Předložená práce je věnována hodnocení technologie power-to-gas a souvislostem spojeným s distribucí vodíku v transportním potrubí zemního plynu. Práce je rozsahem nadstandardní a těží ze spolupráce se zadavatelem z komerční sféry. Provedená vyhodnocení přináší nové originální závěry a odpovídají na dílčí otázky spojené s vodíkovou energetikou.
V průběhu zpracování diplomové práce student postupoval samostatně, zpracovával podklady a vyhledával informace k řešenému problému.

Předložená práce splňuje rozsah předepsaný zadáním. Doporučuji proto práci k obhajobě.

Autorem předložená diplomová práce se zabývá progresivní technologií Power to Gas, která je výhodná zejména pro dlouhodobější akumulaci energie. Tato technologie je poměrně nová, má svá notná úskalí, ale zároveň má výraznou perspektivu ve spojení s obnovitelnými zdroji energie, zejména s větrnými a solárními parky. Autor práce měl za úkol přestavit tuto technologii vč. potřebných dílčích postupů pro výrobu zelených plynů, speciálně syntetického vodíku a metanu. Následně měl identifikovat limity těchto technologií a aplikovat nabyté znalosti na konkrétním příkladu.
Práce je velmi rozsáhlá, místy až encyklopedického charakteru, autor podrobně avšak velmi správně identifikuje jednotlivé technologie. Některé informace, které nejsou potřebné pro vlastní tvorbu, bych doporučoval zařadit do příloh práce pro lepší čitelnost. Diplomová práce v posledních dvou kapitolách přináší vlastní praktickou část, která je relativně krátká, což je způsobeno nutností chránit know-how firmy i jejich partnerů. Ekonomické srovnání v kapitole 8 je však velmi věcné a poukazuje na problémy současných zelených technologií. V rámci dekarbonizace sektoru energetiky v ČR nejsou schopny technologie P2G samostatně výrazně přispět, nicméně ve spojení s ostatními bezemisními či nízkoemisními technologiemi mohou tvořit komplexní celek, který již smysl dávat bude. Z tohoto důvodu je předložená práce cenným zdrojem informací. Tyto informace spolu s ekonomickou rozvahou výsledků, kvalitní grafickou úpravou a detailními citacemi by bylo vhodné využít jako podklad pro přiblížení těchto technologií technické veřejnosti či studentům, např. formou kapitoly ve skriptech. Otázky k obhajobě:

1. V současné době je koncentrace vodíku v plynárenské soustavě ČR nulová a ani vyhláška 108/2011 vodík ve spojení se ZP nezná. Maximální teoretické množství vtláčeného vodíku do plynárenské soustavy v ČR by se nyní pohybovalo v jednotkách promile. V případě enormního rozvoje OZE během 20 let se může jednat o hodnotu do 2 procent. Má tato technologie budoucnost při zohlednění ekonomiky výroby (v rámci ČR, případně v jiných zemí)?
2. Na straně 126 autor poukazuje na výši nákladů technologie P2G, přičemž druhy nákladů jmenuje. Následně uvádí, že:“ Vypočtená teoretická výše výrobních nákladů může i několikanásobně narůst v případě zahrnutí dalších proměnných vstupujících do výpočtu“. Může pojmenovat další proměnné, které mohou několikanásobně zvýšit cenu?
3. Na straně 129 autor sděluje, že až 20% koncentrace vodíku v ZP by výrazně zvýšila erozi potrubí. Jaké jsou současné materiály potrubí pro ZP a jaké by byly ideální materiály pro médium vodík?
4. Je podle autora reálné očekávat zavedení uhlíkové daně i pro sektor plynárenství, tedy pro zemní, ale i jiné plyny?
5. Pozn. č. 1 – Seznam příloh je prázdný, některé teoretické informace, které nejsou podstatné pro vlastní praktickou část, by bylo vhodné umístit to příloh závěrečné práce.
6. Pozn. č. 2 – Pozor na označování P2H; v některých kruzích je zavedenějším názvem Power-to-Heat, označovaný stejným způsobem, jako Power-to-Hydrogen, tedy P2H.