Přístupnostní navigace
E-přihláška
Vyhledávání Vyhledat Zavřít
Detail publikace
ROVNANÍKOVÁ, P. CHROMÁ, M. KRMÍČKOVÁ, N.
Originální název
VLASTNOSTI VÁPENNÝCH MALT MODIFIKOVANÝCH METAKAOLINY
Český název
Typ
článek ve sborníku ve WoS nebo Scopus
Jazyk
cs
Originální abstrakt
V současné době se pro prodloužení životnosti vápenných omítek používají příměsi hydraulického charakteru. Jedná se o portlandský nebo směsné cementy na bázi portlandského slínku a vysokopecní strusku. Tyto příměsi však nejsou historicky opodstatněné, protože zejména portlandský cement se používá jako hydraulická příměs do exteriérových omítek od začátku minulého století. Za vhodné příměsi anorganického charakteru jsou považovány pucolány přírodní nebo uměle připravené. Pucolány obsahující oxid křemičitý v amorfní formě nebo reaktivní oxid hlinitý, vytvářejí s vápnem pevné produkty stálé ve vlhku i ve vodě. Je dokázáno, že historicky byly používány sopečné popely, ale také uměle připravené materiály, jako je cihelný prach, pálené jíly a popely vzniklé spalováním přírodních organických látek [1]. Pucolány jsou látky, které reagují v přítomnosti vody s vápnem při běžných teplotách ( 20 stupňů C) za tvorby stabilních nerozpustných sloučenin podobných těm, které vznikají při hydrataci portlandského cementu. Např. v antickém Římě byly stavěny vodě odolné stavby z vápenné malty připravené z vápna a sopečného písku z úpatí Vesuvu [2]. Exteriérové omítky jsou vystaveny působení povětrnosti, tj. vlhku, tepelnému záření a v zimním období i mrazu. K poškozování omítek dochází také působením výkvětotvorných solí. Tento jev se vyskytuje zejména u staveb, kde chybí nebo je porušena horizontální izolace. Řešení estetické stránky problému lze realizovat použitím sanačních omítek, radikální řešení spočívá ve vytvoření dodatečné horizontální izolace. Tyto možnosti však nejsou pracovníky památkové péče přijímány kladně, popis uváděných důvodů není tématem tohoto příspěvku. V současné době u nás vyráběná vápna mají vysokou kvalitu a vápno označené jako CL 90 má až 97% koncentraci hydroxidu vápenatého. Toto čisté vápno vytváří pevnou strukturu malt karbonatací za tvorby uhličitanu vápenatého, CaCO3. S tímto pojivem se dociluje pevností v tlaku malt 1 až 1,5 MPa. Historické exteriérové vápenné omítky obsahují kromě uhličitanu vápenatého také produkty pucolánové reakce, které svědčí o použití pucolánů pro výrobu omítkových malt. Druh opravné malty by měl svým složením kopírovat původní složení omítkové malty, aby byly obě co nejvíce kompatibilní z chemického, fyzikálního i technologického hlediska. Příspěvek se věnuje přehledu mechanických vlastností vápenných malt modifikovaných různými druhy metakaolínů.
Český abstrakt
Klíčová slova
metakaolin, vápno, pucolánová aktivita
Rok RIV
2007
Vydáno
31.01.2007
Nakladatel
VUT Brno
Místo
Brno
Strany od
78
Strany do
87
Strany počet
10
Dokumenty
BibTex
@inproceedings{BUT28927, author="Pavla {Rovnaníková} and Markéta {Rovnaníková} and Naděžda {Krmíčková}", title="VLASTNOSTI VÁPENNÝCH MALT MODIFIKOVANÝCH METAKAOLINY", annote="V současné době se pro prodloužení životnosti vápenných omítek používají příměsi hydraulického charakteru. Jedná se o portlandský nebo směsné cementy na bázi portlandského slínku a vysokopecní strusku. Tyto příměsi však nejsou historicky opodstatněné, protože zejména portlandský cement se používá jako hydraulická příměs do exteriérových omítek od začátku minulého století. Za vhodné příměsi anorganického charakteru jsou považovány pucolány přírodní nebo uměle připravené. Pucolány obsahující oxid křemičitý v amorfní formě nebo reaktivní oxid hlinitý, vytvářejí s vápnem pevné produkty stálé ve vlhku i ve vodě. Je dokázáno, že historicky byly používány sopečné popely, ale také uměle připravené materiály, jako je cihelný prach, pálené jíly a popely vzniklé spalováním přírodních organických látek [1]. Pucolány jsou látky, které reagují v přítomnosti vody s vápnem při běžných teplotách ( 20 stupňů C) za tvorby stabilních nerozpustných sloučenin podobných těm, které vznikají při hydrataci portlandského cementu. Např. v antickém Římě byly stavěny vodě odolné stavby z vápenné malty připravené z vápna a sopečného písku z úpatí Vesuvu [2]. Exteriérové omítky jsou vystaveny působení povětrnosti, tj. vlhku, tepelnému záření a v zimním období i mrazu. K poškozování omítek dochází také působením výkvětotvorných solí. Tento jev se vyskytuje zejména u staveb, kde chybí nebo je porušena horizontální izolace. Řešení estetické stránky problému lze realizovat použitím sanačních omítek, radikální řešení spočívá ve vytvoření dodatečné horizontální izolace. Tyto možnosti však nejsou pracovníky památkové péče přijímány kladně, popis uváděných důvodů není tématem tohoto příspěvku. V současné době u nás vyráběná vápna mají vysokou kvalitu a vápno označené jako CL 90 má až 97% koncentraci hydroxidu vápenatého. Toto čisté vápno vytváří pevnou strukturu malt karbonatací za tvorby uhličitanu vápenatého, CaCO3. S tímto pojivem se dociluje pevností v tlaku malt 1 až 1,5 MPa. Historické exteriérové vápenné omítky obsahují kromě uhličitanu vápenatého také produkty pucolánové reakce, které svědčí o použití pucolánů pro výrobu omítkových malt. Druh opravné malty by měl svým složením kopírovat původní složení omítkové malty, aby byly obě co nejvíce kompatibilní z chemického, fyzikálního i technologického hlediska. Příspěvek se věnuje přehledu mechanických vlastností vápenných malt modifikovaných různými druhy metakaolínů. ", address="VUT Brno", booktitle="Metakaolin 2007", chapter="28927", institution="VUT Brno", year="2007", month="january", pages="78--87", publisher="VUT Brno", type="conference paper" }