Student byl poměrně aktivní, svéhlavý a dle mého názoru postrádá kritické myšlení a praktické uvažování. Za zásadní považuji skutečnost, že student nedokázal dostatečně rozlišovat mezi podstatnými a méně podstatnými aspekty řešené problematiky.

Výrazně se to projevilo zejména při tvorbě numerického magnetického modelu. Student vygeneroval více než 1 TB výsledků pro různé varianty modelu, avšak nevěnoval dostatečnou pozornost ověření jeho správnosti. Numerický model vykazoval odlišné trendy i absolutní hodnoty ve srovnání s analytickým modelem, a to již na velmi jednoduché geometrii lamely, kde by bylo možné očekávat rozdíly pouze v jednotkách procent. Na tento problém jsem studenta opakovaně upozorňoval. Přesto v práci uvádí následující závěr: „Vzhledem k řádové podobnosti hodnot lze předpokládat, že numerický model je v pořádku.“ Tento způsob argumentace ve mně nevzbuzoval dostatečnou důvěru ve věrohodnost vytvořeného modelu.

Za další významný nedostatek považuji skutečnost, že student neprovedl porovnání výsledků numerického modelu s experimentálními daty. Na základě údajů uvedených v práci jsem se o toto porovnání pokusil sám a zjistil jsem velmi výrazný rozdíl mezi výsledky modelu a měřením. Zatímco model predikoval ztráty přibližně (hrubý odhad) 24 W/kg, experimentálně byla stanovena hodnota přibližně 160 W/kg. Tento rozdíl podle mého názoru potvrzuje, že vytvořený model nebyl dostatečně validován a jeho vypovídací schopnost je omezená.

Výhrady mám rovněž k textové části práce. Struktura práce nepůsobí dostatečně logicky a jednotlivé kapitoly na sebe často nenavazují. V některých částech bylo obtížné sledovat studentovu argumentaci a porozumět zamýšlenému sdělení, a to i přesto, že se dané problematice věnuji dlouhodobě. Za problematické považuji také používání různých jednotek pro vyjadřování ztrát v jednotlivých částech práce (W/kg, W/cm³ a J/cm³), což významně ztěžuje vzájemné porovnávání výsledků a jejich interpretaci.

Celkově hodnotím práci jako výrazně podprůměrnou. Na druhou stranu oceňuji, že student provedl experimentální měření a zpracoval získaná data. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuji výsledné hodnocení stupněm E.

Předložená práce, která vznikla pod vedením doc. Michala Kubíka si klade za cíl navrhnout strukturovaný magnetický obvod vyrobitelný pomocí technologie 3D tisku z kovového prášku za účelem omezení ztrát vířivými proudy. Cíle práce jsou zajímavé a využití technologie PBF-LB pro vytvoření vnitřních struktur v magneticky měkkém materiálu je určitě aktuální téma, které míří k vyšší účinnosti magnetických obvodů.

Samotná práce se dělí na 7 hlavních kapitol. Po stručném úvodu následuje kapitola, která shrnuje současný stav poznání. Tato kapitola neobsahuje moc odkazů na relevantní literaturu (celkem je v práci odkazováno pouze na 11 literárních pramenů). Navíc jsou výsledky v literatuře popsány poměrně stručně, bez hlubší diskuse. Po rešeršní části jsou definovány cíle práce, diplomová práce cílí na vývoj nové struktury pro aditivně vyráběný magnetický obvod ve tvaru toroidu. Autor slibuje systematický přístup a obecnou metodiku návrhu podobných struktur. Následující kapitola „Koncepční návrh“ popisuje metodiku řešení. Mimo jiné zde autor představuje tzv. metodu elementů, což je jeden ze stavebních kamenů jeho numerického modelování. Výsledný numerický model pak vzniká spojením jednotlivých elementů. Metodu by bylo dobré podrobněji vysvětlit zejména z pohledu okrajových podmínek mezi elementy. V další kapitole jsou popsány podrobně jak experimenty, tak numerické modelování včetně většiny výsledků. Experimentálně je testovaný toroid vyroben z materiálu „FeCo“, z čehož není jasné, o jaký materiál přesně jde. Materiál je testován před a po doporučeném tepelném zpracování, které má evidentně výraznější vliv na sledované vlastnosti než geometrické úpravy buněk. Je tedy otázkou, jestli má smysl materiál používat bez doporučeného tepelného zpracování. Ve výsledném porovnání numerického modelu s experimentem nedošlo k dobré shodě. Sám autor shrnuje několik důvodů, proč není numerický model dobře srovnatelný s experimentem. V celém textu popisujícím výsledky se těžko orientuje a je to spíše představení různých výsledků než konzistentní popis vedoucí k finálnímu řešení. Samotná metodika návrhu struktury popsaná na straně 73 je poměrně triviální. Co oceňuji je alespoň shrnutí poznatků, které je třeba vzít v potaz, nicméně je škoda, že se nepromítly do výše zmíněné metodiky. Poslední kapitolou je shrnující závěr.

Celá práce je psána poměrně obecně, bez hlubšího popisu souvislostí a vysvětlení jednotlivých kroků. Práce obsahuje také řadu nepřesností v textu. Nicméně přes výhrady popsané výše doporučuji práci k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. Při experimentech byl uvnitř strukturovaných toroidů nezpracovaný prášek? Neovlivní tato skutečnost výrazně pozitivní efekt vnitřních struktur?
2. Mohl by autor podrobněji popsat „metodu elementů“ použitou pro numerické simulace, jaký je rozdíl mezi touto metodou a využitím reprezentativního objemového prvku?