Diplomová práce Filipa Vlčka je komplexní a promyšlená; autor se s nelehkým zadáním vypořádal bravurně. Jeho systém značení je možné prakticky okamžitě integrovat do stávajícího systému turistických tras, čímž by se pohyb v krajině usnadnil nejen lidem se znevýhodněním — jejich možnosti pohybu jsou díky stále dostupnějšímu a kvalitnějšímu technickému vybavení aktuálnější než kdy dříve — ale také rostoucí skupině stárnoucí populace.

Architektonický výraz i celkové zpracování diplomové práce svědčí o autorově profesní vyzrálosti a citlivém přístupu k tématu. Přeji mu, aby jej elán, zaujetí a nadšení pro architekturu neopouštěly ani v budoucí praxi této náročné profese.

    Points proposed by supervisor: 95

Projekt „Opravdu bych chtěl/a navštívit les, ale je to prostě obtížné“ se zabývá tématem bezbariérové přístupnosti přírody a krajiny. I v prostředí měst je toto téma bohužel stále nedostatečně řešené – jak velmi rychle zjistí kdokoliv, kdo se po městě někdy pohyboval s kočárkem (se kterým lze navíc leccos zdolat). Bezbariérovost neurbanizovaného prostředí je patrně téma téměř neřešené a do jisté míry neznámé.

Poznámka k tristní úrovni bezbariérovosti v Praze. Pamatuji si, jak jsem se vztekala, když jsem u vchodu do nově zrekonstruované budovy Národního muzea zjistila, že je bezbariérově přístupná pouze přes spojovací chodbu z Nové budovy (Federálu), která byla v té době nepřístupná, protože se před ní budovalo napojení tramvajové tratě na Václavské náměstí nebo že dodnes není možné ve stanici metra Muzeum bezbariérově přestoupit z linky A na linku C – musíte vyjet výtahem z linky A ven, obejít Federál, přejít Magistrálu a pak sjet výtahem na linku C.

Teoretická část projektu upozorňuje na to, že maximální snaha o zpřístupnění přírody pro lidi s pohybovým hendikepem v rámci volnočasových aktivit, by měla být stejně relevantní jako pro lidi bez hendikepu a také, že nutným základem řešení je dobrá informovanost a přístupnost informací, které jsou aktuální, nezavádějící, co nejkomplexnější a na jednom místě (v projektu je zmíněná např. vozejkmap.cz).

Poutavou částí projektu je snaha o realistické zprostředkování plánování krátkého výletu vlakem případně autobusem mimo město člověkem na mechanickém vozíku. Na daném příkladu se ukazuje, že v případě železnice není možné jednat spontánně, protože bezbariérový nástup se často musí objenávat 24 hodin dopředu a také že kompletně bezbariérové železniční stanice jsou u nás v drtivé menšině. V případě autobusové dopravy je bezbariérová přeprava jednodušší, ale příklad upozorňuje na to, že informace v jízdních řádech jsou často neaktuální a nespolehlivé.

V praktické části diplomant navrhuje nový jednoduchý systém dodatečného doplnění analogového značení turistických tras. Jedná se o informace ohledně náročnosti povrchu a maximálního sklonu daného úseku trasy. Nápad považuji za velmi smysluplný, jednoduchý a navíc praktický pro jakéhokoliv turistu. Následuje případová studie vytvoření bezbariérové okružní trasy kolem České Lípy – částečně po stávajících turistických trasách, částečně po zaniklých železničních tratích. V trase jsou zahrnuta i opuštěná nádraží, blízké kostely, obory i návrh bezbariérového „šnekovitého” zpřístupnění tří vrcholů. Domnívám se, že podobné doplňování turistických tras je cenné, snadno zrealizovatelné a opětovně použitelné. Je krásně paradoxní, jak se silně bariérová železniční doprava stává po svém „odstrojení“ bezbariérovou infrastrukturou. Projekt je zakončen vizí znovu rozpohybovaného korečkového rypadla RK 5000 k vytvoření přímé bezbariérové cesty/rýhy napříč lomem ČSA v severních Čechách. Trasa je tvořená můstky, pontonem (část cesty bude v budoucnu zatopena), samotným rypadlem a lanovkou. Poslední cesta obrovského stroje mi přijde vizuálně velmi lákavá a dechberoucí. Projekt, dle mého názoru, zdařile pracuje od nearchitektonických nástrojů v podobě dostupnosti informací, přes mapování využitelnosti stávajících infrastruktur, s měřítkem realistických zásahů, až po velkorysou landartovou vizi odtěžené krajiny. Points proposed by reviewer: 100