat. Pokud je třeba o vynálezu mluvit s třetími osobami, je vhodné zatajit podstatu řešení a hovořit pouze o jeho účincích. V případě podrobnějšího seznámení je nutné třetí osobu prokazatelně zavázat k mlčenlivosti. Pokud již byla podstata vynálezu zveřejněna, lze ještě získat ochranu užitným vzorem, který poskytuje ochrannou lhůtu 6 měsíců od takového předuveřejnění. U průmyslových vzorů je možné předuveřejnění dokonce v délce 12 měsíců.
Aby mohl patentový zástupce podat patentovou nebo jinou přihlášku jménem VUT, potřebuje k tomu plnou moc udělenou rektorem jako statutárním zástupcem. Jiní představitelé nebo zaměstnanci VUT toto podpisové právo nemají. Vystavení plné moci je součástí procesu zajištění právní ochrany poznatků, kterou má na starosti Odbor transferu technologií. Pro získání plné moci je třeba poznatek ohlásit v IS Apollo; v případě, že na poznatek bude uplatněno právo a bude rozhodnuto o podání patentové přihlášky, Odbor transferu technologií plnou moc zajistí.
Je téměř pravidlem, že na jeden poznatek / ohlášení zaměstnaneckého vynálezu se váže více forem ochrany. Můžeme popsat na příkladu. Vědecký tým vyvinul nové zařízení na určování polohy na zemském povrchu. Zaměstnavatel na tento výsledek uplatnil právo. Právo duševního vlastnictví poskytuje ochranu následujícím aspektům poznatku:
Říká se, že 70 % technických informací není uvedeno jinde než v patentových databázích. Pokud hledáte aktuální informace o Vašem oboru, nespoléhejte se jen na odborné časopisy a udělejte si také patentovou rešerši. Většinou se provádí rešerše na novost, a to jak před zahájením výzkumu (směřujeme správným směrem?), tak před patentováním výsledků výzkumu (protože je novost jednou z podmínek patentovatelnosti, rešerše může ušetřit vynaložení nákladů na patentovou přihlášku, která by následně byla úřadem zamítnuta). V dnešní době je již většina informací dostupná elektronicky a rešerši lze provést snadno a rychle. Nejprohledávanějšími bezplatnými databázemi jsou: ESPACENET Evropského patentového úřadu a PATENTSCOPE Světové organizace duševního vlastnictví. Pro některé druhy rešerší lze využít také databázi Úřadu průmyslového vlastnictví. V databázích lze hledat podle klíčových slov, podle přihlašovatele (co patentují velcí hráči na trhu), podle jména vynálezce, podle oborového třídění a dalších kritérií. V databázích je dostupný většinou pouze anglický abstrakt s odkazem na původní patentovou přihlášku, přihlášky si ale můžete nechat strojově přeložit a hodně se dá poznat také z výkresů.