Diplomant se ve své diplomové práci zabývá výpočtovým modelováním kavitace v jádru víru, které vzniká za vírovým generátorem a srovnáním s experimentem. Jedná se o silně nelineární extrémně časově náročné výpočty. Prezentované výsledky tlakových ztrát dobře odpovídají hodnotám zjištěným experimentálně. Diplomant korektně prezentuje dva důležité závěry: 1. Pro výpočet silně zavířeného proudění je nutné použití modelu Reynoldsových napětí, nelze se spolehnout na klasické nebo modifikované modely typu k-epsilon, 2. Je důležité modelovat celou oblast včetně generátoru víru, není vhodné rozdělení na více výpočtových oblastí.
Jedinou připomínku mám k prezentaci výsledků. Bylo by vhodné pro jednoznačné označení provozního bodu důsledně používat kavitačního čísla sigma, které v sobě kombinuje jak vliv rychlosti, tak hodnoty statického tlaku v okruhu. Slovní popis „intenzivní“, „střední“ kavitace lze pomocí součinitele sigma jednoznačně kvantifikovat.
Diplomant ve své práci splnil všechny body zadání, po celou dobu pracoval aktivně, práce je přehledná a graficky na velmi dobré úrovni. Doporučuji DP k obhajobě.

Diplomová práce řeší aktuální problém experimentálního výzkumu kavitujícího proudění vyvolaného rotací kapaliny (konkrétně pomocí vírového generátoru a konvergentně-divergentní trysky), kde numerické výpočty s použitím i bez použití dvoufázového modelu jsou verifikovány pomocí experimentálních dat. V úvodní části autor prokázal, že je schopen do hloubky nastudovat teoretický základ popisující danou problematiku a následně ho využít k řešení. V hlavní části práce jsou vyhodnoceny výsledky měření a k nim příslušné numerické výpočty ze dvou různých experimentálních okruhů. Přes rozsáhlý popis numerických výpočtů (zejména kvality sítě) se autor může bohužel pouze domnívat, že výsledky mohou být z části ovlivněny právě kvalitou sítě, protože výpočty byly provedeny vždy pouze pro jeden typ sítě. Při vyhodnocení průměru kavitujícího jádra z horní trati a posouzení jeho velikosti vzhledem k průtoku, by bylo dobré uvážit i hodnotu Thomova kavitačního součinitele. V závěru je také uveden vliv tlakových pulzací na tlakovou ztrátu. Z hlediska stacionárních výpočtů a časově středěných experimentálních dat se domnívám, že by tomu tak být nemělo.
Diplomová práce je zpracovaná přehledně, má velmi dobrou grafickou i odbornou úroveň a  svými závěry nepochybně přispěla k objasnění některých problémů týkajících se zejména numerického modelování kavitujícího proudění tak, aby bylo dosaženo co nejlepší shody s experimentálním pozorováním. I když se jedná o složitou problematiku, měl jsem jen drobné připomínky, tudíž diplomovou práci doporučuji k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. Při jakých režimech provozu Francisovy turbíny se lze setkat s přímým typem vírového copu?
2. Jak si autor objasňuje omezení oblasti kavitace (kontur syté páry) při numerickém výpočtu v oblasti divergentní části trysky oproti experimentálnímu pozorování? A to zejména v případě výsledků horní tratě. A jak by se tento problém při výpočtu pokusil eliminovat?
3. Jak by se daly pomocí Thomova kavitačního součinitele definovat režimy proudění (jednofázový, střední kavitace a intenzivní kavitace) použité při vyhodnocování výsledků? A jakých hodnot by jednotlivé režimy nabývaly?