Návrh urbanistické a architektonické studie společného prostoru obou nádraží se programově zaměřil především na řešení veřejného prostoru ulice Milady Horákové včetně křižovatky s ulicí Vídeňskou i přednádražního prostoru železniční stanice. Doplnění řešeného prostoru o kolejiště a jeho společný prostor s ulicí Tovární je logické. Komplexní proměna postupného vytváření kultivovaného prostředí nové městské třídy se koncepčně zabývá i územím mimo veřejný prostor města (extenzivní plochy kolejišť a nevyžívanými objekty a plochami podél ulice Tovární). Idea cílového prostorového uspořádání i funkčního využití celého rozšířeného území je koncepčně vyjádřena správně. Urbánní strategie postupné proměny v čase je v návrhu logicky zaměřena na méně náročné zásahy s potenciálem pozdějšího efektivnějšího, investičně náročnějšího využití (regionální tržnice, park městská divočina). Programová transformace stávajících objektů komplexu železničního nádraží a pošty ve prospěch obyvatel města i cestujících reflektuje aktuální i možné využití nástaveb. Doplňující funkce dostaveb (parkovací garáže, byty a služby) spolu s novou kvalitou veřejných prostorů podpořené městskou zelení zhodnocují potenciál místa i celkovou atraktivitu města. Points proposed by supervisor: 85

a. koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce

Diplomová práce Bc. Simony Lebánkové se zabývá revitalizací přednádražního prostoru ve městě Znojmě. Vzhledem k vývoji a současnému stavu prostoru je to téma aktuální a opodstatněné. Potenciál místa, vzhledem k multimodálnímu přestupu velkého množství lidí na rozhraní obytné a průmyslové části, je veliký.

 

b. urbanistické řešení

Autorka opodstatněně navrhuje částečné navýšení stávající zástavby řešené exponované a významné městské třídy, doplňuje nároží, jakožto bran do města i této ulice, a vytváří novou výškovou dominantu.

Již méně je tato skutečnost kompozičně více vysvětlena.

Řešení, což je možná dáno předepsaným zadáním a nebylo čistě na autorce, se zabývá prostory před a za nádražím a končí u nádražní budovy. Charakter navazující, dnes spíše obytné, ulice 28. října je pochopitelně jiný. Nicméně toto pokračování, podél lineární železnice, vytváří logické propojení mezi dvěma městskými komunikačními uzly, Vídeňské třídy a ulice Rooseveltové, respektive navazující ulice Suchohrdelské. Ve spojitosti s informací, vyplývající z analytické části, rozpracovaného územního plánu, ve kterém se pro návrhové plochy v ulici 28. října uvažuje především s plochami pro občanskou komerční vybavenost a částečně pro veřejná prostranství by bylo možná logičtější se zabývat touto částí, spíše než třeba prostory za nádražím.

Prostor před nádražím, jeho jednotlivé plochy, využívané především jako autobusová nádraží městské a dálkové dopravy, opomineme-li obligátní doplnění cyklostezky, nezaznamenal oproti stávajícímu stavu změn. Určitá revize tohoto prostoru a právě jeho polidštění a zpobytnění by dost dobře bylo lepším řešením než vytváření parkové plochy níže a za nádražím.

 

c. architektonické řešení

Autorka navrhuje dostavbu, respektive nástavbu, i samotné nádražní budovy. I přes nevhodné minulé přestavby, je čitelné členění stávající budovy na poměrně úměrné jednotlivé funkční hmoty. Předkládaný navržený záměr se zdá méně čitelný a předimenzovaný. Diskutabilní je i jeho funkční využití. Vhodnější by pravděpodobně bylo se věnovat právě přímému propojení s komerční vybaveností v parteru, ve spojitosti s kumulací a přestupem většího počtu lidí tak, jak to známe z jiných, nejenom větších, nádraží. Otázky budí rovněž, vzhledem k významu nádraží a trati, i opodstatněnost zastřešení nástupišť, nehledě na uvažovanou délku, která možná neodpovídá délce běžných rychlíkových souprav.

Nároží jsou významná místa ve městě a v ulici. Návrh, navíc na jedné ze stran čistě monofunkčního parkovacího domu, bez alespoň jinak využitého parteru, nemůže být považován za vhodné řešení. Samotná třída poměrně stoupá směrem k nádraží. Je otázkou proč nebylo využito pro parkování této skutečnosti a to možná i s případnou komerční vybaveností.

Autorka se poměrně konkrétně věnuje ověření dispozic. V urbanistickém návrhu by bylo vhodnější pouze ve zkratce naznačit, i s ohledem na orientaci, základní uspořádání vnitřní společné komunikace a jednotlivých jednotek s jádry, což je samozřejmě nelehká úloha a vyžaduje praxi. Nejpatrnější je to v předkládaném návrhu u výškové budovy.

Autorka je výtvarně tvořivá, což je patrné z řešení, především dílčí stavby parkovacího domu a jeho fasády. Promítat ovšem název ulice do fasády domu, respektive obecně architektury, která by měla spíše vytvářet rámec a umožňovat proměnlivost, je dosti prvoplánovité a definitivní.

 

d. provozní řešení

Provozní řešení, týkající se především uspořádání přednádražního prostoru, v návaznosti na vybavenost, je zmíněno v urbanistickém řešení.

 

e. technicko-konstrukční řešení

Technicko-konstrukční řešení je s ohledem na charakter zadání a práce, naznačeno a nelze více hodnotit.

 

f. formální úroveň práce.

Autorka se v první polovině věnuje analytické části, aniž by bylo v úvodu znatelněji ozřejměno, čím se zabývá. Práce rovněž vyžaduje hlubší studium pro pochopení řešení, které je spíše nutno odtušit.

Práce je svým zpracováním více grafická než urbanisticko-architektonická. Jistá dvojakost je v grafickém zpracování plánů a vizualizací. Plány mohly být srozumitelnější.

Zásadní výkres, jakým je situace, je nepříliš podrobný, zjevně převzatý z modelu, včetně nepřesností, stínů, vytvářejících prohlubně apod., které jsou pro pochopení matoucí. Rovněž řezy jsou dosti nepřehledné a vzhledem k terénu by bylo vhodné doplnit i další, například podélný řez územím, pro lepší pochopení řešení.

Samotné vizualizace jsou i přes své výtvarné, nepříliš ostré, a tedy méně detailní, zpracování graficky zajímavé. Určitá nejasnost nebo nesrovnalost mezi vizualizacemi a plánovými přílohami, což je možná dáno způsobem pořízení vizualizací, je například u vizualizace na straně 108-109, která pravděpodobně neodpovídá, snad až šesticí stromořadí, situaci.

Chybí popisy, přehlednější značení řezů, zmíněná nultá fáze již nemá zjevně logické pokračování.

Práce je obsáhlá, mohla být spíše srozumitelnější.

 

I přes uvedené výhrady doporučuji práci k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. 3. Jaké byly případně další jednotlivé fáze navrhovaného projektu? Kde jsou zmíněny? Jaký byl předpoklad vývoje a jeho zdůvodnění?
2. 1. Zadání bylo pevně dáno nebo bylo možné, i s ohledem na analytickou část, zpracovávanou v předdiplomním projektu si zadání zvolit, případně upravit? Jaká byla východiska pro zvolený rozsah?
3. 2. Práce řeší poměrně dílčí, samostatné záležitosti. Neměla se více a komplexněji zabývat samotným předprostorem nádraží a jeho přímým polidštěním a zobytněním? Je stávající stav tohoto předprostoru vyhovující? Došlo zde k nějakým změnám?

Points proposed by reviewer: 65