Rozhovor s Václavem Aulickým: Pohybovali jsme se v jakési „profesní bublině“

Interview with Václav Aulický: “We moved within a kind of ‘professional bubble’”

Článek - ostatní

Rozhovor s architektem Václavem Aulickým zachycuje proměny projekční praxe a institucionálního rámce oboru od nadějeplných 60. let přes šeré období normalizace až k roku 1989 a změně paradigmatu, která přišla s nástupem demokracie. Své působiště, jímž byl Spojprojekt, popisuje jako „profesní bublinu“, kde specifická typologie telekomunikačních staveb – telefonních ústředen a televizních vysílačů – poskytovala autorskému kolektivu prostor pro experiment a projektování „velké architektury“. Zároveň však přibližuje tísnivou atmosféru kádrování, byrokratické souboje se schvalovacími komisemi, dodavatelský diktát i chronický nedostatek materiálů. Na příkladech vysílače Ostrava–Hošťálkovice a dalších spojových staveb dokládá improvizační postupy při navrhování (vynález radiačního panelu, uplatnění smaltovaných fasádních plechů používaných původně pro sila) i paradoxy povinného uplatňování umění v architektuře financovaného z tzv. „hlavy pět“. Tematizuje také porevoluční zrychlení a následné zpomalení povolovacích procesů, kritizuje zrušení pozice hlavního architekta města Prahy a objasňuje peripetie své dlouhodobé práce na plánování a zástavbě Pankrácké pláně. Vedle úspěšné privatizace Spojprojektu se věnuje také otázkám šíře zakázek v devadesátých a nultých letech a vyzdvihuje roli umění v architektuře a ve veřejném prostoru, jemuž v porevoluční době nebyla věnována dostatečná pozornost. Text je součástí cyklu Architektura byla mým osudem – série rozhovorů s osobnostmi generace architektek a architektů, urbanistek a urbanistů, teoretiček a teoretiků, historiček a historiků oboru a dalších souvisejících profesí, jež se narodily během 2. světové války nebo krátce po ní. Rozhovory vedené Markétou Žáčkovou od roku 2021 postupně vycházejí na stránkách CAMP pod hlavičkou Nakladatelství IPR a v tištěné podobě v časopisu Stavba.

Interview with architect Václav Aulický captures the transformations of design practice and the field’s institutional framework from the hopeful 1960s through the bleak period of Normalization to 1989 and the paradigm shift brought about by the advent of democracy. He describes his workplace, Spojprojekt, as a “professional bubble” in which the specific typology of telecommunications buildings – telephone exchanges and television transmitters – gave the authorial team room to experiment and to design “large-scale architecture.” At the same time, he evokes the oppressive atmosphere of political vetting, bureaucratic battles with approval committees, the dictates of contractors, and chronic material shortages. Using the Ostrava–Hošťálkovice transmitter and other telecommunications facilities as examples, he demonstrates improvisational design strategies (the invention of a radiation-shielding panel, the use of enamelled façade sheets originally produced for silos) as well as the paradoxes of the compulsory inclusion of art in architecture financed through the so-called “Head Five.” He also addresses the post-revolution acceleration and subsequent slowdown of permitting processes, criticizes the abolition of the position of Chief Architect of Prague, and explains the vicissitudes of his long-term work on planning and development at Pankrác Plain. Alongside Spojprojekt’s successful privatization, he considers the breadth of commissions in the 1990s and 2000s and highlights the role of art in architecture and in public space—an area that, in his view, did not receive sufficient attention in the post-1989 period. The text is part of the series Architecture Was My Destiny – a set of interviews with leading figures from the generation of architects, urban planners, theorists, historians of the field, and other related professions who were born during World War II or shortly thereafter. Conducted by Markéta Žáčková since 2021, the interviews have been published on CAMP’s website under the IPR Prague Publishing imprint and in print in Stavba magazine.

Václav Aulický; Transgas; Žižkovská televizní věž; Spojprojekt; telefonní ústředny; televizní vysílače; telekomunikační stavby; normalizace; institucionální schvalování; „hlava pět“ – integrace umění do investiční výstavby; spolupráce architekta s výtvarníkem; Pankrácká pláň; urbanismus; plánování Prahy; projekty po roce 1989; Smíchov; Agrobanka; Dětský dům; Mafra

Václav Aulický; Transgas; Žižkov Television Tower; Spojprojekt; telephone exchanges; television transmitters; telecommunications buildings; Normalization (post-1968 period); institutional approval process; “Head Five” (Article 5) – integration of art into state-funded construction; architect–artist collaboration; Pankrácká pláň; urbanism; Prague urban planning before and after 1989; post-1989 projects; Smíchov; Agrobanka; Children’s House; MAFRA

Žáčková Markéta

11.06.2025

Stavba

XXXII

2

Česká republika

16

19

4

https://praha.camp/magazin/detail/materska-skolka-ma-vypadat-jako-skolka-a-ustredna-jako-ustredna-rika-vaclav-aulicky