Materie jako vzpomínka: otisky prostoru v kolektivní paměti

Matter as memory: imprints of space in collective memory

Stať ve sborníku mimo WoS a Scopus

Příspěvek představuje teoretická východiska výzkumu, kterému se věnuji ve své disertační práci. Stručně vysvětluje teorii kolektivní paměti a její vztah ke hmotě a prostoru v architektuře. Nastiňuje tím význam výzkumu kolektivní paměti pro obor architektury při analýze hmotných i nehmotných podob města. Jedná se především o schopnost teorie kolektivní paměti lépe vysvětlit pojmy „kontext“, „identita“ a „charakter“, úzce spojené s vnímáním a hodnocením prostoru, a dále také o schopnost této teorie přispět k lepšímu porozumění roli, kterou architektura pro společnost plní. Hlavní část příspěvku se věnuje kolektivní paměti v díle Maurice Halbwachse, který tento termín jako první definoval. Do architektonického diskursu se paměť a vzpomínky dostávají především v 60. až 80. letech 20. století. Klíčovou postavou tohoto období je Aldo Rossi, který kolektivní paměť úzce spojuje s permanencí architektury. V 90. letech pak poslední výrazný posun ve výzkumu kolektivní paměti přinesla práce Aleidy a Jana Assmannových, kteří zavedli dělení paměti na smyslovou a kulturní.

The paper presents the theoretical basis of the research that forms the core of the author’s dissertation. It briefly explains the theory of collective memory and its relationship to matter and space in architecture. It outlines the importance of collective memory research for the field of architecture in analysing the tangible and intangible forms of a city. This primarily concerns the ability of the theory of collective memory to better explain the concepts of ““context”,” ““identity”,” and ““character”,” which are closely linked to the perception and evaluation of space, as well as the ability of this theory to contribute to a better understanding of the role that architecture plays in society.The main part of the article is devoted to collective memory in the work of Maurice Halbwachs, who was the first to define the term. Memory and recollections entered architectural discourse primarily in the period from the 1960s to the 1980s. A key figure of this period is Aldo Rossi, who closely links collective memory with the permanence of architecture. In the 1990s, the last significant shift in collective memory research came with the work of Aleida and Jan Assmann, who introduced the division of memory into sensory memory and cultural memory.

kolektivní paměť; architektonická teorie; identita místa; kontext; prostorové rámce paměti; Aldo Rossi; Maurice Halbwachs

collective memory ; architectural theory ; place identity ; context ; spatial frameworks of memory ; Aldo Rossi ; Maurice Halbwachs

STOKLÁSEK, R.

2026

10.02.2026

Fakulta architektury ČVUT v Praze

Praha

978-80-01-07523-4

Architektura v rozšířeném poli 3.3 : Materie : mezioborová doktorandská konference

90

99

10

https://archpole.space/wp-content/uploads/2026/02/2025_archpole_sbornik_FINAL_2026_02_10_.pdf