Studentka ve své práci prokázala mimořádně kvalitní teoretické i praktické uchopení tématu. Kriticky reflektuje současné architektonické vzdělávání a přináší originální koncept, který místo procesu výstavby zkoumá architekturu prostřednictvím citlivého a detailního demontování staveb. Tento přístup reaguje na aktuální potřebu reinterpretace a transformace existující architektury namísto její demolice.

Silnou stránkou projektu je jeho konceptuální i metodická úroveň. Návrh zároveň vykazuje vysokou technickou kvalitu zpracování, zejména v oblasti diagramů, harmonogramů a systému demontáže. Projekt představuje současný, promyšlený a výjimečně relevantní příspěvek k architektonickému uvažování.

Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji nejvyšší hodnocení. Points proposed by supervisor: 95

a. koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce

Studentka si pro svou diplomovou práci zvolila poněkud netypické téma, které však reaguje na soudobé trendy zejména v Evropě. Jde o práci na pomezí architektury a happeningu, spojení umělecko-edukativní performance a ryze technického problému.

Autorka se svou prací snaží nalézt vhodnou formu výuky studentů architektury v oblasti adaptive reuse, což je téma, které vnímá jako klíčové pro soudobé stavebnictví. Práce začíná stručným historickým přehledem metod vzdělávání architektů od antiky až po současnost, na který navazuje rozbor současných trendů a inovativních přístupů v ateliérové výuce ve vybraných evropských školách. Tato analytická část, která vychází z předdiplomního projektu je adekvátně rozsáhlá pro úvod do problematiky, úzce zacílená a neobsahuje přebytečné informace.

Studentka navrhuje jako řešení představeného problému možnost zapojení studenstva do dekonstrukce budov určených k demolici. Při procesu dekonstrukce by mělo dojít k záchraně původních stavebních materiálů a jejich dalšímu prodeji či využití. Studenti by tak pod odborným vedením měli postupně celou budovu rozebrat a v průběhu získávat praktické znalosti o fungování staveb.

Zkušenosti tohoto typu jsou dle mého názoru nesmírně cenné. Možnost rozebrat si v rámci studia budovu vlastníma rukama s odborným výkladem a vedením by studentům bezesporu pomohla k hlubšímu pochopení stavebnictví a posunula jejich přemýšlení nad projekty zejména rekonstrukcí výrazně dopředu.

Autorka také správně zmiňuje riziko zneužívání studentů jako levné pracovní síly, což může být velký problém při nesprávném nastavení vztahu mezi stavební firmou a univerzitou. Na tomto vztahu by ostatně záležel úspěch či neúspěch celé akce. V koncepční fázi mi chybí jeho bližší definice. Kromě tohoto bodu je však koncept prezentován srozumitelně a přesvědčivě.

b. výběr lokality

Studentka se rozhodla koncept otestovat na příkladu budovy ve vlastnictví VUT na ulici Rybářská. Tato volba je dobře odůvodněná a jeví se jako správná. Zvolená budova je slepencem několika přístaveb, díky čemuž nabízí poměrně pestrou škálu konstrukcí k analyzování a dekonstrukci.

 c. technické řešení

Dekonstrukce je navržena v deseti fázích, po dobu dvou semestrů. Jednotlivé fáze na sebe smysluplně navazují a na každou z nich je vyčleněn dostatek času. V navrženém postupu prací se míchají praktické aspekty, jako je zachování provozu hygienického zázemí po maximální možnou dobu a demontáž oken až na jaře, s tvůrčími záměry autorky, jako je odhalení nosné konstrukce dřevěného strop/podlahy. Tyto aspekty se zdají být v kontextu edukativní a výstavní funkce projektu dobře vyvážené. Negativně hodnotím nevyužitý potenciál poslední fáze dekonstrukce, kterou autorka předpokládá už bez účasti studentů. Právě tato fáze bude dle mého názoru jedna z nejzajímavějších, a proto by bylo vhodné umožnit přítomnost studentů alespoň formou časově omezených řízených exkurzí.

d. provozní řešení

Provozní řešení vnímám jako největší slabinu projektu. Předpokladem je, že v budově se bude pohybovat 24 studentů, vyučující, doktorandi a stavební firma, v poměrně špinavém provozu. V projektu chybí adekvátní hygienické zázemí, sprchy, šatny apod. Otázkou také je, jestli umožnění pohybu veřejnosti v objektu nebude zbytečným rušivým prvkem.

Samostatným problémem je provoz prodeje materiálů. Tyto služby jsou běžné například v Belgii, kde jsou znovupoužitelné materiály přepraveny do skladů a dílen specializovaných společností, které s nimi pak dále obchodují. Návaznost na pouze jednu dekonstruovanou budovu výrazně limituje nabízený sortiment a tudíž i atraktivitu tržiště. Zároveň tento provoz představuje značnou zátěž na zaměstnance – příprava materiálů, čištění, třídění, skladování, katalogizování, inzerce, administrativa… Je otázka, zda vyčleněné prostory jsou pro tento účel dostatečné, pokud je opravdu záměrem prodat všechen materiál a minimalizovat odpad.

Pozitivně naopak vnímám návaznost na dílny a laboratoře, kde je možné ověřit vlastnosti materiálů určených k prodeji.

e. formální úroveň práce

Po formální a grafické stránce práci hodnotím jako zdařilou. Zejména bych vyzdvihl axonometrická zobrazení, která jsou přehledná a výstižná.

f. celkové hodnocení

Přestože některé pasáže mého hodnocení mohou znít kriticky, celkově práci hodnotím pozitivně. Mé výtky směřují k aspektům, které jsou poměrně snadno řešitelné a silný koncept práce je zastiňuje. Oceňuji, že byl koncept ověřen na konkrétním případě, přičemž podrobnost tohoto ověření byla adekvátní podrobnosti diplomové práce. Jelikož nejde o čistě architektonický projekt, vyvstávají více do popředí právní a ekonomické otázky, které už jsou však nad rámec role architekta.

Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. Jak byste zajistila dostatečné hygienické zázemí pro průběh akce?
2. Jak by měl být nastaven vztah mezi univerzitou a stavební firmou, vyučujícím a stavbyvedoucím, studenty a stavebními dělníky?
3. V případě, že by akce proběhla podle plánu a byla vyhodnocena jako úspěšná, jak by měl probíhat výběr dalších budov?

Points proposed by reviewer: 89