Vendula ve své diplomové práci navazuje na předdiplomní projekt, ve kterém analyzovala místa různých forem konfliktu v urbanistické struktuře Ostravy. Pro diplomovou práci si zvolila území mezi centrem Ostravy a Přívozem, sevřené mezi frekventovanou Nádražní třídou a kolejištěm. Lokalita zahrnuje vozovnu, drobné provozy, plynovou infrastrukturu, brownfieldy i rozsáhlé prázdné plochy.
Přestože se řešené území nachází ve víceméně centrální poloze Ostravy, působí dnes nevyužitě a nehostinně. Ambicí práce nebylo vytvořit kompletní urbanistický plán přestavby, smazat existující strukturu a nově ji přepsat. Autorka naopak vychází ze stávající situace, respektuje její fragmentárnost a hledá způsob, jak území zapojit do města.
Návrh definuje dvě hlavní osy - jednu vedenou paralelně s Nádražní třídou a druhou kolmou, směřující přes nově navrženou lávku k sídlišti Fifejdy. Jejich křížení vytváří nové náměstí. Autorka zároveň navrhuje konverzi přiléhající haly pro veřejný účel a dále vymezuje možnosti nové bytové výstavby. Cílem je vytvořit veřejné prostory, které mohou fungovat jako katalyzátor dalších změn, aniž by radikálně přepisovaly stávající strukturu. Další vývoj může, ale nemusí následovat.
Autorka dlouho hledala správnou cestu, jak si zadání definovat a jak jej následně naplnit. To se jí ve výsledku podařilo. Určitá rezerva zůstává zejména v chybějícím zobrazení etapizace realizace a zobrazení budoucí atmosféry míst.
Práci hodnotím jako  velmi  dobrou. Points proposed by supervisor: 85

V předdiplomové teoretické práci se autorka v obecné rovině zabývá čtením místa/města skrze konflikt a jeho různé modality. Prostřednictvím konceptů Hannah Arendt a Kevina Lynche ustanovuje rámec hodnot, které utvářejí městský, a zejména veřejný prostor, v němž může být plnohodnotně naplňováno naše jednání – a ukazuje, jakým způsobem je tento hodnotový rámec nabouráván a přetvářen projevy konfliktů v městském prostředí.

Jádro teoretické práce potom tvoří mapování (těchto) konfliktů a jejich vrstvení v případě Ostravy od druhé poloviny 19. století do současnosti. Ostrava je město natolik fragmentované a poznamenané konfliktem, že se konflikt samotný i roztříštěnost stávají nedílnou součástí jeho identity.

Zároveň však prostory mezi fragmenty skýtají potenciál – potenciál ustanovení nových vztahů mezi jednotlivými částmi města i vztahů obyvatel k městu samotnému. Tohoto potenciálu si je autorka dobře vědoma a jednu z takových „mezer“ si vybírá pro případovou studii, která je předmětem diplomového projektu.

Autorka vidí naplnění tohoto potenciálu zejména v aktivizaci veřejného prostoru a propojení rozdělených částí města. Hlavním cílem práce není stanovit konkrétní architektonickou podobu, ale skrze redefinování veřejného prostoru umožnit, aby lidé ve městě nalezli vztah k řešenému místu.

Naplnění těchto cílů se v samotném projektu někde daří více, jinde méně přesvědčivě. Zásahy místy působí podobně fragmentovaným dojmem jako lokalita, kterou řeší. Jako velmi neurčitě uchopený se například jeví prostor v severní části území – mezi nově navrhovanou výstavbou, sídlištěm, menším halovým objektem a objektem dráhy.

Zásadní součástí návrhu jsou propojení s okolními částmi města a napříč územím. Koncept dvou paralelních os s rozdílným charakterem („městská“ osa a osa podél železnice), je jasný a nosný – ale návaznost těchto os na okolní město se nezdá být zcela dotažená. Částečně je to možná způsobeno zvoleným měřítkem/výřezem situace, kterou je návrh ve většině poloh prezentován – ocenil bych pohled z větší dálky, který by tyto vztahy jasně popsal. Kladně vnímám práci s gradientem intenzit mezi osami, nicméně například ve zmiňované severní části by měl být lépe definován.

Za podobně neurčité považuji napojení lávky přes železnici na západní straně, které zřejmě míří na ulici Tomkova. Zajímalo by mě, jestli autorka neuvažovala o přímější směru na sídliště Fifejdy se zapojením administrativní zástavby mezi komunikacemi Cihelní a Hornopolní?

Místy by projektu mohlo prospět jít do většího „konfliktu“ se stávající strukturou – například v případě řešení veřejného prostoru ulic a komunikací, kde zejména v jižní části městské osy, v okolí křižovatky ulic Poděbradova a Valchařská, návrh možná až příliš přebírá stávající rozvržení a geometrii.

Samostatnou otázkou jsou potom kapacity navrhované výstavby a její náplň.

 

Konflikt lze v důsledku chápat jako princip utváření městského prostředí v až evolučním smyslu. Při takovém způsobu čtení je pak otázkou, zda vůbec existuje nějaké „po konfliktu“, které se objevuje v názvu samotné práce. V tomto kontextu se spíše nabízí například identifikovat paralelní evoluční mechanismus, kterým je spolupráce. To Vendula určitým způsobem dělá, i když možná intuitivně, když ustanovuje veřejný prostor a sociální interakce a jednání, které se v něm odehrávají, jako těžiště své práce.

Takový přístup a vnímání časovosti rezonuje s jednou z nejpodstatnějších myšlenek celé práce – totiž nechtít území mezi fragmenty vyřešit jedním gestem / celé najednou jej přestavět – ale realizovat vztah obyvatel a města k danému území postupnou prací s veřejným prostorem uvnitř a okolo něj.

Věřím, že Vendula práci obhájí a přeji jí mnoho štěstí v jejím dalším směřování.

V Praze, 20. května 2026

MgA. Jakub Wiesner Points proposed by reviewer: 80