V důsledku snižování emisí oxidu uhličitého je v posledních letech věnována čím dál tím větší pozornost karbonatačnímu vytvrzování cementových materiálů. Karbonatační vytvrzování umožňuje rychlou hydrataci konvenčního pojiva, jako je například běžný portlandský cement, a navíc poskytuje velký potenciál pro aktivaci vhodných průmyslových odpadů s nehydraulickými fázemi. Proto je tento projekt zaměřen na detailní studium reakčního mechanismu minerálů s nízkou nebo žádnou hydraulickou schopností v průběhu karbonatačního vytvrzování. Komplexní charakterizace nově vzniklých fází na mikrostrukturální úrovni bude dána do souvislosti s různými podmínkami vytvrzování. Významnou výzvou je také zkoumání dlouhodobých mechanických vlastností a stability, doprovázené sledováním možných strukturálních změn. Získané znalosti pomohou předpovědět účinnost karbonatačního vytvrzování u různých heterogenních průmyslových vedlejších produktů a otevřou příležitost k výrobě udržitelnějších stavebních materiálů.

Klíčová slova
anorganické pojivo;dikalcium silikát;karbonatace;pánvová struska;kinetika hydratace;karbonatační produkty;dlouhodobá stabilita;dikalcium silikát