Diplomovou práci pana Petra Ostřížka hodnotím známkou dobře. Většina cílů diplomové práce byla splněna. S přístupem studenta k plnění zadaných úkolů jsem byl spokojen pouze částečně, očekával jsem větší iniciativu zejména v oblasti měření elektrotransportních vlastností nanostruktur. Rovněž jsem nebyl spokojen s vedením (resp. nevedením) laboratorního sešitu, kdy student  nebyl při psaní diplomové práce schopen dohledat detaily o jednotlivých vzorcích a experimentech. Iniciativa diplomanta byla do jisté míry omezena výpadkem depoziční aparatury a omezenými možnostmi přístupu k zařízení FIB, ovšem odbyté provedení práce samotné tím omluvit nelze.

Tématem předložené diplomové práce je studium elektrotransportních vlastností monostrukrtur připravených metodou FIB.  Text je rozdělen do dvou částí – teoretické a experimentální. Přestože úvod by si zasloužil větší členění,  začíná logicky uvedením to tématiky a pokračuje popisem metod použitých pro tvorbu monostruktur. Bohužel teoretická část se tohoto sledu nedrží a zcela překvapivě začíná popisem rastrovacích elektronových mikroskopů.
Podkapitola “Principy rastrovací elektronové mikroskopie” by si zasloužila rozdělit do více celků, stejně jak to autor provedl v podkapitole „Historie a konstrukce fokusovaných iontových svazků“. Pomohlo by to k lepší orientaci v textu a práce by navíc působila uceleněji. Možná by se tak předešlo i nedostatkům, kdy se například čtenář dočká obrázku znázorňujícího interakci elektronového svazku se vzorkem (Obr. 2.7, vyznačení interakčního objemu však chybí) teprve až po zevrubném popisu konstrukce SE a BSE detektorů.
Zabývat se do takových detailů možnou konstrukcí mikroskopů (například různými typy objektivů) se mi zdá vzhledem k tématu práce zbytečné. Popis je navíc zcela obecný a z textu nakonec ani nevyplývá, jaký typ objektivu mají mikroskopy použité v rámci práce. Takových příkladů lze bohužel najít více. 
Práce navíc obsahuje množství zavádějících a protichůdných tvrzení (str. 17, „Díky této úpravě jsou sekundární elektrony produkovány pouze obrazovými body, které jsou aktuálně ozařovány“, str. 23, správné tvrzení „Oblast, ze které sbíráme signál (SE nebo BSE) ovšem neodpovídá pouze stopě svazku.).

Vysoký počet překlepů, několik nedokončených vět a nešikovných až nepřesných vyjádření (například nasorbovat místo adsorbovat) dělají text obtížně čitelný a jsou důkazem toho, že autor nevěnoval péči o text dostatečnou pozornost. Chvályhodný je počet citací, u některých zjevně přejatých tvrzení však konkrétní odkaz chybí.

V experimentální části autor diskutuje různé techniky přípravy kontaktů pro čtyřbodová měření vodivosti, jejichž principy musel zvládnout. Za stěžejní považuji konstrukci držáku vzorků do mikroskopu využitelného pro in situ sledování přípravy nanostruktur. Autor proměřil vodivostní vlastnosti nanodrátů o různých průřezech připravených jednak metodou FIB-CVD a jednak pomocí elektronové litografie. V cílech práce bylo však vymezeno i prozkoumání možností zlepšení vodivosti pomocí tepelného a chemického zpracování. Tato část experimentů v práci bohužel zcela chybí.  V kapitolách zabývajících se vlastním měřením vodivostních vlastností schází chybové úsečky u všech grafů, či jakýkoliv konkrétní odhad chyby měření. Prosím autora o doplnění. V závěru se autor obsáhle zabývá držákem vzorků na úkor diskuze výsledků měření. Porovnání metod pro přípravu nanodrátů zcela chybí. 

Přes kritiku uspořádání a stylistiky považuji práci za dobrou a experimentální část jako výchozí pro další práci. Autor navíc vychází ze širokého počtu literárních pramenů (64) a zvládl základy několika komplikovaných technik, jako je například elektronová litografie i práci s přístroji. Topics for thesis defence:

1. 1. Obrázek 2.8 by měl zobrazovat interakci mezi svazky iontů a elektronů a povrchem vzorku, není to však z něj patrné. Prosím o detailnější znázornění těchto interakcí. 2. Pro přípravu kontaktů se elektronová litografie často využívá, autor ji použil také i jako jednu ze dvou technik pro přípravu monostruktur. Co bylo tedy důvodem pro zkoušení dalších metod (např. elektrodepozice)? 3. V kapitole 3.2.1 se autor zabývá přípravou kontaktů na křemíku. Z naměřených hodnot bylo zjištěno, že nanesená měděná vrstva není vodivá. V kapitole se však nediskutuje, co je příčinnou. Je „zelený povlak“ oxid? Co zelený povlak pravděpodobně způsobuje a jak by se mu případně dalo předejít?