Hoci zadanie práce najskôr predpokladalo okrem iného aj "výběr analyzovaných fotografických prací", diplomantka si štruktúru vhodne upravila podľa svojich preferencií: jednak realizovala jedinečné rozhovory a jednak iniciatívne tematizovala problém vyučovania fotografie na architektonických školách. Práve tieto dve oblasti podľa mňa predstavujú kľúčový prínos práce.

Najväčším problémom bola a je obecná a aj diplomantkina predstava, že fotografia je "záznam" či dokonca "zrkadlo" reality. Podarilo sa napokon kriticky prehodnotiť túto predstavu, ale aj tak je v hĺbke napísanej práce naďalej obsiahnutá a bola by vhodnejšia kritickejšia práca so zdrojmi aj populárnymi klišé.

Práca je pritom sľubným podkladom k ďalšiemu výskumu hypotézy, že fotografia nie je len "nástrojem dokumentace, ale i aktivním činitelem v procesu architektonické tvorby a její prezentace." Úvahy o prezentovateľnosti (súčasnej) architektúry fotografiou sú ďalším z prínosov práce. Problematickejšie je provizórne rozlíšenie na fotografiu architektúry a architektonickú fotografiu...

Ale práca splnila svoje zadanie, je jednou uzavretou fázou výskumu a je aj sľubným začiatkom ďalšieho, dlhodobého výskumu. Zo všetkých týchto dôvodov navrhujem hodnotenie B (80b). Points proposed by supervisor: 80

Vztah architektury a fotografie je už bezprostředně od vynálezu prvních fotografických technik ve 20. letech 19. století velmi úzký a stále se dále prohlubuje, ať už jako nástroj architekta, pomůcka pro studium architektury tak pro propagaci a medializaci činnosti architektů nebo reflexi architektury stále širší veřejností. Diplomantka si tedy vybrala přínosné a aktuální téma a oproti dosavadním zpracováním zaměřeným především na historickou reflexi a faktografii se soustředí na důsledky, které to má pro současnou architekturu. Její text se dá volně shrnout jako výzvu k pomalejšímu (analogovému) způsobu uvažování o světě (architektuře) a zapojení výuky fotografie architektury a vizuální interpretace do studijních programů fotografických i architektonických vysokých škol.

V předložené studii klade autorka důraz na současnost, pomáhá si proto metodou orální historie nebo vychází z široké škály současné česky a anglicky psané literatury, především od CLaire Zimmerman, Barbory Krejčové-Ponešové, Venduly Tůmové, Héléne Binet, Terzy Šváchové nebo z rozhovorů s předním fotografem architektury Iwanem Baanem.

I když vysoce oceňuji šíři absorbované literatury, jazykovou vyzrálost textu a nakonec i přínosnost práce, měl bych i některé kritické připomínky: 

I když záměr práce z celého textu víceméně jasně vysvítá, je škoda, že si autorka nestanovila úvodní premisu a metody, jak ji v předložené studii prokázat. Komplikace zde vytváří z angličtiny převzaté, ale u nás příliš neužívané rozlišování mezi užším pojmem "architektonická fotografie" a širším pojmem "fotografie architektury". zatímco architektonická fotografie není v českém prostředí zaužívané spojení, fotografie architektury je tradiční žánr s jasně vymezenou rolí. V prvních kapitolách mělo být jednoznačněji stanoveno rozlišení mezi fotografy, kteří interpretují (a do jisté míry i dokumentují) architekturu a umělci, kteří používají fotografování architektury jako motiv pro svou individuální tvorbu. V této studii se oba přístupy úzce prolínají, i když proklamovaným záměrem textu je reflektovat spíše první skupinu. Tato nejednoznačnost se přelévá také do vztahu mezi textem a k nim publikovanými fotografiemi. Většina fotografií je volnou tvorbou umělců a spíše než k architektuře se vztahují k identitě, politickým nebo sociálním kontextům. Chybí více konkrétních příkladů současných fotografů pracujících s různými přístupy k fotografování architektury.

Přes všechny tyto uvedené drobné výtky považuji diplomovou práci za velmi zdařilou a hodnotím ji známkou A-výborně. Points proposed by reviewer: 91