Kino Kosmos pod Kosmickým sluncem

Kino Kosmos under the Cosmic Sun

Článek - ostatní

Studie shrnuje výsledky prvního rozsáhlého výzkumu historie kina Kosmos v Třinci otevřeného roku 1968 v pozoruhodném urbanistickém kontextu na rozhraní socialistickorealistické zástavby hlavního náměstí a modernistické struktury nového sídliště v katastrálním území Lyžbice. Text sleduje nejen stavební dějiny kina a jeho urbanistické začlenění, ale také provozní otázky i kinematografická témata, stejně jako roli, kterou sehrálo a nadále sehrává ve společenském životě místního obyvatelstva i širšího regionu. Na základě archivního bádání doplněného metodou orální historie rekonstruuje genezi vzorového kina jako produktu státní politiky kinofikace socialistického Československa. Přibližuje veřejnou anonymní architektonickou soutěž o návrh kina pro 380 a 550 diváků vypsanou v roce 1960, aby byl naplněn jeden z cílů třetí pětiletky spočívající v poskytnutí odpovídajícího zázemí filmu coby klíčovému médiu šíření komunistické propagandy. Analyzuje vítězný projekt autorského kolektivu ze Stavoprojektu Bratislava vedeného Alojzem Daříčkem ml. a Ladislavem Bořutou, jenž byl do soutěže přihlášen pod výmluvným heslem Netopier odkazujícím k tvaru experimentální lanové střešní konstrukce statika Jozefa Poštulky, i jeho urbanistickou začlenitelnost do jiných prostředí. „Replikanti“ kina Kosmos v Třinci pak už ovšem vznikli pouze ve dvou dalších průmyslových centrech tehdejšího Československa – v Nové Dubnici (kino Panorama, 1969) a ve Varnsdorfu (kino Panorex, 1971). Příspěvek dále dokládá, nakolik se standardizační ambice poněkud paradoxně překlopily v atypická řešení a představuje také umělecké realizace Rudolfa Štafy, jež vytvořil pro fasádu a předpolí kina Kosmos. V hypotetické rovině však zatím zůstává odpověď na otázku, z jakého důvodu kino Kosmos – na rozdíl od svých „dvojníků“ – nikdy nepromítalo 70mm formát, přestože na něj bylo stavebně i technologicky připraveno. Zvláštní pozornost je věnována „kosmickým“ inspiracím v kontextu vesmírného závodu světových velmocí během studené války, které zasáhly snad všechna kulturní odvětví. Téma je rozvinuto v exkurzu o volbě názvu Kosmos v širších souvislostech pojmenovávání kulturních a společenských zařízení v zemích východního bloku, kde tato „kosmická“ urbanonyma plnila funkci symbolického „vyznačování teritoria“ a vyjadřovala příslušnost k Sovětskému svazu. Studie reflektuje rovněž proměny kina po roce 1989 – jak v rovině architektonické, tak společenské – a jeho přetrvávající roli pulsujícího kulturního a komunitního centra. Text je výstupem autorčiny rezidence v galerii PLATO Ostrava a byl koncipován v přímé návaznosti na mezinárodní výstavní projekt Kino Kosmos kurátorek Daniely a Lindy Dostálkových představený tamtéž (29.5. – 26. 10. 2025; https://plato-ostrava.cz/cs/Vystavy/2025/Kino-Kosmos). Na základě výzkumu a výsledné studie autorka pro danou výstavu vytvořila rovněž druhý výstup z rezidenčního pobytu, a sice audioinstalaci s názvem Kino Kosmos – pokus o scénář namluvenou interdialektem po naszymu charakteristickým pro česko-polské pomezí Těšínského Slezska.

The article presents the results of the first extensive research into the history of the Kosmos cinema in Třinec, opened in 1968 in a remarkable urban context at the interface between the socialist-realist fabric of the main square and the modernist structure of the new housing estate in the cadastral area of Lyžbice. It traces not only the cinema’s building history and its urban integration, but also operational issues and cinematographic themes, as well as the role it has played – and continues to play – in the social life of the local population and the wider region. Drawing on archival research complemented by oral history, the article reconstructs the genesis of the model cinema as a product of the state policy of cinefication in socialist Czechoslovakia. It outlines the public, anonymous architectural competition for a cinema design for 380 and 550 spectators announced in 1960, intended to fulfil one of the objectives of the Third Five-Year Plan: providing adequate facilities for film as a key medium for disseminating communist propaganda. The article analyses the winning design by the team from Stavoprojekt Bratislava led by Alojz Daříček Jr. and Ladislav Bořuta, submitted under the telling codename Netopier (“The Bat”), which referred to the shape of structural engineer Jozef Poštulka’s experimental cable-suspended roof, and considers the project’s capacity to be incorporated into different urban environments. The “replicants” of the Kosmos cinema in Třinec, however, were ultimately realized only in two other industrial centres of Czechoslovakia at the time: Nová Dubnica (Panorama cinema, 1969) and Varnsdorf (Panorex cinema, 1971). The article further demonstrates how standardization ambitions paradoxically resulted in atypical solutions, and it also presents Rudolf Štafa’s artistic interventions created for the façade and the forecourt of the Kosmos cinema. For now, the answer remains hypothetical as to why the Kosmos cinema – unlike its “doubles” – never screened the 70-mm format, despite being structurally and technologically prepared for it. Particular attention is paid to “cosmic” inspirations in the context of the Cold War space race, which permeated virtually all cultural fields. The topic is developed through an excursus on the choice of the name Kosmos within broader practices of naming cultural and social facilities in the countries of the Eastern Bloc, where such “cosmic” urbanonyms functioned as a symbolic “marking of territory” and expressed affiliation with the Soviet Union. The article also reflects on the cinema’s transformations after 1989 – both architectural and social – and on its enduring role as a vibrant cultural and community hub. The article is an outcome of the author’s residency at PLATO Ostrava and was conceived in direct connection with the international exhibition project Kino Kosmos, curated by Daniela and Linda Dostálková and presented at PLATO Ostrava (29 May–26 October 2025). Building on the research and the resulting study, the author also produced a second residency outcome for the exhibition: the sound installation Kino Kosmos – An Attempt at a Screenplay, voiced in the interdialect po naszymu characteristic of the Czech-Polish borderland of Těšín Silesia.

Kino Kosmos; Třinec; Lyžbice; sídliště Terasa; Alois Daříček ml.; Ladislav Bořuta; Jozef Poštulka; František Křelina; Stavoprojekt Bratislava; Stavoprojekt Hradec Králové; Rudolf Štafa; architektura; urbanismus; směrný plán; architektonická soutěž; heslo Netopier; experiment; typizace; socialistický realismus; modernismus; třetí pětiletka; kinofikace; vzorové kino pro 380 a 550 diváků; širokoúhlý film; univerzální kinoprojektor Meopton; kino Panorama; Varnsdorf; kino Panorex; Nová Dubnica; filmový klub; Sergej Bondarčuk; Vojna a mír; Sovětský svaz; kolonialismus; Jurij Gagarin; vesmírný výzkum

Kino Kosmos; Třinec; Lyžbice; Terasa housing estate; Alois Daříček Jr.; Ladislav Bořuta; Jozef Poštulka; František Křelina; Stavoprojekt Bratislava; Stavoprojekt Hradec Králové; Rudolf Štafa; architecture; urbanism; indicative zoning plan; architectural competition; codename Netopier (“The Bat”) ; experiment; standardization; socialist realism; modernism; third Five-Year Plan; cinefication; model design for 380-seater and 550-seater cinemas; widescreen film; Meopton universal professional projector; Panorama Cinema; Varnsdorf; Panorex Cinema; Nová Dubnica; film club; Sergei Bondarchuk; War and Peace; Soviet Union; colonialism; Yuri Gagarin; space exploration

ŽÁČKOVÁ Markéta

27.05.2025

Octopus Press, publikační platforma PLATO, městské galerie současného umění, Ostrava

1

18

18

https://octopus-press.cz/cs/Octopus-Press/Kino-Kosmos-Pod-Kosmickym-Sluncem