Diplomantka Bc. Klára Ostratická se ve své diplomové práci zabývala problematikou fúze páteřních segmentů. Práce je vhodně strukturována a zpracována se zřetelem k systematickému přístupu při řešení zadané problematiky. Oceňuji zejména vytvoření náročných výpočtových modelů fyziologické páteře i páteře po provedené fúzi, které tvoří stěžejní část předložené práce.
Autorka prokázala schopnost samostatně nastudovat odbornou problematiku, pracovat s relevantní odbornou literaturou a vhodně aplikovat získané poznatky při tvorbě výpočtových modelů a následné analýze výsledků. K řešení práce přistupovala aktivně a zodpovědně, průběžně konzultovala dosažené výsledky a během zpracování diplomové práce prokázala vysokou míru samostatnosti při řešení zadaných úkolů.
Je však třeba poznamenat, že v závěrečné fázi zpracování práce se autorka dostala do časové tísně, což se částečně projevilo v nižší míře rozpracování a interpretace získaných výsledků.

     Hodnocená diplomová práce je v rozsahu 62 stran a je zaměřena na problematiku deformačně-napěťové analýzy lumbální meziobratlové fúze. Konkrétně se autorka práce zaměřila na to, jaký vliv má náhrada meziobratlové ploténky na deformaci páteřního segmentu. Náhrada ploténky je provedena pomocí meziobratlové klece, která je fixována do sousedních obratlů pomocí titanových šroubů.
     Pro řešení byl vybrán poměrně rozsáhlý segment páteře v rozsahu od obratle Th12 až po křížovou kost, což odpovídá téměř spodní polovině zad jedince. Autorka vytvořením výpočtového modelu této velikosti prokázala značné schopnosti, především při tvorbě geometrie modelu. Model geometrie je vytvořen na vysoké úrovni a vyniká především zpracováním detailů šroubů, chrupavek a plotének. Chrupavky a ploténky jsou vytvořeny tak, aby vyplňovaly daný anatomický prostor v segmentu páteře. Následná zjednodušení, přijatá autorkou práce ve vztahu k tvorbě materiálového modelu, a především při definici zatížení a vazeb, jsou pochopitelným krokem směrem ke konvergenci výpočtu. Využití submodelu pro posouzení napjatosti meziobratlové klece a fixačních šroubů se jeví jako účelné z hlediska výpočtové náročnosti celého modelu segmentu páteře.
     Slabší částí této práce je její rešeršní část. Autorka sice pracovala s větším množstvím světové literatury, kterou vhodně citovala, ovšem poznatky z vědecké literatury nijak hlouběji nediskutovala. Jinak řečeno, v práci postrádám ucelenou rešeršní studii zaměřenou na vybranou literaturu, zejména s ohledem na to, jak byly tyto zdroje přínosné pro autorku práce, respektive jak studium těchto zdrojů přispělo k řešení nastíněných problémů.
     Písemná i grafická interpretace výsledků je provedena precizně a pro základní orientaci ve výsledcích deformačně‑napěťových stavů řešeného problému je dostačující. Autorka ukázala, že se k danému problému umí postavit a vyřešit jej. Předkládaná diplomová práce splňuje cíle, které si autorka stanovila.

Zmiňovanou práci hodnotím „velmi dobře“ (B) a doporučuji k obhajobě. Topics for thesis defence:

1. V práci uvádíte, že jste do modelu implementovala páteřní vazy (ALL, SSL, ISL, ITL) pomocí prvků LINK180 s nastavením přenosu pouze v tahu, což je anatomicky správně. Vzhledem k tomu, že váš model byl zatížen výhradně silovým, „jednosměrně omezeným“ zatížením o velikosti 500 N bez ohybových momentů, projevila se přítomnost těchto prvků v modelu vůbec? Které vazy se při tomto typu zatížení reálně aktivovaly v tahu a které se naopak softwarově „vypnuly“, protože byly namáhány tlakem?
2. V globálním modelu celého segmentu páteře jste propojila rozhraní jednotlivých částí modelu pomocí rigidních vazeb typu Bonded s formulací MPC. Tento globální model pak sloužil jako zdroj okrajových podmínek (posuvů na hranicích výřezu) pro váš detailní submodel, kde již porovnáváte variantu Bonded a variantu s třecím kontaktem. Z mechanického hlediska však plně svázaný globální model vykazuje uměle vyšší tuhost a pod zatížením se deformuje méně. Jakým způsobem tento fakt ovlivnil okrajové podmínky přenášené do submodelu? Domníváte se, že absolutní hodnoty ekvivalentního přetvoření a napětí v submodelu s třením by byly vyšší, pokud by již samotný globální model uvažoval poddajnější třecí kontakty?